Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

REKONVALESCENT

Sedí v lenošce s bílýma rukama v klíně a dívá se velikýma očima ven, kde svítí slunce a sbírají se mraky k jarní bouři. Dívá se, ale bůhví co vidí; jistě ne ty kvetoucí hlohy a bezy, jistě ne auto, jež klouže po ulici, ne ten kočárek s dítětem, ne ten hlouček dělníků; nevidí nic, protože vidí všechno a protože ten svět druhých lidí je pořád ještě jaksi daleko; i ty hlasy zvenčí zní tady docela tiše a vzdáleně. “To je krásný den,” hlaholí návštěvník s okázalou jarostí. “A báječně vypadáš, člověče; no, trochu jsi hubený, ale teď se sebereš –”

Rekonvalescent to poslouchá s velikou vážností, mrkaje přitom roztržitě a soustředěně zároveň. “Však jsem zkusil,” povídá, “nemáš ponětí, jak mně bylo –”

Zřejmě chce mluvit o sobě. Jen ať to řekne, myslí si návštěvník, vždyť já ho potom rozptýlím; a trpělivě, s mučivým pocitem nevolnosti a soucitu naslouchá podrobnostem o všech těch bolestech a svízelích člověka nemocného. “Jen když už to máš za sebou,” opakuje chvílemi bodře, a trochu se diví, jak to může toho pacienta ještě tak nesmírně zajímat i teď, když už to má chválabohu odbyto; mohl by být rád, že je z toho venku, a dál na to nemyslet. Ale rekonvalescent se jaksi nemůže odpoutat od svých protrpěných muk; vrací se k nim jako očarovaný, prožívá znovu tu celou bídu a hrůzu, sám přitom bledne a vraští čelo. Zdravý člověk to neslyší zrovna rád, ale předstírá zájem a přinutí se i k tomu, že se ještě soucitně vyptává; to už je taková lidská laskavost. Kdyby už přestal, myslí si; vždyť je teď (...)

(......)