Svatopluk Čech

PÍSNĚ OTROKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III.

 Otrokem jsem zplozen,
 otrokyní zrozen,
 kolébavkou býval
 děcku pouta chřest,
 po můj život celý
 okov zrezavělý
 z jitra k noci zníval
 pustinou mých cest.
 
 Sotva junou sílu
 ucítil jsem v týlu,
 už mi šíje spjata
 ocelovým jhem,
 učil jsem se shýbat
 nízko vaz a líbat
 důtky svého kata,
 čelem bíti zem.
 
 Rost jsem, otrok chabý,
 mezi bratry raby,
 za šperk okov zvonil
 sestrám u boků,
 a kam zřel jsem kolem
 s hanbou, hněvem, bolem,
 do prachu leb klonil
 národ otroků.
 
 Zlé jsem zvykal sudbě,
 drsné pouta hudbě,
 plašící z mé chaty
 všechen žití vděk;
 i když v bouřném citu
 sáh jsem po varytu,
 v moji píseň klatý
 zazněl pouta skřek.
 
 A přec oko časem
 plachým svitlo jasem,
 napínal jsem ucho
 za les, za vody;
 mnil jsem, že tam kdesi
 jásá pod nebesy,
 letí v naše hlucho
 píseň svobody.
 
 Ale jak se vznesla,
 hlava zase klesla,
 znova v hanbě, hoři
 rok šel za rokem -
 V šíji dosud jarmo
 a zrak čeká darmo
 vykoupení zoři -
 zemru otrokem!
 
 Již se vaz můj chýlí,
 na skráni vlas bílý,
 naděje už v temnou
 jeseň[2] nekynou;
 vím, že ruce spjaté
 nestřesou jho klaté,
 že má pouta se mnou
 v hrobě spočinou.