Svatopluk Čech

LEŠETÍNSKÝ KOVÁŘ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III.

     Do kovárny přišel jednou z rána
 správce na rozmluvu, tahy lstivé
 ladě v usmívání přívětivé.
 Kovář do světnice vedl pána.
 V úklidu již vzorném jizba celá
 v ranním jase čistotou se skvěla.
 Liduška tam klonila se právě
 nad truhlicí pestrou, jižto plnil
 plátna sníh, kde různý šat se vlnil
 v hojných varhánků a třásní slávě.
 Třesklo víko chvatně přiklopené,
 na němž obrázky vnitř nalepené
 zamihly se v barev, zlata třpytě.
 Vyplašená dívka vstala spěšně,
 pozdravila hosta rozpačitě,
 v líci zardělá jak čerstvá třešně.
 V zalíbení hleděl správce na ni,
 na zjev milý, zářně stojící
 před ním v čistém blesku záře ranní,
 jenž sem jasných oken dvojicí
 vnikal směsí listů průsvitných,
 květů ruměnných a blankytných;
 a květ jiný, ze zahrádky venku,
 - rosy sled mu svítil na lupénku -
 zdobil ňadra vábně porozvilá
 té, jež sama jitřním květem byla.
 Hleděl ještě na postavu švarnou,
 lehounce když světlým fěrtochem
 otřela mu židli hrubotvárnou
 s vykrojeným v srdce lenochem,
 a spěl za ní ještě třpytným okem,
 do síně když vyšla švižným krokem.
 
     Jizbou pak se rozhled´ usmívavě.
 Od stěn sněhobílých řadou trámů
 nízký strop se odstiňuje tmavě.
 Na všech stranách z úzkých, černých rámů
 vyzírají pestří svatí, svaté,
 v rukách nástroje muk, palmy zlaté;
 za největším zatknuta se bělá
 haluz kočiček. Však mistra Jana
 též tu visí malba neumělá
 a s ní hrdinská tvář Trocnovana
 z pod přílbice hledí zamračeně
 po biskupech na protější stěně.
 V rohu postel vypíná se, plna
 peřin kyprých s růžovými pruhy,
 na truhlách čar pestrých mnohá vlna
 září s divným kvítím v barvách duhy.
 A nad kamny z kachlů hladkých, tmavých
 visí, různou cetkou ozdobena,
 holubička z vejce urobená
 pestroskvoucích křídel mihotavých.
 
     S úsměvem se rozhled´ po všem správce,
 na židlici sednuv. Proti němu
 kovář usedl na prosté lávce,
 tulící se k širých kamen lemu.
 Volně sedí tu, jak nechal díla:
 V předu tělo, mužně ztepilé,
 z kůže zástěra mu obestýlá;
 pod rukávem režné košile,
 vykasaným vzhůru, mocné svaly
 jeví rámě, stmělé žárem, čmoudem;
 obličej pak divě počernalý
 pod havraních vlasů volným proudem
 na hosta pne jiskrnatý zor.
 
Takový byl obou rozhovor:
 
Správce.
 
     Vzrůstá úžasně, jak obr báje
 mladý závod náš. Skráň vypínaje
 nad údolí, každým krokem ničí
 některou vám chatu trpasličí.
 Ale za vše, co teď nohou hněte,
 záhy hojné požehnání zkvete.
 Za ty pošlapané hříčky dětské,
 za prostičké žití starosvětské
 doba slavnější těm horám vstane:
 Rozepne tu průmyslný duch
 perutě své zlaté, požehnané,
 probudí tu čilý dělný ruch,
 proudem veselým se rozehrají
 blahobyt a pokrok po všem kraji. -
 Než, jak pravil jsem, náš obr mladý
 vyrůstá, že ves vám celou zdolá,
 pravý Otesánek, už ji zpola
 pohltil a ještě zmírá hlady.
 Avšak žerty stranou. Vaše jmění
 kovárna, k ní chaloupka ta sivá -
 rozmilé v ní kouzlí ovšem dlení
 dcery vaší ručka přičinlivá,
 ale přece - pravda nezabolí -
 přec to úhrnem jen trochu slámy
 obemšené (...)
(......)