Lewis Carroll

ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

4- KRÁLÍK SE PORADÍ S VAŇKEM

Byl to Bílý Králík, jenž pomalu cupital zpět a ohlížel se kolem, jako by něco hledal; a slyšela ho, jak si k sobě pobrukuje: "Ó, vévodkyně! Tahle vévodkyně! Ó, mé drahé pacičky! Ó, můj kožich a vousy! Ta mne dá popravit, jakože fretka je fretka! Kde jsem já je jenom mohl ztratit?"

Alenka ihned uhodla, že hledá vějíř a bílé rukavičky, a dobromyslně se po nich začala shánět kolem sebe, ale nikde jich neviděla -všechno se zdálo být jiné od chvíle, co vyplavala z jezera slz, a veliká síň i se skleněným stolečkem a malými dvířky úplně zmizela.

Králík velmi brzy spatřil Alenku, jak se kolem sebe ohlíží, a zavolal na ni hněvivě: "Máry, co vy tu děláte? Hned mi doběhnete domů, a přinesete mi vějíř a pár rukavic! A rychle, ať už jste zde!" A Alenka se tak polekala, že ihned odběhla směrem, kterým ukazoval, ani se nepokoušejíc mu vysvětliti, že se mýlí.

"Má mne za svou služku," řekla si, běžíc. "Ten se podiví, až shledá, kdo jsem! Ale raději mu přinesu vějíř a rukavice totiž, jestli je najdu." Jak to dořekla, doběhla k úhlednému domečku, na jehož dveřích byla pěkně vyleštěná mosazná tabulka a na ní pěkně vyryto jméno MATĚJ KRÁLÍK. Vešla bez zaklepání a spěchala po schodech nahoru, s velikým strachem, aby nepotkala skutečnou Máry a nebyla vyhnána z domu dřív, než najde vějíř a rukavice.

"Jak se to zdá podivné," řekla si Alenka, "dělat poslíčka králíkovi! Co nevidět, myslím, budu musit Mindě běhat po posílkách!" A začala si představovati, jak by to asi vypadalo: " ,Slečno Alenko! Hned sem pojďte a přichystejte se na procházku!` - ,Za minutu, chůvo! Musím zde hlídat tuto myší díru a dávat pozor, aby myš neutekla, než se Minda vrátí Jenomže si myslím," pokračovala Alenka, "že by asi Mindu doma netrpěli, kdyby takhle začala lidem poroučet!"

Při této řeči došla do úhledného pokojíčku, kde u okna stál stůl a na něm - jakož doufala - vějíř a dva nebo tři páry malinkých bílých rukavic; vzala vějíř a jeden pár rukaviček a již odcházela z pokoje, když spočinula zrakem na malé lahvičce, stojící u zrcadla. Tentokrát na ní nebyla žádná cedulka s nápisem VYPIJ MNE, Alenka ji však přesto otevřela a přiložila ke rtům. "Vím, že se jistě stane něco zajímavého," řekla si, "kdykoli něco sním nebo vypiju; tak jenom zkusím, jaký účinek bude mít tato láhev. Doufám, že mne zas udělá velkou, protože už toho mám opravdu dost, být takovou drobounkou, nepatrnou věcičkou!"

A láhev ji opravdu udělala velkou, a to mnohem dříve, než se nadála: ještě ji neměla vypitu do poloviny a už jí hlava narazila do stropu, a Alenka se musila sehnout, aby si nezlomila vaz. Spěšně lahvičku postavila, pravíc si k sobě: "To úplně stačí - doufám, že už dál neporostu - i takto se nedostanu ze dveří - oh, kéž bych se byla tolik nenapila!"

 

Běda! pozdě bylo bycha honiti! Alenka rostla a rostla, a brzy musila pokleknouti, a chvíli nato ani tak neměla dost místa, a tak si zkusila lehnout, levý loket opřen o dveře, pravou ruku otočenu kolem hlavy. Přesto (...)

(......)