Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ZDAR!

Je v nás, v nás všech divné puzení po velikosti. Moře, hory, hvězdná obloha, širé obzory, veliké architektury, veliké zástupy: všecky veliké, extenzívní, nadměrné dojmy prožíváme jako otřes a jako nesmírné uvolnění zároveň. Jsme drceni svou malostí, ale zároveň se rozpínáme, abychom naplnili sebou samými ten rámec nesmírnosti, který je před námi; cítíme, že my sami jsme nějak neomezeni, že hluboko v nás je cosi jako nekonečnost, kterou si uvědomujeme jako úděs a jako úkon a vyplnění zároveň.

To tedy je prastaré a odvěčné puzení v nás všech, ale v nás, lidech dnešku, je zostřeno moderním smyslem pro velikost. To už není jen úžas z rozměrů, nýbrž vnitřní uspokojení z konstrukce rozměrů. Milujeme ve velikosti lehkost a přesnost, nosnost a sílu, milujeme bezvadné plochy a přísné vertikály; náš vkus objevil geometrii velikosti.

Tyršův sen: Ano, bylo v něm daleké poselství antiky, nezničitelný sen o kráse a síle člověka, ale skutečnost sama sebou přerostla antiku. To už není olympiáda krásných lidí a vrcholných výkonů: to je konstruktivismus mas, to je geometrie zástupů. Romantický sen Tyršův se nějak svézákonně vyvinul v něco prudce moderního, v umocněnou krásu čísla a hmoty, v triumf masy vznášející se na křídlech přesných počtů.

Inženýrství hmoty je statika, inženýrství živých těl je pohyb. Krásné je množství a krásný je řád. Z kvantity, řádu a pohybu je utkáno toto jedinečné dílo konstruktivismu, a nadto ještě z nadbytku života plane primitivní radostí z barvy, blýskavě pulsuje hudbou, burácí nárazem pohybu: je to zároveň přísné a překypující, je toho skoro příliš a je to minuciézní jako stroj, je to paradox řádu a hojnosti: řekl bys, má to řád vojska a veselou hojnost demokracie.

*

Už ta veliká, hladká plocha cvičiště dýchá na diváka osvobozujícím pocitem rozlohy. Dnes neplane na slunci, a tím se zdá přísnější a skoro rozsáhlejší. Hučení stotisíce lidí je tak jednolité, že budí dojem ticha. Tribuny kolem té prostory se už ani nezdají hustě obsazené lidmi, nýbrž jakoby potažené zrnitou látkou, utkanou z černých, bílých, rudých uzlíčků; není to už množství, je to struktura.

Širokou střední branou vtéká proud cvičících; skutečně to už nevypadá jako pochod, ale jako pomalý tok husté a bělavé kapaliny, která se široce valí rytmickými zdvihy a klesy, vlněním, které připomíná zároveň vítr v přírodě a pravidelný pohyb osnovy v tkalcovském stavu. Široký tok se zastavuje a houstne v tvrdé obdélníky, dlouhé kvádry z hrubých zrn, desky položené těžce na ploše cvičiště. Kvádry se dávají znovu v pochod, ohýbají se, rozdělují se v pásy, rozestupují v řady; a náhle je celé sletiště zbrázděno paprskovitými řadami, vyzrněno po celé rozloze těmi bezpočetnými diagonálami. Vykryto bezvadnou textilií 17 000 těl; a v té ohromující chvíli (...)

(......)