František Ladislav Čelakovský

SLOVANSKÉ NÁRODNÍ PÍSNĚ
Díl třetí
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV.
Zpěv srbský

1. Závistnice

 Dva modříny podlé sebe rostly,
 mezi nima štíhlovrchá jedle;
 nebylyť to zelené modříny,
 ni uprostřed štíhlovrchá jedle,
 ale byli dva porodní bratří,
 jeden Pavel, druhý Radul jménem,
 a Jelice sestra mezi nima.
 Bratří sestru velmi milovali,
 všeliké jí dary donášeli,
 konečně i nože okované,
 okované stříbrem, pozlacené.
 Viděci to mladá Pavlovice,
 záviděla své nevěstě dary,
 choť dozývá k sobě Radulovu:
 "Deveřině, milá posestryně!
 neznáš bejlí pro nenávist žádné,
 bychom sestru zošklivily bratru?"
 Radulova choť jí odpovídá:
 "Oj proboha, moje deveřině!
 neznám bejlí pro nenávist žádné,
 a bychť znala, nepověděla bych;
 i mne bratrové jsou milovali,
 milujíce dary donášeli."
 To jak slyší mladá Pavlovice,
 mezi koně na palouk odejde,
 na palouce vraný kůň probodne,
 jde a mluví k manželovi svému:
 "Žel ti, Pavle, žes miloval sestru,
 nahoru jí dary donášeje,
 zabodla ti vrance na palouce."
 Pavel sestry Jelice se táže:
 "Tak-liž tomu, sestro? Bůh tě naprav!"
 I zaklíná se bratrovi sestra:
 "Ne já, bratře, na svůj tobě život,
 na svůj život přísahám i na tvůj!"
 Uvěřiltě bratr slovům jejím.
 Což kdy vidí mladá Pavlovice,
 noční dobou v zahradu se vkrade,
 skrytě skolí sokola sivého,
 jde a mluví k manželovi svému:
 "Žel ti, Pavle, žes miloval sestru,
 nahoru jí dary donášeje,
 skolila ti sokola sivého."
 Pavel sestry Jelice se táže:
 "Tak-liž tomu, sestro? Bůh tě naprav!"
 I zaklíná bratrovi se sestra:
 "Ne já, bratře, na svůj tobě život,
 na svůj život přísahám i na tvůj!"
 Uvěřiltě bratr slovům jejím.
 Což kdy vidí mladá Pavlovice,
 odstraní se večer po večeři,
 kradmo vezme nože nevěstiny,
 a zabije dítě na kolébce.
 A jak ráno jitro zasvitnulo,
 pádem běží k manželovi svému,
 hořem kvílíc s lícem pomračeným:
 "Žel ti, Pavle, žes miloval sestru,
 nahoru jí dary donášeje,
 zabila ti dítě na kolébce.
 Avšak jestli nedůvěříš ve mne,
 jdi a vyňmi sám jí z pasu nože."
 Vskočí Pavel hořem rozlícený,
 pádem běží do (...)
(......)