V.
Vendická píseň
Celá ves se shromážďuje
k posvícenské radosti;
a každičký se raduje,
jen já hovím žalosti.
Vše, co mne dříve těšilo,
hra, smích, hudeb plesání,
to všecko se proměnilo
v smutek a bědování.
Ach! není tu Hanynky mé,
srdce co veselila;
s ní smrt radost všelikou mně
najednou uchvátila.
Jehňátku se podobala,
ji všude v uctě měli;
milá všem lidem bývala,
kteříkoli ji znali.
Hladké mívala tvářičky,
a nad broskev plnější;
oči jasné jak hvězdičky,
usta nad med líbější.
Kdož moh na její patřiti
radostné usmívání,
oči by k zemi sklopiti
nemusel u vzdychání.
Nedávno tomu, co jsem s ní
okolo májí kroužil,
my plesali až do noci,
a já polou v nebi žil.
Zde tajně pentlí zelenou
klobouček (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě