František Ladislav Čelakovský

SLOVANSKÉ NÁRODNÍ PÍSNĚ
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

9.

 Krásné děvčátko šlo smutně,
 vzdychajíc plakalo.
 Ach, já nešťastné stvoření!
 kam mne moje zlé důmnění,
 ach, kam mne přivedlo.
 
 Tys byl vší cti, chvály hoden,
 milenče rozmilý!
 já jsem tě stále zkoumala,
 a nikdý nic neseznala,
 co k podvodu se chýlí.
 
 V tvém srdci jsem vše viděla
 tak jako v zrcadle,
 a přec tě stále tejrala,
 i tvou věrností zhrdala,
 ach, nyní běda mně.
 
 Nejprvnější jarní kvítky,
 by časně vykvetly,
 s pilností sázel, zalíval,
 rozkvetlé mi hned nosíval,
 zavázané pentlí.
 
 Ovoce to nejkrásnější
 jak nejprv uzrálo:
 jahod, višní, i hruštiček
 přines' mi plný košíček,
 až se srdce smálo.
 
 Když vzpomínám na tu chvíli,
 jenž byla poslední:
 jako by mně srdce svázal,
 když se mne posledně tázal
 v hoři a slzení:
 
 "Miluješ mne, neb jen trápíš,
 táži se posledně;
 mluv teď zrovna, tak jak míníš,
 vlc živého neuvidíš,
 jenž miloval věrně."
 
 Vtom mou ruku silně stiskl,
 přitlačil na srdce,
 pak své oči k zemi spustil,
 několik slzí vypustil,
 nepromluvil více.
 
 Na ta pronikavá slova
 já se jen zasmála,
 řkouc: Tomu já mohu věřit,
 pro koho ale chceš umřít,
 toho bych znát přála.
 
 "Odstup tedy pryč ode mne,
 nevděčné stvoření!"
 To promluvil, odešel pryč,
 již jsem ho nespatřila víc,
 to bylo poslední.
 
 Od té chvíle srdce moje
 kvílelo víc a víc:
 čekajíc vždy myslila jsem,
 že mne tak zastrašil žertem;
 onť jest navždycky pryč.
 
 Celý rok jsem se trápila,
 po něm doptávala:
 z jinších, jenž ke mně chodili,
 nebyl mně víc žádný milý,
 stále jsem plakala.
 
 Až druhý rok zvěděla jsem,
 že v klášteře bydlí,
 přijmut jsa za zahradníka,
 vede život poustenníka,
 nad falší mou (...)
(......)