Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VELIKONOCE NA HORÁCH

Hory o velkonocích slouží hlavně lyžařství, turistice nebo pouhému dívání. Co mne se týče, myslím, že nejlíp pochodí ten, kdo se dívá; ale nechci nikomu brát jeho radost.

Lyžařský sport o velkonocích pozůstává ponejvíce v hledání sněhu. Kde se mezi klečí nebo v lese objeví čtverečný metr sněhu, vyskytuje se tam jistě i lyžař, který se aspoň střední částí svých lyží (celé se tam nevejdou) projíždí po tomto zasněženém terénu. Člověk si na ně (na ty lyžaře) po chvíli zvykne tak, že se jim dokonce přestane posmívat a pokřikovat na ně.

Turistika na horách záleží hlavně ve zjišťování, ve které boudě jsme ještě nebyli. Protože jich je hodně, dá turistika dost práce. V každé boudě je přívětivý pes, citerista a vepřové karé. U vchodu stojí spousta lyží a mládenci a dívky v těžkých botách. Ty lyže jsou rovněž značně těžké; divím se, proč si lidé nepřipínají na nohy saně, kolejnice nebo traverzy. Dále se v boudách prodávají pohlednice, které znázorňují, jak ta bouda vypadá, když na ní a kolem ní leží na tři metry sněhu. Ty pohlednice kupují velkonoční hosté se zvláštní zálibou a píší na ně domů: “Pozdrav z hor!”

Konečně pouhé prosté dívání je nevyčerpatelné a krásné jako celkem všude.

Chcete-li vědět, co se na horách nosí, tedy styl je velmi různý: od kožichů, gumáků a deštníků přes golfky po lyžařský úbor. Mládenci, kteří si na sobě dávají zvlášť záležet, nosí na hlavách pletené pásky a na nohou čtyřhranné kufry. Čím jsou ty boty hranatější, tím lépe; a báječně to dupe na prknech. Dámy nosí perziánové kožichy, kalhotové sukně, kalhoty různých šířek a délek, lyže a jiný vhodný úbor; jsou tlustě namaštěny buď krémem proti zhnědnutí nebo krémem pro zhnědnutí.

Slunce vůbec se pěstuje na horách měrou nezřízenou; jednak dělá samo, co může, a svítí, až oči bolí, a jednak je předmětem zvláštního uctívání. To si lidé namažou obličej mastí, lehnou si u horské boudy do lehátek a oddávají se slunečnímu záření s očima zavřenýma, vzdychajíce chvílemi: Bože, to je krása! Slunce pálí a vzduch je ledově břitký a voní turistickými botami; není známo, že by někoho při tomto opalování napadla veliká nebo vůbec jakákoliv myšlenka, ale je to obřad soustředěný a téměř slavnostní, až na to, že po chvíli je člověku odspodu zima.

A najednou přijde člověk na terén, kde na kilometry a kilometry daleko není nic než sníh, jiskřivý, oslepující a téměř rozžhavený; a ten sníh je hustě poset samými černými tečkami a čárkami, které se hemží jako bakterie na agar-agaru ve shlucích, zřetězených řadách, v párech a někdy i jednotlivě. To jsou lyžaři zalyžařivší si. Někteří jódlují cosi jako “analytik” nebo “holdydijó”, a to jsou Němci; někteří volají “Tondóóó”, a to jsou Češi; jinak si jsou podobni až na odznaky na rukávech. (...)

(......)