Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola sedmdesátá druhá

Kterak D. Quijote a Sancho do své vsi se dostali.

Celý ten den zůstali D. Quijote a Sancho v té vsi a téže hospodě očekávajíce noci; tento aby v šírém poli dokonal kajicný úkol svůj, onen aby dočkal se konce jeho, v němž i konec vlastní tužby spočíval. Tu přišel do hospody jakýsi pocestný jezdec se čtyřmi sluhy, z nichž jeden pravil onomu, jenž se pánem býti zdál: Zde může Vaše Mst, pane D. Alvare Tarfe, pro dnešek se uhostiti; hospoda zdá se být čista a čerstva. Slyše to D. Quijote vece Sanchovi: Slyš, Sancho, když jsem se obíral druhým dílem své historie, zdá se mi, že jsem vrazil na jméno D. Alvaro Tarfe. — Možná, odvětil Sancho; počkejme, až sleze, a pak se ho zeptáme. Rytíř slezl a hospodský vykázal mu při zemi, naproti síni D. Quijotově jizbu, jenž ověšena byla taktéž hrubými malovanými plátny jako světnice D. Quijotova. Nově přibylý rytíř vzal na se lehký oděv a vstoupiv do prostranného a čerstvého průjezdu, kde se D. Quijote procházel, tázal se ho: Kam ráčíte cestovat vzácný pane? Do vsi tu na blízku, kde jsem domovem, odpověděl D. Quijote. A kam Vy ráčíte se ubírati? — Já, pane, odvětil rytíř, jdu do Granady, svého rodiště. — Slavné to rodiště! odvětil D. Quijote, ale račte mi dobrotivě říci své jméno, neboť zdá se mi, že známost jeho jest mi důležitější než vlastně říci lze.

Jmenuju se D. Alvaro Tarfe, odpověděl cizinec, načež D. Quijote pokračoval: Nepochybně ráčíte být onen D. Alvaro Tarfe, jehož jméno tištěno jest v druhé části historie o D. Quijotu de la Mancha, nově tištěné a na světlo vydané jakýmsi novověkým spisovatelem.

Týž jsem, přisvědčil rytíř, a onen D. Quijote, hlavní osoba té povídky, byl nejpřednější přítel můj, a já jsem ten, který ho vypudil z domova jeho, či aspoň k tomu přiměl, aby přišel k rytířským hrám do Zaragozy, ku kterým jsem se dostavil. Zkrátka a se vší opravdovostí prokázal jsem mu mnohých přátelských služeb a zachránil jsem ho, že mu kat záda nevyprášil pro přílišnou opovážlivost jeho. — Řekněte mi, pane D. Alvare, podobám se poněkud onomu D. Quijotu, o němž jste se ráčil zmínit? — Nepodobáte zajisté, tvrdil příchozí, nižádným způsobem. — A onen D. Quijote, pravil náš, má při sobě zbrojnoše, Sancho Panza zvaného? — Ano, má, odpověděl D. Alvaro, i ač požívá pověsti, že jest velmi vtipný, neslyšel jsem nikdy, že by něco žertovného byl pronesl.

Tomu rád věřím, ozval se tu Sancho, protože býti vtipným není každému dáno; onen Sancho, o němž ráčíte mluvit, šlechetný pane, musí být nějaký hlupák, ničema a podvodník dohromady, poněvadž pravý Sancho Panza jsem já, jenž mívám vtipných nápadů více než má déšť kapek. Ne-li, nechť učiní Vaše Mst pokus a chodí se mnou asi rok na přesvědčenou, že se mi vtipy při každém kroku z úst sypou a to takové a v té hojnosti, že všecky své posluchače rozesměju, ač často sám nevím, co mluvím. A pravý D. Quijote de la Mancha, onen pověstný, statečný, důmyslný a zamilovaný, onen napravovatel křivd, onen ochrance opuštěných a (...)

(......)