František Ladislav Čelakovský

SLOVANSKÉ NÁRODNÍ PÍSNĚ
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VII.
Zpěv o sedání

(Krajnský.)

Tamto stojí bílá Vídeň - co se v Vídni druhdy dělo, všickni dobře znamenejte. Vprostřed města na dvořišti roste širostinná lípa, Vídeň zchlazujíc svým stínem; v stínu žlutý stolec stojí, a sedadla kolem stolu, vévodové na nich sedí. Mezi nimi císař vece: "Myslím, království rovného našemu že nenajíti." Aj, tu přiskakuje Pegam, hrdě vypustí ta slova: "Marná chlouba tato vaše!" A zas dále propovídá: "Co tu pravím, vévodové! ni císaře nevynímá: máte velikou sic říši, a jonák se v ní nenajde, jenž by pokusil se se mnou." Odpoví mu císař takto: "O to-liž ti starost běží? Najdeť se, kdo zkusí tebe! Domuje ve vlasti krajnské, na hradě, jenž Kamen slove, jisté nebojí se tebe. Krištof slavný náš Lambergar, bydlící na siné skále, vejde v ohradu on s tebou." Pegam vece: "Pište list mu, nechť pomina práce doma sem přicválá na sedání!" Káže císař zprávy psáti, a rychlého hledat posla, jenž by s listem na hrad spěšil. Jedva prohlásil se císař, švarný tu mladík přistoupí, hotov donesti list k místu. - V pěknou krajinu list nese, hornaté do krajnské vlasti Krištofovi k Lambergaru. S večerem opustiv Vídeň, spěší zlým co duchem honěn; jitro mu svítá v Tržiči. Tluče, hospodáře budí, zdvořile se jich doptává, Krištof Lambergar kde bydlí? Každý pokloní se před ním, a bez klamu v upřímnosti prstem mu na hrad pokáže. Strčiv za čepku list bílý, nízko před každým se kloní, dál spěší jak blesk nebeský. - Stojí stará máť na síni, sama k sobě takto mluví: "S ničím dobrým tento nejde!" I pospíší k synu svému, Krištofovi k Lambergaru, moudrou tu mu radu dává: "Máš koníčka jako ptáčka, zlatou jen pšeničku jídá, a slaďounké víno pívá; stoje sedm let u jeslí nikdy nevyšel na slunce, nikdy neviděl den bílý." Potom mluví k synu dále: "Co dím tuto, Krištofe můj! dej na řeč mou pozor (...)

(......)