Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola devátá

Závěrek a konec strašné půtky statečného Biskajce s chrabrým Manchanem.

Zůstavili jsme v předešlé kapitole této povídky statného Biskajce a chrabrého Dona Quijota s meči vytasenými a napřaženými, jakoby dvě strašné rány si zasaditi chtěli; což kdyby skutečně bylo se stalo, aspoň byliby se rozpoltili, shora až dolů rozťali a jako granatové jablko rozskočili.

V tom rozhodném okamžení ale skladatel nás opustil; přervalť náhle nit svého zajímavého vypravování a ni pokynutí nám nedal, kdebychom pokračování hledati mohli. To mne velmi bolně dojalo a potěšení z toho, co jsem již byl četl, obrátilo se záhy v mrzutost, když jsem pomyslil, jak asi těžkým způsobem bude nalézti tak velikou čásť, která dle mého zdání od této tak pěkné povídky scházela.

Zdálo se mi věcí nemožnou a příliš nespravedlivou, aby tak výtečnému rytíři nebyl se dostal nějaký učenec a sepsání nevídaných činů jeho na se nebyl vzal. Vše to se dostalo každému bludnému rytíři, který, jak se praví, na dobrodružství byl vyjel; mělť každý z nich jednoho nebo dva umělé muže, kteří nejen činy jeho spisovali, ale i ty nejnepatrnější myšlénky a titěrnosti vyličovali, byťby sebe tajnější byly bývaly. Neměl tedy tak výborný rytíř býti tak nešťastným, aby mu se nedostalo, čím sám Platir a druzí všickni oplývali. A tudy mi nebylo možno, myslit, aby tak utěšený příběh byl zůstal necelý a kusý, a přičítal sem vinu zlobě času, toho zhoubce všech věcí, který jej buď již byl ztrávil anebo na dlouhý čas ukryl.

S druhé strany zdálo se mi, že když mezi jeho knihami Lék proti žárlivosti a Nymfy kenarské, knihy tak nové, se našly, též jeho příběh nový býti musí, a, kdyby i psán nebyl, v paměti lidu oné vsi a jejího okolí bude. Toto domnění naplňovalo mne nepokojem a dychtivostí, zvědět úplný a v skutku celý život a neobyčejné skutky našeho znamenitého Španěla, D. Quijota de la Mancha, hvězdy a zrcadla zemanstva mancheského, prvního, jenž za našich dob a v tomto tak strastiplném věku se byl vydal v nesnáze a svízele rytířství dobrodružného, co obhájce nevinnosti, pomocník vdov a sirotků, ochrance panen, obzvláště takových, co bez ujmy svému panenství, pěšky, na koni neb oslu s ostruhami a bičem po horách a dolech se potloukaly, a které, pakliže náhodou nějaký zlosyn, nebo hanebný pastýř, neb nemrava rytíř je nezmrhal, před časy v osmdesátém roce svém, ač po celý ten čas pod střechu nebyly přišly, tak nevinny do hrobu šly, jako matky, které je byly porodily.

Pravím, že tedy pro tu a mnohou jinou příčinu náš šlechetný D. Quijote věčné památky a chvály hoden jest, při čemž také mně pochvala upříti se nesmí za práci a pilnost; kterou jsem na hledání konce této krásné historie vynaložil. Vím však také dobře, že kdyby nebe, osud, štěstí nebyly mne podporovaly, svět přece potěšení a zábavu bylby musel opykati, kterých ten, kdo příběh ten pozorně bude čísti, skoro po dvě hodiny bude moci požiti.

Příběh nálezu toho jest následující. Když jsem byl jednoho dne na trhu v (...)

(......)