Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola třicátá druhá

Co se přihodilo celé družině D. Quijotově v hospodě.

Skončen tedy milý oběd, načež oni záhy vsedli a, aniž jim co paměti hodného se přihodilo, druhý den k hospodě se dostali, hrůze to a úzkosti Sanchově, kterýžto, ačkoli rád by byl tomu se vyhnul, přece do ní vjeti musel. Hospodská, hospodský, jejich dcera a Maritornes, když D. Quijota a Sancha Panzu přijíždět viděli, s velmi veselou tváří jim vstříc vyšli. D. Quijote je s velikou vážností a povděkem přijal a pravil, aby mu nějaké lepší lože připravili, než předešle. Hospodská mu na to odpověděla, pakli jí lépe zaplatí, než tenkráte, že mu knížecí postel udělá. D. Quijote pravil, že tak učiní, a oni mu dost poctivé lože v též boudě, co tenkrát, uchystali, načež on záhy se položil, poněvadž byl velmi unaven a umdlen.

Jak mile byl se uklidil, přihnala se hospodská k lazebníkovi a chopivši jej za bradu pravila: U všech všudy! vy si nebudete déle z mého ocasu vousy dělat. Dejte ho sem, on patří mému muži a nebude se déle světem potloukat, až je to hanba; on do něho zapichuje hřebeny.

Lazebník jí ho nechtěl dát, ačkoliv ho zaň dosti tahala, až mu licenciát řekl, aby jí jej dal, že již více netřeba této lsti užívat, aby se odhalil, ve své pravé podobě okázal a D. Quijotovi řekl, že byl od galejních loupežníků obrán a do této hospody se utekl. A kdyby se on ptal po podkoní kněžninu, aby mu řekli, že ona ho poslala napřed ke svým poddaným s návěštím, že již přichází a jich všech osvoboditele s sebou přivádí. Nato lazebník hospodské ochotně ocas dal, jakož i všecky věci jí vrátili, jež k vysvobození D. Quijotovu byli se vypůjčili.

V krčmě všickni nad krásou Doroteinou, jakož i sličnou osobou jinocha Cardenia se divili. Farář dal ustrojit k jídlu, co bylo v hospodě dostati, a hospodský v naději lepšího platu dal si záležet a řádné jídlo jim připravil. D. Quijote ale při tom spal a oni se usnesli, jej nezbuditi, majíce za to, že mu právě nyní spaní bude prospěšnější, nežli pokrm. Mezi jídlem u přítomnosti hospodského, jeho ženy, dcery, Maritornesy a ostatních pocestných, povídalo se o neobyčejném šílenství D. Quijotovu a jakým spůsobem jej byli nalezli. Hospodská jim začala povídat, co mu s mezkařem se přihodilo; pak ale se ohlídla, zdali tu Sancho není, a když ho neviděla, všecko o jeho houpačce jim pověděla, že nemálo se nasmáli.

A když farář pravil, že rytířské knihy, které byl D. Quijote čítal, rozum mu pomátly, řekl hospodský: To nepochopuju, jak to být může; nebo skutečně podlé mého rozumu není lepšího čtení na světě, a já tu mám dvě nebo tři, mimo jiné spisy ještě, které jsou opravdu jako chleb vezdejší nejenom pro mne, ale i pro mnohé jiné, poněvadž když v čas žní po práci ženci sem se sejdou, vždycky některý mezi nimi číst umí. Tu on pak vezme jednu z těch knížek do ruky, nás přes třicet kolem něho se posadí a my s takovou zálibou jej posloucháme, že na všecky starosti zapomeneme. Aspoň o sobě mohu říci, že když poslouchám o těch lítých hrozných (...)

(......)