<<< Literární doupě
Literární doupě

Orson S. Card
překlad: Petr Kotrle

PÍSEČNÁ MAGIE

náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize si můžete přečíst jen jednu stranu.]

 

Sedmý syn - Card Orson Scott
 
 
cena původní: 199 Kč
cena: 175 Kč
Sedmý syn - Card Orson Scott
Zakletá - Card Orson Scott
 
 
cena původní: 139 Kč
cena: 118 Kč
Zakletá - Card Orson Scott
Učedník Alvin - Card Orson Scott
 
 
cena původní: 275 Kč
cena: 236 Kč
Učedník Alvin - Card Orson Scott

 

   1   

 

 

Když slunce svitlo mezerou v mracích, velké báně města Gyree se rozehrály modravým a červeným třpytem a Ceru Cemreetovi se v tu chvíli zdálo, že zahlédl odlesk slávy, o které se mluvilo za pozdních večerů, když strýčci začali vyprávět o dávné minulosti Greetu. Ale pak si trpce připomenul, že zblízka na hlavním městě nic oslnivého k vidění není. Dnes běhali po ulicích psi, v rozvalinách paláce žily krysy, a král Greetu měl sídlo v Novém Gyree vystavěném v kopcích daleko na severu, kam nepřátelská vojska nepronikla. Zatím.

Slunce se ukrylo za mrak a město znovu potemnělo. Daleko na severu ujížděla po Hetterwejské cestě nefyrská hlídka. Cer se očima vrátil k bujné trávě kopce, na němž seděl. Z těch mraků bude pršet, ale nejspíš ne tady, napadlo ho. Vždycky když zahlédl nefyrskou hlídku, snažil se odvést myšlenky jinam. V době hrikanu bylo v těchto končinách na déšť ještě brzy. Tento mrak se vyprší na severu, snad v zemi krále Vysokých hor, nebo na širých pláních Západní roviny, kde prý koně pobíhají volně, ale jsou tak ochočení, že svezou každého, kdo potřebuje. Ale v Greetu sprchne nejdřív až v měsíci doonse a to je za tři týdny. Tou dobou už bude všechno obilí v sýpkách a seno vyskládané do obrovských stohů vysokých jako kopec, na kterém Cer seděl.

Kdysi prý po celý doonse přijížděly velké vozy ze Západních rovin a odvážely seno, aby tam mohli přečkat období sněhu. Jenže teď nepřijedou, připomněl si Cer. Letos, stejně jako loni a předloni, přijížděly vozy z jihu a z východu, dvoukolové káry řízené vozky, kteří nemluvili hornozápadštinou, ale barbarskou fyrdštinou. Fyrd jako firt, napadlo ho a zasmál se, protože firt bylo slovo, které by před rodiči říct nemohl. Jejich řeč byla samý firt.

Cer se znovu rozhlédl po krajině. Nefyrská hlídka sjela z hlavní cesty a pustila se cestou do kopců.

Cestou do kopců. Cer vyskočil a rozběhl se po stezce k domovu. Hlídka mířící do kopců nemohla přinést nic jiného než potíže.

Jenom jednou se zastavil, aby si odpočinul, to když se píchání v boku už nedalo snést. Jenže hlídka měla koně, takže když doběhl domů, čekal ho už jen pohled na nefyrské koně postávající před otcovou bránou.

Kde jsou strýčci? blesklo Cerovi hlavou. Musí přece přijít.

Jenže strýčci tam nebyli a odněkud za zdí kolem zahrady doletí k Cerovi strašlivý výkřik. Nikdy maminku neslyšel tak křičet, ale něco mu řeklo, že je to ona, a tak se rozběhl k bráně. Nefyrský žoldák ho chytil a zvolal hornozápadštinou se silným přízvukem, aby Cerovi rodiče rozuměli: „Tady je ten kluk!“

Cerova matka opět vykřikla a on uviděl proč.

Otec byl svlečený do naha a dva vysocí Nefyřané mu drželi ruce a nohy. Nefyrský kapitán svíral zlověstně zahnutou dýku hrotem nahoru a tlačil jím na svalnaté břicho Cerova otce. Před očima Cera a jeho matky se kolem dýky objevila krev a kapitán ji zarazil až po jílec. Pak jí trhl nahoru, k žebrům. Vytryskla krev. Dal si záležet, aby nezasáhl srdce. Teď vrazili do široké rány kopí a zvedli je do vzduchu, i s Cerovým otcem, který na něm zůstal viset. Když pak zarazili kopí do sloupku brány, krev a vnitřnosti se rozstříkly po vratech a po stěnách.

Ještě pět minut žil Cerův otec a jeho hruď se zvedala dechem agónie. Mohl zemřít bolestí, ale Cer tomu nevěřil, protože jeho otec nebyl z těch, kteří by podlehli bolesti. Mohl se udusit, protože o jednu plíci přišel a každé nadechnutí znamenalo muka, ale ani tomu Cer nevěřil, protože otec dýchal až do samého konce. Až o několik týdnů později usoudil, že to bylo ztrátou krve. Teprve když jeho tělo vyschlo, teprve když se žíly zbortily, Cerův otec zemřel.

Nevydal ze sebe ani hlásku. Cerův otec by Nefyřanům nedopřál, aby od něj uslyšeli byť jen bolestivý vzdech.

Cerova matka křičela a křičela, dokud jí z úst nevyšla krev a neomdlela.

Dokud otec nezemřel, Cer stál a mlčel. Když k němu pak kapitán s úsměvem přistoupil a podíval se mu do tváře, Cer ho kopl mezi nohy.

Uřezali mu palce na nohou, ale stejně jako jeho otec, Cer nevydal ani hlásku.

Pak Nefyřané odjeli a přišli strýčci.

Strýček Forwin se pozvracel. Strýček Erwin se rozplakal. Strýček Crune vzal Cera kolem ramen a když Cerovi sluhové obvazovali zmrzačená chodidla, prohlásil: „Tvůj otec byl velký a statečný člověk. Mnoho Nefyřanů pobil a spálil nespočet vozů. Ale Nefyřané jsou silní.“

Strýček Crune Cera objal a stiskl. „Tvůj otec byl silnější. Ale byl sám a jich bylo moc.“

Cer odvrátil oči.

„Ty se na strýčka ani nepodíváš?“ zeptal se Crune.

„Můj táta si myslel, že není sám,“ odvětil Cer.

Strýček Crune vstal a odešel. Víckrát Cer své strýčky nespatřil.

Dům i pole museli s matkou opustit, protože půdu dostal nějaký nefyrský rolník, aby na ní hospodařil pro krále Nefyrydu. Bez peněz jim nezbývalo nic jiného, než vydat se na jih za řeku Greebeck, do vyprahlého kraje na okraji pouště, kde netekly žádné řeky, takže tam přežívaly jen ty nejhouževnatější rostliny. Zimu přečkali díky milosrdenství těch nejbědnějších. V létě přišla vedra a s nimi se přehnal krajem i mor chudých. Lékem bylo čerstvé ovoce, jenže to se vozilo z Yffyrdu a Suffyrdu a mohli si je koupit jen ti bohatí. Chudí umírali po tisících. Byla mezi nimi i Cerova matka.

Odnesli ji na poušť, aby tělo spálili a osvobodili duši. Když ji potírali dehtem (aspoň že ten byl zadarmo, když měl člověk džber), objevilo se na vrcholku duny pět jezdců a pozorovalo je. Cer si nejdřív myslel, že jsou to Nefyřáné, ale nebyli. Chudáci zvedali hlavy a mávali neznámým na pozdrav, což Greeťané na nepřítele nedělají. Byli to obyvatelé pouště, abadapnuští nomádi, v suchých letech podnikali nájezdy na bohaté greetské statky, ale chudým neubližovali.

Když jsme byli bohatí, nenáviděli jsme je, napadlo Gera. Teď, když jsme chudí, jsou to naši přátelé.

Když slunce zapadlo, jeho matku spálili. Cer se díval, dokud plameny nepohasly. Měsíc stál podruhé za noc vysoko na obloze. Pomodlil se nad matčinými kostmi a popelem k měsíční paní, pak se otočil a odešel.

U chatrče, která jim patřila, se zastavil, sbalil si tu trochu jídla, kterou měli, a navlékl si tenký prsten po otci. Mnefyřané jej považovali za bezcenný, ale Cer věděl, že je od pradávna odznakem vážnosti rodu Cemreetů.

Pak se vydal na sever.

Živil se tak, že ve stodolách zabíjel krysy a vařil si je. Živil se žebráním u dveří chudých rolníků, protože bohatí měli na odhánění žebráků sluhy. Cer si pamatoval, že otec něco takového nikdy nedělal. V jeho domě dostali žebráci vždycky najíst.

Když se mu nepodařilo nic ulovit nebo vyžebrat, živil se i tak, že kradl. Kradl hrstky pšenice. V zahradách kradl mrkev. Kradl vodu ze studní, za což mohl v období sucha propadnout hrdlem. Jednou ukradl ovoce z vozu s jídlem nějakého boháče.

Pálila ho ústa, jak bylo studené a jak silná byla kyselina v něm. Šťáva mu stékala po bradě. Jako chudák a zloděj jím něco, co si ani otec nemohl koupit, a to se o něm říkalo, že je bohatý, uvažoval Cer.

Konečně zahlédl na severu hory. Šel dál a za týden se ze vzdálených hor staly vysoké štíty a strmé srázy z jílové břidlice. Mitherkam, kde vládl král Vysokých hor. Cer začal šplhat vzhůru.

Lezl celý den a přespal ve skalní rozsedlině. Šlo mu to pomalu, protože v sandálech byl výstup nepohodlný a bez palců nemohl lézt bosky. Další den ráno pokračoval. Přestože v jednu chvíli, kdy by pád znamenal roztříštit se o vzdálenou pláň míli pod ním, se málem zřítil. Nakonec vystoupil až na ostrý vrcholek Mitherkamu, do nebe.

Kamení se najednou proměnilo v hlínu. Ne ve světlou, písčitou půdu suchých krajů, ani červenou greetskou, ale v tmavou černozem, o jaké vyprávěly staré severské báje, půdu, kterou nebylo možné nechat den bez povšimnutí, protože za týden by na ní vyrostl les.

 

   1   

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist