Svatopluk Čech

VE STÍNU LÍPY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VII.

     Ach, pane, - šumař zasmušilý děl -
 mně ze strun, žalnou rozladěných sudbou,
 duch veselosti na vždy uletěl.
 
     Byl čas, kdy jarou zvonívaly hudbou,
 kdy smutek duši mé byl řídký host.
 Ač otce svého nepoznal jsem jméno,
 ač sirotek, vesnici za břemeno,
 jak planý chmel jsem nevázaně rost´;
 ač osud uplétal již dětské skráni
 ostnatý věnec zloby, pohrdání
 a jediný mne těšil vlídný zjev -
 stařičký učitel, jenž ze soustrasti
 naučil hocha pérem, smyčcem vlásti;
 ač v době jinošské, kdy mladá krev
 za břehy kázně vykypěla žhavě,
 ničemou mladým zval mne pohrdavě
 vesnických mravokárců svatý hněv:
 přec veselou jen znaly housle moje
 a bez závisti jasný stíhal zor
 vířící plesně pod věncovím chvoje
 děv, hochů vyfintěných šumný sbor,
 ať s hůry na houslistu v koutku zřeli -
 já byl jsem sobě víc než dav ten celý.
 
     Tu jednou ve sboru těch dívčích lící
 sokyně nové zjevila se tvář,
 nad všechny zdobou, půvabem se skvící
 jak v roji hvězd jitřenky libá zář.
 Zrak blankytný se v temné řasy kmitě
 k dukátům ňader klopil rozpačitě,
 ruměnce dech se po líčku jí střel,
 jak na ovoci sladkém růžný pel.
 Tak stála v dívek závistivých davě,
 po prvé tance ždajíc ostýchavě.
 Však brzy sotva tanečníkům stačí -
 vždyť nevěsta to vísky nejbohatší!
 Tu nejprve jsem ve svém životě
 těm hochům záviděl, když ručku malou
 objali směle dlaní neurvalou
 a kroužili s ní v bujném výskotě,
 a po prvé jsem k houslím hlavu zpupnou
 hluboko sklonil ve své nicotě
 před něžnou vnadou, pro mne nepřístupnou.
 
     Však splnil se můj nejsmělejší sen:
 když hledával ji zrak můj v plesném reji,
 tu nalézal, že také pohled její
 zalétá ke mně, touhou naplněn.
 
     A netušil ten dav, že naše duše
 přes hlavy jejich v tajné blaha tuše
 neviditelné vinou úponky;
 úsměvy, hledy, čela příklonky,
 že jak dva družné kmeny v lesa hloubi
 vždy houšť a houšť se lásky poutem snoubí; -
 až jednou hudec, skřipky hodiv stranou,
 uchvátil v náruč dívku milovanou
 a všechna sudby pouta odhodiv,
 s ní kolem zavířil, všem na odiv;
 tu všemu světu zjevila se jasně,
 planoucím písmem psána divukrásně
 pod její řasou, na rtu, na tváři,
 k bídnému tajná láska šumaři.
 
     Pak poznali jsme lásky smutné trýzeň:
 rodičů hněvy, soků nástrahy,
 útrapy stálé, řídkou blaha přízeň,
 shledání tajná, vroucí přísahy
 a blíž a blíže chvíle hrozná spěla,
 kdy Anna s jiným zasnoubit se měla.
 
     V tu dobu roznesl se krajem hlas,
 že chystají se mnozí k družné pouti
 v dalekou Rus, až kamsi pod Kavkaz,
 kde půdou panenskou jen třeba hnouti,
 by proměnil se divopustý kraj
 a sad jeden čarokrásný, zemský ráj.
 Tam v slovanské prý zemi, mezi braty
 můž´ vykvésti jim nový domov zlatý.
 
     Když zvěsti ty v můj sluch se dostaly,
 úmysl čelem kmit´ zoufalý.
 A stal se skutkem. V jeden večer tmavý
 jsem chvěl se na poli u božích muk,
 zrak upíral jsem ve tmu nedočkavý
 a vnímal úzkostlivě každý zvuk.
 Až stín se přichvěl - klesl v náruč moji -
 v mou ruku sklouzla teplá ručka (...)
(......)