Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola čtyřicátá druhá

Co dále ještě událo se v hospodě a o jiných mnohých pamětihodných věcech.

To dopověděv umlkl otrok a D. Fernando mu pravil: V skutku, pane kapitáne, vypravování osudů, jež byly Vás potkaly, jest podivným a neobyčejným okolnostem oněm úplně přiměřeno. Vše to jest nové a neslýchané a plno událostí, které každého, kdo je poslouchá, podivem a úžasem naplniti musejí. My jsme Vás s velikým potěšením poslouchali a, kdyby nás i jitro při vašem vypravování bylo zastihlo, bylibychom m přáli, aby opět znovu započalo.

Cardenio a ostatní nabízeli kapitánu veškerou službu svou takovými laskavými a neučenými slovy, že byl o jejich upřímném smýšlení úplně přesvědčen. D. Fernando zvláště mu pravil, bude-li mu libo, s ním jeti, že bratr jeho Zoraidě při křtu kmotrem bude a on sám že ve všem pomoci své mu propůjčí, aby slušně a pohodlně do své krajiny se navrátit mohl.

Zatím nastávala již noc a tu přijel do hospody kočár v průvodu několika lidí na koních. Žádali nocleh, avšak hospodská odpověděla, že v celém domě ani na píď prázdného místa není.

A třeba tomu tak bylo, pravil jeden z jezdců, jenž byli do světnice vešli, musí se ho dostati panu sudímu, jenž tuto přijíždí.

Toto slovo trhlo hospodskou a ona pravila: Pane, ta jediná chyba jest, že nemám žádných postelí; a pakliže pan sudí ji s sebou má, jako není pochybnosti, nechať ráčí vejíti; já a můj muž vystěhujeme se ze své světnice a pro J. Mst ji upravíme.

Tedy dobře, pravil na to zbrojnoš. Avšak v tu chvíli byl již vylezl z kočáru člověk, z jehož obleku na první pohled bylo důstojenství a úřad jeho poznati; neb dlouhý kabát s vyloženými rukávy ukazoval, že to skutečně úřední osoba jest, jak byl služebník jeho pravil. Vedl za ruku dívku šestnácti neb sedmnáctiletou v obleku pocestném, která tak svěží, krásná a roztomilá byla, že každého dojala, a kdo nebyl Dorotey, Luscindy a Zoraidy viděl, bylby sotva uvěřil, že krásnějšího děvčete nad ni býti může.

D. Quijote potkal sudího s krásnou společnicí jeho, když do krčmy vcházeli, a pravil, jakmile je spatřil: Vaše Msti, můžete bez starosti do tohoto hradu vejíti a zde se pozdržeti, ačkoliv tu jest trochu úzko a nepohodlno. Neb na celém světě nemůže místečka tak malého a osamotnělého býti, aby přece zbrani a umění otevřeno nebylo; obzvláště přicházejí-li v průvodu a společnosti krásy, jako učenost V. Msti jest provázena touto krásnou slečnou, přede kterou nejenom brány hradů do kořán se otevříti ale i skály se rozstoupiti a vrchy snížiti a urovnati musejí, s cesty jí ustupujíce. Račte tedy V. Msti do tohoto ráje vkročiti; naleznete zde množství hvězd, jež jsou hodny, aby nebeskému světlu byly přidruženy, které vy přivádíte. Zde naleznete zbraň v plné své slávě a krásu v nejvyšší dokonalosti.

Sudí nevěděl, co si z této řeči rytířovy vzíti má; hleděl naň pozorně a nejenom jeho postavě ale i jeho slovům velice se podivil. Podobně také nevěděl, co mu má odpověděti, a jeho podivení bylo tím větší, když se ohlédl (...)

(......)