Raymond Chandler

VÝSTŘELY U CYRANA
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(3)

Tlusťoch se zblízka naklonil k Malvernovu obličeji. Zasípal: "Myslíte, že to mají sfouknutý, sousede?"

"Bodejť. Vyhraje Werra."

"Vo kolik?"

"Napřed si spočtěte, co máte v kapse."

"Mám pět kil, co se chtějí rozmnožit."

"Beru," řekl Malvern bezvýrazně a nespouštěl zrak z nazlátlé hlavy v první řadě. Pod dokonale zvlněnými vlasy byla bílá večerní pláštěnka s bílým kožišinovým límcem. Obličej vidět nemohl. Ani to nepotřeboval.

Tlusťoch zamžikal a obezřetně vytáhl z kapsy vesty tlustou náprsní tašku. Rozložil ji na kolenou, odpočítal z ní deset padesátidolarových bankovek, stočil je a tašku si zase nacpal k žebrům.

"Teď jste na řadě vy, podšívko," řekl. "Vyvalte svý prachy."

Malvern stočil oči zpátky, vytáhl plochý svazek stovek a prohrábl je. Zpod potištěné pásky vysoukal pět bankovek a ukázal je tlusťochovi.

"Páni, tohle je pěkná nadílka," řekl tlusťoch. Znovu se naklonil k Malvernovu obličeji. "Jsem Skeets O'Neal. Nevypaříte se mi pak, co?"

Malvern se velmi pomalu usmál a vrazil peníze tlusťochovi do ruky. "Jsem Ted Malvern, syn starého Marcuse Malverna. Umím střílet rychleji než vy běžet a potahovačky z toho nemám."

Tlusťoch se prudce a dlouze nadechl a opřel se dozadu. Tony Acosta vrhl vlahý pohled na peníze v tlusťochově pevně sevřené baculaté ruce. Olízl si rty a rozpačitě se usmál na Malverna. "Páni, to jsou oknem vyhozené peníze, pane Malverne," zašeptal. "Ledaže jste se něčeho domákl."

"Stačilo to, abych riskoval pět stováků," bručel Malvern.

Gong oznámil začátek šestého kola.

Těch pět prvních kol nestálo za nic. Velký blonďák, Duke Targo, se nenamáhal. Brunet, Deacon Werra, svalnatý, pružný Polák se zkaženými zuby a jenom dvěma karfiólovýma ušima, měl sice sílu, ale neuměl nic jiného než soupeře sevřít do zuřivého klinče nebo se rozmáchnout k obrovitému úderu, který začínal v suterénu a nikdy nepřistál. Zatím stačil alespoň jen na to, že si nepustil Targa k tělu. Fanoušci za to Targa vypískávali ostošest.

Když odnesli stoličku z ringu, povytáhl si Targo černostříbrné trenýrky a trochu křečovitě se usmál na dívku v bílé pláštěnce. Byl to velmi pohledný chlapík bez jediné jizvičky. Krev na levém rameni pocházela z Werrova nosu.

Zazněl gong a Werra vyrazil přes ring. První rána se odrazila od Targova ramene, ale pak se mu podařilo umístit levý hák. Targo z něho nadělal víc, než v něm bylo. Padl do provazů, vzchopil se a sevřel Werru do klinče.

Malvern se tiše usmál do tmy.

Soudce je snadno od sebe odtrhl. Targo se tomu nebránil. Werra se pokusil o direkt, ale nestrefil se. Chvilku kolem sebe poskakovali. Z galérie jim k tomu pískali valčík. Pak se Werra rozmáchl až od samých nohou k úderu. Targo zřejmě na to čekal, čekal na to, až ho to praští. Na obličeji měl nepřirozený křečovitý úsměv. Dívka v bílé pláštěnce prudce vstala.

Werrova pravička jen lehce zavadila o Targovu bradu. Targem to skoro ani neotřáslo. Rozmáchl se a udeřil pravičkou Werru nad oko. Levačkou zasadil Werrovi hák do brady a pak ho pravičkou praštil skoro do téhož místa.

Černovlasý mládenec padl na všechny čtyři, pomaloučku se svezl na zem a zůstal ležet s oběma rukavicemi pod sebou. Za pískotu a posměchu byl odpočítán.

Tlusťoch se rozzářeně vydrápal na nohy a řekl: "Co vy na to, kamaráde? Pořád si myslíte, že to měli sfouknutý?"

"Asi je někdo vyfoukl." řekl Malvern hlasem stejně bezvýrazným jako policejní rozhlas.

"Na shledanou, kamaráde." řekl tlusťoch. "Bejvám tu často." A jak lezl přes Malverna, kopl ho do kotníku.

Malvern seděl bez hnutí a díval se, jak se hlediště vyprazdňuje. Boxeři a jejich sekundanti sestoupili po schodech pod ring.

Dívka v bílé pláštěnce zmizela v davu. Světla pohasínala a stodolovitá hala vypadala hole a nepřívětivě.

Tony Acosta pozoroval muže v pruhovaném overalu, jak sbírá mezi sedadly papír, a netrpělivě sebou vrtěl.

Malvern se najednou zdvihl a řekl: "Půjdu si s tím šupákem promluvit, Tony. Počkej na mě venku ve voze."

Rychle vyšel vzhůru svažujícím se hledištěm do vestibulu mezi stále ještě odcházející diváky z galérie. Otevřel šedivé dveře s nápisem "Vstup zakázán" a prošel chodbou k dalším, stejně označeným dveřím. Před nimi stál strážný v rozepnuté vyrudlé khaki kazajce: v jedné ruce držel láhev piva, v druhé karbanátek.

Malvern zamával policejní průkazkou a strážný odstoupil stranou, aniž na ni pohlédl. Jak Malvern procházel vedle něho do dlouhé chodby lemované očíslovanými dveřmi, spokojeně si škytl. Za nimi bylo rušno. Na výplni čtvrtých dveří po levé straně byl připínáčkem připíchnutý lístek s načmáraným jménem "Duke Targo".

Malvern je otevřel a přivítal ho hlučný šum neviditelné sprchy.

V úzké a zcela holé místnosti seděl u masážního stolu, na němž bylo pohozeno šatstvo, muž v bílém svetru. Malvern v něm poznal Targova hlavního sekundanta. Zeptal se: "Kde je Duke?"

Muž ve svetru ukázal palcem směrem k šumící sprše. Vtom odtud vyšel muž a postavil se Malvernovi do cesty. Byl vysoký a měl kudrnaté hnědé vlasy, místy prošedivělé jako ocel. V ruce držel velkou sklenici. Tupě se lesknoucí obličej svědčil o tom, že je namol. Vlasy měl vlhké, oči podlité krví. Rty se mu kroutily a vyrovnávaly do rychlých, nic neříkajících úsměvů. Nezřetelně řekl: "Vy...padni, vo...šou...ste."

Malvern klidně zavřel dveře, opřel se o ně a sáhl pod rozepnutý modrý plášť do kapsičky u vesty, aby vytáhl pouzdro na cigarety. Na chlapíka s kudrnatými vlasy ani nepohlédl.

Ten najednou švihl volnou pravou paží vzhůru, vsunul ji pod sako a zase ji vytáhl. Ocelově modrý revolver se tupě odrážel od světlého obleku. Ze sklenice v levačce vyšplouchlo několik kapek.

"Nic takovýho!" štěkl.

Malvern velice pomalu vyndal pouzdro na cigarety, podržel je v ruce, otevřel je a vložil si cigaretu do úst. Modrý revolver na něho mířil z nebezpečné blízkosti, ovšem dost rozkolísaně. Ruka držící sklenici cukala v jakémsi trhavém rytmu.

Malvern prohodil nedbale: "Bodejť. Vy přece musíte počítat s trably!"

Muž ve svetru vstal od masážního stolu. Zůstal bez hnutí stát a hleděl na pistoli. Kudrnatý chlapík řekl: "Na trable si potrpíme. Prošacuj ho, Miku."

Muž ve svetru řekl: "S tímhle nechci mít nic společného, Shenvaire. Panenko skákavá, zachovejte klid. Jste ožraly jako Dán."

Malvern řekl: "Klidně mě prošacujte. Nemám žádnou zbraň."

"Nic takového," řekl muž ve svetru. "Tenhle člověk je Dukeův osobní strážce. Mě vynechte."

Kudrnatý chlapík řekl: "Správně, jsem namol," a zahihňal se, "co na tom?"

"Jste Dukeův přítel?" zeptal se muž ve svetru.

"Mám pro něho informaci."

"Jakou?"

Malvern mlčel. "No prosím," řekl muž ve svetru a rozmrzele pokrčil rameny.

"Víte co, Miku?" vyhrkl pojednou vztekle kudrnatý chlapík. "Myslím, že tenhle mizera chce můj flek. K čertu, jistě. Vypadá jako vošoust. Nejste náhodou čmuchal, pane?" A šťouchl hlavní Malverna do břicha.

"Jo," řekl Malvern. "A tu bouchačku vrážejte do břicha sobě!"

Kudrnatý chlapík trochu pootočil hlavu a zazubil se dozadu přes rameno. "Co vy na to, Miku? Je to čmuchal. Určitě chce můj flek. Na beton."

"Dejte tu stříkačku pryč, pitomče," vyzval ho muž ve svetru znechuceně.

Kudrnatý chlapík se ještě víc otočil: "Mám ho přeci chránit, ne?" postěžoval si.

Téměř nedbalým pohybem ruky, v níž držel pouzdro na cigarety, mu Malvern srazil revolver stranou. Kudrnatý chlapík prudce otočil hlavu nazpátek. Malvern k němu přistoupil a prudce ho udeřil do žaludku; předloktím přitom odstrčil zbraň. Kudrnatý chlapík škytl a vyšplíchl obsah sklenky na Malvernův plášť. Sklenka spadla na podlahu a roztříštila se. Modrý revolver mu vyklouzl z ruky a odlétl do kouta. Muž ve svetru skočil za ním.

Šumění sprchy nepozorovaně ustalo. Do místnosti vešel blonďatý boxer, důkladně si třel tělo ručníkem a s otevřenými ústy hleděl na to, co se děje.

"Tak to skončíme, ne?" poznamenal Malvern, odstrčil kudrnatého chlapíka od sebe a přitom mu pravičkou dal pořádnou slupku do brady. Kudrnatý chlapík klopýtavě přelétl přes místnosti narazil na zeď, sklouzl po ní a zůstal sedět na podlaze.

Muž ve svetru hmátl po zbrani, zůstal nehnutě stát a pozoroval Malverna.

Malvern vytáhl kapesník a otřel si vpředu plášť. Targo zatím pomalu sklapl velká, pěkně formovaná ústa a začal si znovu přejíždět ručníkem sem tam po hrudi. Za chvíli řekl: "Co jste sakra zač?"

"Býval jsem soukromý detektiv. Jmenuji se Malvern. Myslím, že potřebujete pomoc."

Targův od sprchy zrudlý obličej zčervenal ještě víc. "Proč?"

"Doslechl jsem se, že jste se měl dát porazit, a myslím, že jste se o to snažil. Werra si počínal pod psa. Nemohl jste si pomoct. To znamená, že jste teď v bryndě."

Targo velmi pomalu utrousil: "Za taková slova dostávají lidi do zubů."

Na chvíli se rozprostřelo v místnosti naprosté ticho. Opilec se posadil, zamrkal, pokusil se postavit na nohy a vzdal to.

Malvern rychle dodal: "Benny Cyrano je můj přítel. Je vaším promotorem, ne?"

Muž ve svetru se drsně zasmál. Pak otevřel revolver, vysypal náboje a odhodil ho na podlahu. Nato přistoupil ke dveřím, vyšel a dveře za sebou zabouchl.

Targo pohlédl na zavřené dveře, pak zpátky na Malverna a zvolna řekl: "Co jste vlastně slyšel?"

"Vaše přítelkyně Jean Adrianová bydlí v mém hotelu, na mém poschodí. Dnes odpoledne ji nějaký gauner přetáhl obuškem přes hlavu. Zrovna jsem tam byl, když ten chlapík vzal roha. Zanesl jsem ji do pokoje a leccos mi pověděla, co za tím je."

Targo si zatím oblékl spodky, ponožky a boty. Ze skříně vytáhl černou saténovou košili a navlékl ji na sebe. "Nic mi neřekla," pravil.

"Před zápasem? Bodejť že ne."

Targo souhlasně přikývl. "Jestli znáte Bennyho, tak jste nejspíš v pořádku. Ano, vyhrožují mi. Možná že to jsou jenom prázdné šplechty, možná že nějaký lump ze Spring Street chce přijít lacino k penězům. Boxoval jsem tak, jak jsem chtěl. A teď můžete vypadnout, pane."

Natáhl si černé kalhoty s vysokým pasem a k černé košili si uvázal bílou kravatu. Ze skříně vytáhl bílé, černě lemované seržové sako a oblékl si je. Z kapsy mu čouhaly tři špičky černobílého kapesníku.

Malvern zíral na jeho oblečení, couvl směrem ke dveřím a pohlédl dolů na opilce. "Prosím. Jak vidím, osobního strážce máte. Prostě mě to jen tak napadlo. Račte prominout."

Vyšel, tiše zavřel dveře a chodbou se vrátil do vestibulu a ven na ulici. V dešti prošel kolem rohu budovy k velkému štěrkovému parkovišti. Zablikala na něho světla vozu a po mokrém štěrku přijelo jeho kupé a zastavilo u něho. U volantu seděl Tony Acosta. Malvern k němu zprava přisedl a řekl: "Zajedeme na skleničku k ,Cyranovť, Tony."

"Jemine, to je prima. Tam vystupuje slečna Adrianová. Víte, ta blondýnka, co jsem vám o ní vyprávěl."

"Vím. Mluvil jsem s Targem. Celkem se mi líbil – ale nelíbilo se mi, jak se obléká."