Lewis Carroll

ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

7- POTRHLÁ ČAJOVÁ SPOLEČNOST

Před domem byl pod stromem prostřený stůl a u něho Zajíc Březňák a Kloboučník pili čaj; mezi nimi sedělo jakési spící zvířátko, o němž si Alenka řekla, že to bude jistě nějaký hlodavec (právě se o hlodavcích učili ve škole), ale nebyla si jista, zda sysel či plch. Na sysla se jí zdál příliš malý, o plchu zase si toho z přírodopisu mnoho nepamatovala, než že je malý a že se mu říká Sedmispáč, protože ve dne spí; a podle těchto dvou známek také hádala, že to asi bude Plch. Malý Plch tedy seděl mezi Kloboučníkem a Březňákem a tvrdě spal; a ti se oň opírali lokty, rozmlouvajíce přes jeho hlavu. "Velmi nepohodlné pro ubohého Sedmispáče," pomyslila si Alenka, "jenže, jelikož spí, tak je mu to asi jedno."

Stůl byl veliký, a ti tři se tísnili na jednom jeho konci. "Není místa! Není místa!" volali, když viděli Alenku přicházeti. "Je tu spousta místa!" řekla Alenka rozhorleně a sedla si do velké lenošky na jednom konci stolu.

"Nalejte si vína," řekl Zajíc Březňák povzbuzujícím tónem. Alenka se rozhlédla po stole, ale tam nebylo nic než čaj. "Nevidím tu žádného vína," podotkla.

"Taky tu žádné není," řekl Zajíc Březňák.

"Pak to od vás nebylo příliš zdvořilé, nabízet mi je," řekla Alenka podrážděně.

"Od vás nebylo příliš zdvořilé, posadit se bez pozvání," řekl Zajíc Březňák.

"Nevěděla jsem, že je to váš stůl," řekla Alenka, "je prostřen pro mnohem víc než pro tři."

"Měla byste se dát ostříhat," řekl Kloboučník. Již nějakou chvíli se na Alenku díval velmi zvědavě a toto byla prvá jeho slova.

"Neměl byste dělat osobní poznámky," řekla Alenka poněkud přísně, "je to velmi neslušné."

Kloboučník otevřel zeširoka oči, uslyšev to, ale vše, co řekl, bylo: "Proč je havran jako psací stůl?"

"Nu, teď budeme mít nějakou legraci!" pomyslila si Alenka, "jsem ráda, že začali dávat hádanky." - "To, myslím, že uhodnu," řekla nahlas.

"Chcete říci, že myslíte, že na to dovedete najít odpověď?" řekl Zajíc Březňák.

"Ano, to jsem chtěla říci," řekla Alenka. "

"Pak byste měla říci, co jste říci chtěla," pokračoval Zajíc Březňák.

"To jsem řekla," odpověděla Alenka spěšně, "aspoň - aspoň chci říci, co říkám - a to je snad totéž, ne?"

"Ani trochu totéž," řekl Kloboučník. "To byste právě tak mohla říci, že ,vidím, co jím` je totéž jako ,jím, co vidím`."

"To byste stejně mohla říci," dodal Březňák, "že ,líbí se mi, co dostanu` je totéž jako ,dostanu, co se mi líbí`."

"To byste stejně mohla říci," dodal Sedmispáč, jenž se zdál mluviti ze spaní, "že ,dýchám, když spím` je totéž jako ,spím, když dýchám`."

"Pro tebe je to totéž," řekl Kloboučník a tím se rozmluva skončila a společnost seděla chvíli mlčky, zatímco Alenka přemítala a vzpomínala na všechno, co věděla o havranech a psacích stolech, čehož nebylo mnoho.

První přerušil mlčení Kloboučník. "Kolikátého je dnes?" řekl, obraceje se k Alence. V ruce držel hodinky, které vytáhl z kapsy, a pohlížel na ně znepokojeně, chvílemi jimi štěrchaje a přidržuje si je k uchu.

Alenka (...)

(......)