Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola dvacátá šestá

Další pokračování o zamilovaném pokání D. Quijota v Černých horách.

A obrátivši se k vypravování toho, co rytíř truchlivé podoby činil, když zůstal sám a sám, praví historie, že když z dola napolo nahý a shora na polo oděný ty kozelce a kotrmelce udělal a viděl, že Sancho, nechtěje na více bláznovství čekati, odjel, D. Quijote na vrch jedné vysoké skály vylezl a znovu jal se přemýšlet o tom, nač již mnohokráte byl se rozmýšlel a na čem konečně se ustanovil: byloliby totiž lépe a jemu příslušněji, Roldana v jeho zuřivém bláznění anebo Amadisa v hluboké zádumčivosti následovati. A rozmlouvaje sám s sebou pravil:

Že byl Roldan tak znamenitý a statný rytíř, jak se vůbec o něm praví, nebyl to žádný div, protože se dal celý tak očarovat, že nikdo jej nemohl ranit, ledaby jehlu do palce u nohy mu byl vrazil, a tu on vždycky střevíce se sedmerým podešvem železným nosil, ačkoliv mu to nic neprospělo proti Bernardu de Carpio, který o tom věděl a jej v Roncevallech v rukou rozmačkal. Avšak pusťme jeho statečnost mimo se a považme, jakým způsobem o rozum přišel. Věc jistá jest, že jej ztratil, když ze známek u studnice nalezených a zprávy, kterou od jednoho pastýře dostal, se dozvěděl, že Angelika mnoho hodin s Medorem, mladým Mórem krásných kadeří a panošem Agramantovým, byla spala. A přesvědčiv se o pravdě toho a že mu jeho dáma takovou hanbu udělala, nevyvedl tím nic obzvláštního, když se zbláznil. Ale já? Jak pak mohu jej následovati v bláznovství, když nemám stejnou s ním k tomu příčinu? Nebo chtěl bych na to přisáhat, že moje Dulcinea de Toboso jakživa ani žádného opravdového Móra neviděla a že jest tak nevinná, jako matka, která ji porodila; i učinil bych jí patrnou křivdu, kdybych jinak o ní smýšlel a takovým bláznem, jako byl zuřivý Roldan, se stal. S druhé strany vidím, že Amadis de Gaula, který ani rozum neztratil ani žádného šílenství nevyváděl, přece při tom co zamilovanec takové slávy si vydobyl, jako kdokoliv jiný; neb, jak historie o něm povídá, nečinil on nic více, než, že vida se od své slečny povržena, která mu přikázala, aby jí na oči nepřicházel, dokud to její vůle nebude, na skálu chudoby k jednomu poustevníku se uchýlil a tam tak dlouho se naplakal, až mu nebesa v jeho nejvyšší strasti ku pomoci přispěla. A to-li pravda, jakože skutečně jest: pročbych já se tak trýznil, zcela nahý běhal, těmto stromům, které mi ničím neublížily, škodu dělal, pročbych tyto čisté potůčky kalil, které když žíznit budu, vody mi poskytovati budou? Sláva památce Amadisově! a jej bude D. Quijote mancheský následovati ve všem, co jen bude moci; pak ovšem také naň známý výrok onen se hodí, že ačkoliv velkých činů nevykonal, přece při pokusu o ně zemřel. A byťbych já od své Dulciney povržen a zamítnut nebyl, jest na tom dosti, jak jsem pravil, že od ní vzdálen jsem. Nuže! tedy ruče k činu; přijďte mi na pamět všecky vy činy Amadisovy a učte mne, jak mám začíti vás následovati. Však už vím; hlavním jeho zaměstnáním (...)

(......)