Svatopluk Čech

LEŠETÍNSKÝ KOVÁŘ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XI.

     Léta přeletěla nad kovárnou,
 naplnila chladem výheň žárnou,
 utišila kladiv zvučný ruch;
 kol do kola pavouk sítě husté
 upřádá; na kovadlině pusté
 kovář sedá samoten jak duch.
 
     Truchlivo tu, mrtvé ticho všude.
 Jenom vítr do komína hude
 pronikavě žalné noty své,
 oknem lomcuje, krov sešlý rve.
 Sama píseň Liduščina juž
 zřídka jen se perlí v tesknou hluš,
 jako mlkne skřivánek, an sviští
 podzimku dech ostrý po strništi.
 Skřípnou časem vetché stěžeje
 dveří děravých a vítr kvíle
 sněhu přehršli sem navěje.
 Zdává se tu, jak by hvězdy bílé
 byly zalétly též na vous tmavý,
 v černou kadeř kovářovy hlavy.
 Však bouř´ jiná na bradu a kštice
 navála ty první vločky sněhu,
 jiná bouř´, jež také v ostrém šlehu
 zbrázdila mu čelo, skráň i líce.
 Spoustou črt se zapsal kováři
 hluboko boj vnitra do tváři,
 mnohý nezdar, mnohá naděj´ marná,
 mnohá péče těžká, vášeň žárná.
 
     Zpustla dílna. Skrovných rolí plody
 chřadly žhavým dechem neúrody.
 Poznal drápy dluhů, bídy zub;
 poznal, že je mocný soused chtivý
 chuďasovi jako šírý dub,
 strmící na mezi žitné nivy:
 kamo padá hustých větví chlad,
 útlé stéblo marně čelo šine
 k živným paprskům a chřadne, hyne.
 Bylo brániti se odevšad
 soka velmocného svévoli:
 zde mu zpustošili setby líchu,
 tam zas jabloň, sadu skromnou pýchu,
 zde mu svedli vodu do rolí,
 porušili meze lánu jeho - -
 Mistr hájil práva zkráceného, -
 rostly spory jak po dešti hřiby,
 rozvlékly se v dálky nedohledné -
 křiví svědci - úskoky a chyby -
 útrat moře - soudů honce bědné.
 Ale kovář vypínal vždy znova
 tuhou lebku nad nezdary všemi;
 zuby skřípaje jen šeptal slova:
 "Zvím, zda spravedlnost na té zemi!"
 
     A kol kolem nenávist dech
 ovíval jej žhavě; "kovář český"
 davu cizinců byl pro posměch;
 potupné jich posuňky a vřesky
 v duši bodaly ho sterým ostnem.
 Leckdy nové panstvo v pyšné zdobě,
 jedouc kolem na povoze skvostném,
 na dům jeho ukázalo sobě,
 na kovárnu pustou, nízkou chatu,
 na střechu, kde bujel netřesk, mech,
 na Lidušku v starosvětském šatu,
 s rudou třásní šátku na vlasech;
 vídal tu, jak panstvo pohrdavě
 k úsměvu ret pyšný stahuje,
 slýchal posměch, jenž ho bodal žhavě:
 "Hle, tu kovář, který nekuje!"
 
     Jako divous v temnu jeskyně
 sedal v pusté kovárně a zíral
 do mohutné knihy na klíně.
 Desky tlusté hrubou rukou svíral
 a když obracel jí vetchý list,
 oko zamlžené časem zdvihal
 k oknu kalnému, jímž sníh se mihal,
 za nímž ozýval se vichrů svist.
 Ale někdy také prostřed čtení
 pozdvihl se v prudkém rozčilení,
 pádným krokem po kovárně vztáh´
 pěstě zaťaté, jak by tam vrah
 neviditelný se temnem plížil.
 
     Jeho duch byl jako horská řeka,
 k nížto z jara z tajícího sněhu
 na sta potůčků a bystřin stéká;
 proud se čeří, zdýmá v prudkém běhu,
 vzrůstá, bujně řečištěm se šíří,
 s hukotem se pění, kypí, víří,
 avšak sepjat ještě poutem břehů,
 ač snad zítra všechno strhne, zkácí
 a jak orkán krajem zaburácí:
 tak ty steré strasti, svízele,
 ústrky a rozepře a (...)
(......)