<<< Literární doupě
Literární doupě

Raymond Chandler

VÝSTŘELY U CYRANA

kompletní kniha (e-book)

 

Raymond Roussel - Foucault Michel
 
 
cena původní: 198 Kč
cena: 176 Kč
Raymond Roussel - Foucault Michel
Hluboký spánek - Chandler Raymond
 
 
cena původní: 399 Kč
cena: 319 Kč
Hluboký spánek - Chandler Raymond
Modrá dahlia - Chandler Raymond
 
 
cena původní: 279 Kč
cena: 248 Kč
Modrá dahlia - Chandler Raymond

 

    1   >

 

 

(1)

Ted Malvern měl rád déšť; rád ho cítil, rád ho slyšel, rád ho čichal. Vystoupil ze svého kupé značky LaSalle a chvíli zůstal stát před postranním vchodem do hotelu Carondelet, límec modrého semišového pláště zdvižený až k uším, ruce v kapsách, mezi rty schlíple visící světélkující cigaretu. Pak prošel kolem holičství, dragstóru a parfumérie s poličkami vkusně zbarvených lahviček, seřazených jako sbor při finále broadwayského muzikálu, dovnitř do hotelu.

Déšť neustával.

Obešel zlatě kanelovaný sloup a nastoupil do zdviže s vyčalouněnou podlahou.

"Zdárek, Alberte. Prima déšť. Deváté."

Štíhlý, unaveně vypadající mládenec v bledě modré a stříbrné uniformě zadržel rukou v bílé rukavici zavírající se dveře a řekl: "Ale pane Malverne, snad si nemyslíte, že neznám vaše poschodí?"

Bleskem vyjel do devátého, aniž si všímal signálních světýlek, prudce otevřel dveře, pak se znenadání opřel o stěnu kabiny a zavřel oči.

Malvern se zarazil a blýskl po něm světle hnědýma očima. "Co je ti, Alberte? Nemocný?"

Chlapec se přinutil k chabému úsměvu. "Dělám už druhou šichtu. Corky je marod. Má vředy. Třeba jsem se jenom pořádně nenajedl."

Vysoký hnědooký muž vylovil z kapsy zmuchlanou pětidolarovou bankovku a strčil ji chlapci pod nos. Ten vypoulil oči a narovnal se.

"Jemine, pane Malverne! Já vás nechtěl..."

"Nech toho, Alberte! Co je pět dolarů mezi kamarády? Sněz si za to něco pořádného."

Vyšel ze zdviže a vykročil do chodby. Polohlasně si ulevil: "Tede, jsi kořen!"

Zpoza rohu se vyřítil nějaký muž, málem ho srazil k zemi, mihl se kolem něho a pádil ke zdviži.

"Dolů!" Procpal se zavírajícími se dveřmi.

Malvern zahlédl bílou strnulou tvář pod kloboukem, mokrým od deště a hluboko staženým do čela; dvě prázdné, hodně blízko sebe položené černé oči. Oči s oním typickým, jemu dobře známým výrazem. Oči narkomana.

Kabina klesla jako olovnice. Malvern se na chvíli zahleděl na místo, kde předtím byla, pak šel dál chodbou a zahnul za roh ke svému pokoji.

Před ním v otevřených dveřích čísla 914 ležela dívka, napůl vevnitř, napůl na chodbě.

Ležela na boku v lesklém, ocelově šedém domácím obleku, tvář vtištěnou do okraje běhounu na chodbě. Měla husté, nazlátlé, s dokonalou přesností zvlněné vlasy. Ani jediná kadeř nebyla v nepořádku. Dívka byla mladá, velmi hezká a nevypadala jako mrtvá.

Malvern se shýbl a sáhl jí na tvář. Byla teplá. Opatrně jí nadzdvihl vlasy a spatřil podlitinu.

"Obušek." Pevně přitiskl rty za zuby.

Uchopil ji do náruče, přenesl ji přes předsíňku do obývacího pokoje jejího apartmá a položil ji na velkou velurovou pohovku před falešným krbem s plynovými hořáky v podobě polen.

Ležela bez hnutí, oči zavřené, obličej pod líčidlem zmodralý. Malvern zavřel vnější dveře, vrátil se do předsíňky a zdvihl jakýsi předmět, který se bíle odrážel od podlahy. Byla to automatická sedmiranovka, dvaadvacítka s kostěnou rukojetí. Čichl k ní, zastrčil ji do kapsy a vrátil se k dívce.

Z náprsní kapsy vytáhl velkou plochou láhev z tepaného stříbra, odšrouboval uzávěr, prsty rozevřel dívčina ústa a nalil whisky mezi drobné bílé zuby. Dívka se zakuckala, vytrhla mu hlavu z dlaně a otevřela oči. Byly tmavomodré s fialovým odstínem. Zaplápolalo v nich světlo, ale jen slabě.

Malvern si zapálil cigaretu a shlížel k ní dolů. Znovu se trochu pohnula. Za chvíli zašeptala: "Ta vaše whisky mi chutná. Můžete mi dát ještě trochu?"

Malvern přinesl z koupelny sklenici a nalil do ní whisky. Dívka se velmi pomalu nadzdvihla, sáhla si na hlavu a zasténala. Pak mu vzala sklenici z ruky a vytrénovaným pohybem zápěstí hodila nápoj do sebe.

"Ještě pořád mi chutná," řekla. "Kdo jste?"

Měla hluboký, hebký hlas. Jeho zvuk se mu zamlouval. Řekl: "Ted Malvern. Bydlím tady na chodbě o kus dál v čísle devět set třicet sedm."

"Asi... asi jsem omdlela, hádám."

"Hm. Někdo vás uzemnil, andílku." Třpytnýma očima se zkoumavě zahleděl do jejích. V koutcích úst mu cukal úsměv.

Oči se jí rozšířily. Dostaly skelný lesk, lesk ochranné vrstvy emajlu.

"Toho chlapa jsem zahlédl. Byl až po uši plný koksu. A tady máte svou pistoli." Vytáhl ji z kapsy a podržel ji na dlani.

"Teď abych si asi vymyslela nějakou pohádku, že?" pravila dívka pomalu.

"Kvůli mně nemusíte. Jestli v něčem lítáte, mohl bych vám třeba pomoct. Záleží na tom."

"Na čem?" Hlas měla chladnější, ostřejší.

"Na tom, oč jde," řekl tiše. Vytáhl z malé pistole zásobník a pohlédl na horní náboj. "Podívejme, tombakové projektily. Zřejmě víte, čím střílet, andílku."

"Musíte mi bezpodmínečně říkat andílku?"

"Nevím, jak se jmenujete." Uculil se na ni, přistoupil k psacímu stolu před oknem a položil na něj zbraň. Na stole byl stojánek s koženým rámečkem, v němž byly vedle sebe dvě fotografie. Napřed na ně Malvern jen nedbale mrkl, ale vzápětí upoutaly jeho pozornost. Hezká snědá žena a hubený blonďák, jehož vysoký tuhý límec, kravata s velkým uzlem a úzké klopy svědčily, že fotografie je dost stará. Upřeně se na muže zahleděl.

Dívka za ním poznamenala: "Jsem Jean Adrianová. Vystupuju jako tanečnice u ,Cyrana'."

Malvern pořád ještě studoval fotku. "Benny Cyrano je můj dobrý známy," prohodil roztržitě. "To jsou vaši rodiče?"

Obrátil se a pohlédl na ni. Pomalu zdvihla hlavu. V tmavomodrých očích se jí objevilo něco, co mohl být strach.

"Ano. Jsou už mnoho let mrtví," odpověděla mdle. "Další otázka?"

Rychle se vrátil k pohovce a postavil se před ni. "Jistě, jsem všetečný," řekl bez obalu. "A co má být? Tohle je mé město. Můj táta je kdysi řídil. Starý Marcus Malvern, Přítel lidu. Tohle je můj hotel. Kus mi ho patří. Ten narkomanský holomek mi připadal jako zabiják. Proč bych vám neměl chtít pomoct?"

Blondýnka na něho unyle pohlédla. "Ta vaše whisky mi pořád ještě chutná," řekla. "Mohla bych se..."

"Hoďte ji do sebe rovnou z láhve, andílku. Vklouzne vám tam rychleji."

Prudce vstala a obličej jí malounko zbledl. "Mluvíte se mnou, jako bych byla podvodnice," osopila se na něho. "Tak vám to tedy povím, když na tom trváte. Někdo vyhrožuje mému příteli. Je boxer a chtějí na něm, aby prohrál jistý zápas. Teďka se ho pokoušejí přitlačit ke zdi mým prostřednictvím. Stačí vám to?"

Malvern vzal klobouk z židle, vyňal cigaretu z úst a zamáčkl ji v popelníku. Klidně pokýval hlavou a změněným hlasem řekl: "Promiňte." A vykročil ke dveřím.

Uchichtnutí se ozvalo, až když byl napůl cesty ke dveřím. Za jeho zády dívka tiše řekla: "Vy jste ale vztekloun! A zapomněl jste si láhev."

Vrátil se a zdvihl láhev. Nečekaně se sklonil, vzal dívku za bradu a políbil ji na ústa. "K čertu s vámi, andílku. Líbíte se mi," řekl měkce.

Vyšel do předsíňky a ven na chodbu. Dívka se dotkla jedním prstem rtů a pomalu jím přejížděla sem tam. Na obličeji měla plachý úsměv.

 

    1   >

 

 

 

[Listovat]

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist