Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAM SMĚŘUJE VÝVOJ

O tom slyšíme nápadně často výroky nápadně rozhodné. Vývoj směřuje vpravo. Nebo vývoj směřuje vlevo. Vývoj směřuje nejkratší cestou k univerzální sociální revoluci. Vývoj směřuje vší silou k racionalismu. Vývoj nutně směřuje k rozmachu velkých imperialistických diktatur. A ti, kdož jsou méně unášeni svým vlastním přesvědčením, se poněkud rozpačitě rozhlížejí po světě, a padne-li jejich pohled na nějaký stát, který si zrovna dopřává takovou nebo makovou změnu politického režimu, potřásají vážně hlavami a šeptají: Tak vývoj světa se přece jenom obrací vpravo!

Jenže mluvíme-li o vývoji, musí nám být především jasno, o čeho vývoj jde. Vývoj štěněte trvá rok, vývoj člověka desítky let a vývoj lidstva hezkých pár tisíc let. Vývoj Evropy nemůžeme dobře posoudit podle jednoho roku nebo podle nějakých dvaceti let; na to je Evropa příliš stará a příliš veliká. Chceme-li si udělat jakýsi obraz o jejím vývoji, musíme se podívat, co se s ní dálo v několika posledních tisíciletích. Chce-li někdo tvrdit, že vývoj Evropy směřuje vpravo, měl by se pokusit o důkaz, že v tu stranu směřuje od punských válek nebo od nájezdu Attilova. Jednotlivé dějinné události nebo periody nejsou ještě vývoj, tak jako jednotlivé variace a mutace nejsou v přírodní říši ještě vývojem rodu nebo třídy. Nejsem nijak proti tomu, abychom o současném stavu Evropy a světě nepřemýšleli pod zorným úhlem dějinného vývoje; ale doporučuji vřele každému, kdo se chce vyjádřit, kam směřuje vývoj, aby vzal předem v potaz aspoň nejzákladnější školské vědomosti o historii našeho světa.

*

Tak třeba se podívejte, jak a v jakém směru se měnila během tisíciletí mapa našeho kontinentu. Začněte starým latinským impériem, podívejte se na hranice říše merovejské, na mapu svaté říše římské, na historické hranice moci habsburské, až nakonec padne vaše oko na mapu dnešní Evropy. Její nejvýraznější známka je, že se její politické hranice už skoro přesně kryjí s osídlením národů. Staré říše se rozlévaly přes rozmezí národů, ras a kultur; postupem věků se mapa států stává pořád víc a zřetelněji mapou národů; je to úkaz tak výrazný a důsledný, že jej musíme považovat za výslednici nutného dějinného vývoje. Vývoj lidstva směřuje v posledních tisíciletích docela zřetelně k tomu, aby jeden národ neovládal druhé; a je až příliš mnoho známek, že se tento proces bude dál odehrávat i na ostatních světadílech.

Jaký to tedy má smysl, že to dnes znovu tuhle a tamhle řinčí dobyvačným imperialismem, mocenskými výboji, hltavým kolonizátorstvím a tak dále? Myslíte si, že jedna říše nebo tři říše, že úspěchy tří let nebo třiceti let mohou zvrátit ten tisíciletý vývoj světa? Z hlediska skutečného vývoje jsou všechny ty pokusy vlastně jen přežitek, anachronismus a výchylka z dějinného řádu, která se svým časem bude muset víceméně trapně a krvavě likvidovat; v nejúspěšnějším případě se tím založí jen historická epizoda na několik desítek let. Měřeno dějinami, nestojí to opravdu za to.

*

Nebo (...)

(......)