Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola padesátá druhá

Kterak se hádal D. Quijote s pastýřem, jakož i výborné dobrodružství s kajícími, kteréž šťastně na útraty svého potu skončil.

Povídka pastýřova všem se líbila, zvláště pak kanovníkovi, který se způsobu vypravování pastýřova podivil, neboť to nebylo vypravování obyčejného pastýře, ale podobalo se spíše způsobu vzdělance; pravil tedy, že farář měl pravdu, když tvrdil, že i v horách žijou lidé vzdělaní. Všichni se chovali k Eugeniovi velmi přívětivě, zvláště pak velkomyslným byl D. Quijote, kterýž řekl: V skutku, příteli pastýři, kdyby mně bylo v tuto chvíli možno, abych nějaké dobrodružství započal, tedy bych ihned na cestu se vydal, abych Vám nějakou libost prokázal; unesl bych Leandru z kláštera, v němžto se nepochybně bezděčně nalézá, navzdor abatyši a všem, kteří by mi v tom překážeti chtěli, a Vám bych ji odevzdal, byste s ní dle vůle naložil, kdybyste jen zákonům řádu rytířského vyhověti chtěl, kterýž nařizuje, aby se žádné panně nečinilo násilí a příkoří. Však doufám v boha, že zlomyslný kouzelník nebude tak mocný, aby nemohl přemožen být jiným dobrým kouzelníkem a pro ten případ slibuju vám svou přízeň a pomoc, což ostatně jest povinností mého řemesla, kteréž v tom spočívá, abych pomáhal nešťastným a stísněným.

Pastýř naň pohleděl, podivil se jeho hubené postavě a otázal se podle sedícího lazebníka: Milý pane, kdož pak jest tento muž, co tak špatně vypadá a podobné řeči vede?

Kdož jiný by to byl, odpověděl lazebník, než proslavený Don Quijote de la Mancha, nepřítel všeho nepráví, opravce všech nerovností, ochrance panen, co všechny obry poráží a ve všech bitvách vítězí?

Toť zní skoro, pravil pastýř, jako se čte v knihách o bludných rytířích, kteří všecko to konají, co pravíte o tomto muži; mám však za to, že buďto žertujete anebo že tento člověk má v hlavě o deset koleček víc.

Vy jste bídný holomek, zvolal D. Quijote náhle, nemáte kusa mozku ani hlavy, já mám však více nežli nevěstka, která vás porodila! — A s těmi slovy mrštil chléb před ním ležící s takovým vztekem pastýři v obličej, že mu krev z nosu ihned sršela. Pastýř však nerozuměl takovému žertu a vida, s jakou opravdivostí s ním se tak zle nakládá, nebral ohledu na koberec a na jídla na něm ani na ostatní stolující a vrhnul se na D. Quijota, chopil ho oběma rukama za hrdlo, tak že by ho byl jistě uškrtil, kdyby nebyl Sancho Panza mezi tím se objevil, pastýře v půli uchvátil a na prostřený koberec jím mrštil, takže mísy, sklenice, a vše, co se zde nalézalo, buď rozbito neb skáceno a rozlito bylo. Osvobozený D. Quijote vrhnul se opět na pastýře, kterýž krváceje v obličeji a kopáním Sancha Panzy jsa týrán na koberci po noži sáhal, aby se krvavě pomstil; ale kanovník a farář to zamezili, lazebník to však tak zařídil, že dostal pastýř D. Quijota pod sebe a tak ho zpoličkoval, že ubohému rytíři neteklo po oblíčeji méně krve než pastýři.

Kanovník a farář smíchem se prohýbali, ostatní radostí skákali a štvali brzy toho, brzy onoho, (...)

(......)