Raymond Chandler
překlad: Jaroslav Bouček

NA HORÁCH SE NEVRAŽDÍ
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

7.

Muž s hustým, svraštělým obočím a zastrčeným doutníkem se opíral o dveře, neříkal nic a nevypadal, že by chtěl něco říkat. Šerif Barron seděl, houpal se na židli a sledoval lékaře, který se jmenoval Menzies. jak ohledává tělo. Já jsem stál v koutě, do kterého mne dali. Doktor měl hranatou postavu, oči brouka a žlutý obličej odlehčený jasně červenými skvrnami na tvářích. Prsty měl zahnědlé od nikotinu a sám nevypadal příliš čistě.

Vyfukoval cigaretový dým do vlasů mrtvého muže, převaloval si ho na posteli a tu a tam ho osahával. Vypadal, jako že chce hrát, že ví, co vlastně dělá. Ten nůž byl už vytažen z Weberových zad. Ležel vedle něho na posteli. Byl to krátký nůž se širokou čepelí, jaké se nosí v koženém pouzdru zavěšeném na opasku. Mezi střenkou a čepelí měl masivní zarážku, jaká uzavírá ránu po zabodnutí a zabraňuje, aby krev stékala na rukojeť. Na čepeli byla spousta krve.

"Loveckej speciál číslo 2438. Dostane se za pětku v obchodních domech Sears," řekl šerif, když si nůž prohlédl. "Tady kolem jezera jsou jich tisíce. Nejsou špatný a taky nejsou dobrý. Co tomu říkáš, doktore?"

Doktor se napřímil a vytáhl kapesník. Křečovitě se vykašlal do kapesníku, podíval se na něj, smutně potřásl hlavou a zapálil si další cigaretu.

"Co říkám čemu?" zeptal se.

"Příčině a době úmrtí."

"Je mrtvý teprve krátce," prohlásil doktor. "Ne víc než dvě hodiny. Ještě se neprojevuje začínající rigor."

"Myslíš, že příčinou smrti byl ten nůž?"

"Hele, Jime Barrone, neblázni."

"Byly případy," oznámil šerif, "že někoho otrávili nebo něco jinýho a pak do něj píchli nůž, aby to vypadalo jinak."

"To by bylo moc chytrý." řekl doktor uštěpačně. "Měls tu takových případů hodně?"

"Jediná vražda, co jsem tu měl," odvětil šerif vlídně, "byl starej děda Meacham tam na druhý straně. Měl boudu v Sheedyho kaňonu. Lidi kolem ho už dlouho neviděli, ale protože byla dost zima, tak si mysleli, že vysedává u svejch naftovejch kamen. A když se pořád neukazoval, tak u něj zaklepali a zjistili, že chata je zamčená, a tak si řekli, že se na zimu přestěhoval někam k pobřeží. Pak přišla spousta sněhu a jeho střecha se tíhou propadla. Vypravili jsme se tam a chtěli střechu trochu podepřít, aby nepřišel o všechny svý věci, a najednou koukáme, děda leží na posteli a zezadu má do hlavy zaraženou sekeru. Měl trochu zlata, co si v létě narejžoval – a myslím, že kvůli tomu ho zabili. Nikdy jsme nezjistili, kdo to udělal."

"Chceš ho poslat dolů v mojí sanitce?" zeptal se doktor a ukázal cigaretou na postel.

Šerif zavrtěl hlavou. "Ba ne. My jsme chudej kraj, doktore. Myslím, že se tam sveze levnějc."

Doktor si nasadil klobouk a šel ke dveřím. Muž s obočím mu uhnul z cesty. Doktor otevřel dveře. "Dej mi vědět, až budeš chtít, abych pohřeb platil já," prohodil a odešel.

"To není moudrá řeč," prohlásil šerif.

Muž s obočím promluvil: "Pojďte s tím skoncovat a odvézt ho pryč, ať se můžu vrátit ke svý práci. V pondělí mi sem přijede filmovej štáb a já budu mít fofr. Taky si musím najít novýho pokladníka a to není tak jednoduchý."

"Jak jste si našel Webera?" chtěl vědět šerif. "Měl nějaký nepřátele?"

"Řekl bych že měl nejmíň jednoho," řekl muž s obočím. "Sehnal jsem ho přes Franka Luderse ve Woodland Clubu. Stačilo mi, že dělá dobře svoji práci a že bez potíží dokáže složit kauci deset tisíc dolarů. Víc jsem o něm nepotřeboval vědět."

"Frank Luders," uvažoval šerif. "To bude ten chlápek, co to tam koupil. Myslím, že jsem se s ním nesetkal. Čím se živí?"

"Ha, ha," utrousil muž s obočím.

Šerif se na něho podíval mírumilovně. "No, vono to není jediný místo, kde se hraje poker o vysoký částky, pane Holmesi."

Pan Holmes nějak zbledl. "Tak, já se ale musím vrátit do práce," řekl. "Potřebujete pomoc při odvážení těla?"

"Ne. Teď zrovna s ním nebudu hejbat. Odvezu ho před úsvitem. Rozhodně ne teď hned. To je prozatím všechno, pane Holmesi."

Muž s obočím se na něho na okamžik pozorně podíval a pak sáhl po klice.

Řekl jsem mu: "Pane Holmesi, pracují zde dvě německá děvčata. Kdo vám je opatřil?"

Muž s obočím si vyndal doutník z úst, prohlédl si ho, strčil si ho zpátky a důkladně si ho tam zašrouboval. Pak se zeptal: "Co vám je do toho?"

"Jmenují se Anna Hoffmanová a Gertruda Smithová. nebo možná Schmidtová," dodal jsem. "Společně měly chatu nahoře v chatové kolonii Whitewater. Dnes večer se sbalily a odjely – nejspíš směrem k pobřeží. Gertruda, to je ta, co vzala boty paní Laceyové k ševci."

Muž s obočím se na mne díval velmi upřeně.

Pokračoval jsem: "Když Gertruda vzala ty boty, nechala je krátce na Weberově stole. V jedné z těch bot bylo pět set dolarů. Pan Lacey je tam dal žertem, aby je tam našla jeho žena."

"O tom slyším poprvý," řekl muž s obočím. Šerif neřekl vůbec nic.

"Ty peníze nebyly ukradeny," mluvil jsem dál. "Laceyovi je v té botě našli v ševcově dílně."

Muž s obočím poznamenal: "To jsem skutečně rád, že mi to někdo vysvětlil." Rázně otevřel dveře, vyšel a zabouchl za sebou. Šerif neřekl nic, čím by ho zastavil.

Šel do kouta pokoje a plivl do koše na odpadky. Pak vyňal kapesník barvy khaki, zabalil do něj zakrvácený nůž a zasunul si ho po straně za opasek. Popošel, stál tam a díval se na mrtvého muže na posteli. Narovnal si klobouk a vykročil ke dveřím. Otevřel dveře a otočil se ke mně. "Je v tom nějakej švindl," prohlásil. "Ale pravděpodobně to není tak zašvindlovaný, jak byste chtěl vy. Teď zajedeme k Laceyovic chatě."

Vyšel jsem ven, on pak zamkl pokoj a klíč si dal do kapsy. Sešli jsme po schodech dolů, prošli halou a kráčeli na druhou stranu ulice, kde byl zaparkován malý, zaprášený, světle hnědý sedan přímo u požárního hydrantu. Za volantem seděl šlachovitý mladší muž. Vypadal podvyživeně a trochu umazaně, jako většina zdejších domorodců. Šerif a já jsme si sedli dozadu. Šerif se zeptal: "Andy, znáš tu Baldwinovic chatu tam na konci Ball Sage?"

"Jo."

"Tak tam jedem," řekl šerif. "Zastav na chvíli po týdle straně." Vykoukl nahoru k nebi. "Dneska máme celou noc úplněk," prohlásil. "A svítí jedna radost."