Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PRVNÍ PRÁCE

Není to metafora, nýbrž velmi skutečný a velmi přesný stav myslí: že nám to ještě pořád připadá jako veliká živelní pohroma. Jako by se přes nás přehnalo tornádo, jako by nám lehla popelem polovina domova, jako by nás zaplavila povodeň: ještě pořád nemůžeme odvrátit oči od těch nesmírných škod a netroufáme si ani odhadnout jejich dosah. A vlastně i my lidé se chováme přesně tak, jak se chovají lidé při živelních ranách. Jedni se jenom zdrceně dívají a nemohou si zvyknout na to, že jejich drahý kousek světa je tak zpustošen; teď jsme žebráci, říkají si tiše, a navěky je pryč naše práce i radost. Druzí se rozechvívají téměř okázale, jako by jim ulevovalo, že mohou aspoň křičet nebo proklínat. Obviňují osud nebo lidi; hlásají s jakýmsi osobním uspokojením, že oni to vždycky říkali a že se mělo udělat to nebo ono, aby pohroma byla odvrácena; málem by hned na místě katastrofy uspořádali tábor lidu a promluvili ohnivou řeč o tom, kdo je odpověden a jak by to mělo jít po jejich. A pak jsou třetí, o kterých vlastně chci mluvit: ti, kteří ani nekoukají zdrceně, ani se nedají do křiku, nýbrž běží rovnou něco udělat, aby ta pohroma nebyla ještě větší. Třeba odvést děti; nebo vynést, co se ještě vynést dá; nebo postarat se, aby ta pohroma nepřeskočila o dům dál. Ti lidé nemají pokdy truchlit ani debatovat. Jsou to lidé, ze kterých se i bez rozkazu tvoří čety prvních záchranců.

Snad jste je někdy viděli při takové první práci; nevypadají jako hrdinové, a obyčejně dělají něco docela prostého a samozřejmého. Tady podchytit něco, co by se zřítilo; tady uvolnit cestu; tady ochránit věci nebo lidi. Nepřicházejí jako spasitelé, nýbrž jako lidé běžící na pomoc; nejdou pronášet veliká slova, nýbrž dělat něco užitečného a nutného. Teď není čas hádat se, jak co mělo být, nýbrž přesně a rychle se ohlédnout po tom, čeho v té chvíli je třeba, aby těch škod nebylo ještě víc. Kdyby tam nebyli, snad by se zdálo, že se nedá nic jiného (...)

(......)