Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ANTONÍN ŠVEHLA

Jeden z velmi obecných znaků našeho života je nedostatek vztahu k osobnosti. Hodnotíme lidi podle jejich nebo svého světového názoru, podle věr, stanovisek a programů; konáme to s takovou dogmatickou sufizancí, že ze samé zásadnosti zapomínáme pozorovat a poznávat lidi jakožto skutečné osobnosti. Stačí nám, že ten a ten je mužem jiného politického nebo kulturního přesvědčení než my: i budiž popřen, zavržen a prohlášen za neplatného. Odtud tolik negace v našem veřejném životě – i v našich zápasech; potýkáme se spíš s abstraktními hastroši a hesly než se skutečnostmi; skutečnost se svou dramatičností a intenzitou nám uniká.

To platí i v politice. Vidíme v politických osobách strany a programy, se kterými souhlasíme nebo nesouhlasíme; tím je vyčerpán náš vztah k nim a určeno naše hodnocení. Politik nebývá odměněn lidským pochopením, nýbrž buď výhodami politické moci, nebo ničím. Aby přes svůj užší okruh působil svou osobní životností a silou, to nebývá dáno jemu ani nám.

*

Ty věci není zbytečno připomenout, jde-li dnes o šedesáté narozeniny muže a politika tak výrazného osobního ražení, jako je Antonín Švehla. Švehla je nadprůměrná osobnost už ve smyslu intenzity: reaguje daleko vášnivěji a myslí daleko střízlivěji než většina lidí; je krajně houževnatý, je kliďas, je nepohnutý jako balvan a přitom srší temperamentem, žhne, improvizuje, krouží nade vším; je typem bezohledného politického praktika a v jádře je to mystik uchvácený vírou v kosmický řád; je naprostý individualista, ale jeho životní filozofie spočívá na velkém postulátu autority. Má tvrdou a pěknou tvář nějakého římského konzula, která se proměňuje ve tvář písmáka, když si nasadí okuláry nad knihou; najednou je to samotář, jenž se prorývá fakty, aby hledal pravdu po svém rozumu.

Ta druhá tvář Antonína Švehly, písmáka, samorostlého filozofa, člověka duchového, je téměř neznáma a budiž připomenuta v den, kdy bude vzpomínáno Švehly politika a státníka. Po pravdě řečeno, tento veliký samouk nemá ve zvláštní vážnosti intelektuály a učence; to proto, že na nich nechce, aby mu dávali rozumy a hotové teorie; chce, aby ho zásobili fakty. Je čistým typem aktivní inteligence na rozdíl od inteligence receptivní; až pohoršujícím způsobem nedbá autorit, chce vidět vše svýma očima, hospodaří s fakty po svém rozumu; ideové závěry vyhrazuje sám sobě. (...)

(......)