Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

STREJČEK VENTURA

Tak ho, chudáka, pochovali, když už nějakých deset let nebyl mezi živými; neboť Bohnice nejsou místo živých. Ale mohu jen zavřít oči, a slyším ho funět po schodech; ani ho nenechám odchrchlat a povídám: “Vítám vás, strejčku Venturo, čemu teď zase sloužíte?” A strejček Ventura by konečně nabral dechu – neboť byl hrozně tlustý a špatně se mu stoupalo do schodů – a začal by nesouvisle, nevýmluvně vykládat, že teď se dal mezi svaté v nebi, to jsou, kamaráde, moc slušní lidé a dobře to myslí, víte, něco na tom je, takže si jen ke mně jako zaskočil, abych se k té akci připojil –.

Starý Ventura (myslím, že byl odjakživa starý) totiž vždycky něčemu pomáhal. Nejdřív v administraci Času. Proč odtamtud odešel, nevím; asi z ohledu na jiné, protože vždy stál za druhými. A pak sloužil Přehledu: lepil pásky, psal adresy, sháněl abonenty, vedl účty, vyplácel honoráře, dělal korektury. – Mysleli byste, že tam je placenou silou; zatím to byl táta podniku. Sedal mlčky v redakční radě, s úctou naslouchaje učeným pánům; jejich věcí bylo rozsívat Ducha svatého, jeho věcí bylo shánět krejcárky; nikdy víc nechtěl, nikdy si víc neosoboval, a byl šťasten; věřil a sloužil. Přišla válka, a Přehled byl z jemného ohledu na cenzuru zastaven. Strejček Ventura na čásek zapadl; jen někdy se vynořil supě a funě po schodech: “Tak co, jak to je, jak to vypadá, co víte nového?” Ale dlouho to nevydržel; najednou se přivalil udýchán a hned in medias res: “Poslouchejte, něco se musí dělat – aspoň ať tu Prahu uchováme – a když tu máme ten Klub za starou Prahu – tam jsou dobří lidé – tak jsem si sem zaskočil – abyste šel s náma.” Starý Ventura byl zase na koni; valil se z patra do patra, od známého k známému, naléhavý, udýchaný a skoro šťastný: sháněl členy, abonenty, příznivce. Ale ani to nestačilo jeho velkému tátovskému srdci; v posledním roce války se začala nová pouť: “Tak poslouchejte – oni založili Státovědeckou společnost – nejlepší (...)

(......)