<<< Literární doupě
Literární doupě

Geoffrey Chaucer

CANTERBURSKÉ POVÍDKY

recenze

 

Nové canterburské povídky a jiné příběhy (spisy - svazek 3) - Škvorecký Josef
 
 
cena původní: 129 Kč
cena: 129 Kč
Nové canterburské povídky a jiné příběhy (spisy - svazek 3) - Škvorecký Josef
Ptačí sněm / The parliament of Fowls - Chaucer Geoffrey
 
 
cena původní: 298 Kč
cena: 250 Kč
Ptačí sněm / The parliament of Fowls - Chaucer Geoffrey
The Canterbury Tales - Chaucer Geoffrey, Ackroyd Peter
 
 
cena původní: 449 Kč
cena: 377 Kč
The Canterbury Tales - Chaucer Geoffrey, Ackroyd Peter

 

    1   >

 

 

Barvitý, rozmarný i patetický obraz středověkého života, ve kterém se střídají šprýmy, pohádkové fantasie, tklivé milostné příběhy i zbožné legendy tak, jak si je navzájem vypravují v hostinci "U kabátce" účastníci pouti z Londýna do katedrálního města Canterbury.

Obsah knihy

Děj knihy začíná v hostinci U kabátce v Southwarku, kde se zastaví devětadvacetičlenná výprava převážně drobných měšťanů, kteří konají pravidelnou pouť do Canterbury k hrobu Tomáše Becketa. V hostinci se k nim přidá další pocestný, z jehož pohledu kniha začíná, a který v jejím úvodu popisuje členy výpravy a tím i pilíře soudobé středověké společnosti. Je zde rytíř, jeho syn – dvorní panoš, sluha, lesník, jeptiška Eglentyna, mnich, fráter Hubert, kupec, student, jurista, svobodný statkář, čalouník, barvíř, kuchař, lodník, doktor medicíny, dobrá žena z Bath, vesnický farář, oráč, šafář, mlynář, odpustkář, půhončí, kolejní správce a nakonec se k průvodu připojí i samotný hostinský, který vyhlásí soutěž o nejpoutavější příběh pro zábavu a pučení, jehož protagonista má na zpáteční cestě povečeřet na útraty ostatních. Aby mohl povídky poctivě rozsoudit, vydává se na cestu s nimi a společně si krátí cestu vyprávěním.

Jako první začíná vyprávět rytíř. Jeho vyprávění přenese posluchače do antických Athén, kde věhlasný Theseus, krotitel a manžel Hypolitin, vězní dva bratrance – Arcita a Palamona – příbuzné thébského vládce Kreonta, který podlehl Theseovi. Oba bratranci mají být doživotně vězněni bez možnosti výkupného. Když už jsou smířeni se svým osudem, zahlédnou ze svého věžního vězeni Emilii, krásnou Hypolitinu sestru, oba se do ní zamilují, a přestože ani jeden z nich nemá na setkání s ní šanci, oba na svou lásku žárlí. Arcit je na přímluvu svého a Theseova přítele z vězení propuštěn s podmínkou, že se nesmí pod pohrůžkou smrti přiblížit do Athén. Zdrcený Arcit, který je teď sice volný, ale přesto nemůže ke své lásce, se uchyluje do Théb, kde láskou chřadne a tajně závidí Palamonovi, který na ni může alespoň shlížet z věže. Zatím se Palamon ve věži souží žárlivostí, protože se domnívá, že Arcit má nyní výhodu k udolání Emilie. Arcit se nakonec vydá do Athén v přestrojení a pod jménem Filostratos se dostává až do služeb Theseových, jehož se stane oblíbencem. Palamonovi se podaří z věže uprchnout a ukrýt se v lese, kde se náhodou setká s Arcitem. Oba bratranci se dohodnou na souboji, jehož vítězi má Emilie připadnout. Při souboji jsou ale zaskočeni Theseem. Ten je zastaví a navrhuje jim, aby se za rok veřejně utkali, každý se sto rytíři na své straně. K tomuto účelu dá Theseus vystavět velkolepé kolbiště, které je obohaceno o chrám Marsův, Dianin a Venušin. Za rok se tedy oba sokové obklopeni svými přívrženci znovu setkají. Na straně Arcita je Mars, Palamonovi se za vítězství zaručila Venuše a Emilie, která si přála zůstat nadále pannou, se modlila k Dianě. Poražený z obou neměl být zabit, ale postaven na pranýř. Vítěz měl získat Emilii. Ve šraňcích vyhrává Arcit, záhy ale nešťastnou náhodou umírá (vměšuje se zde rozpor mezi bohy – Mars slíbil Arcitovi vítězství, Venuše slíbila Palamonovi Emilii, a ani jeden z bohů se nechtěl vzdát své prestiže, a proto na radu Saturna vyřešili spor tímto způsobem), a tak Emilie připadne Palamonovi. Svatba s Theseovým požehnáním se konala až po slavném Arcitově pohřbu, na kterém jej všichni, včetně Emilie a Plamona, srdečně oplakávali. Stejně jako celá kniha, je i tento příběh napsán veršovaně, formou se velmi přibližuje antické báji včetně toho, že se zde objevuje zásah bohů a mnohokráte je zdůrazňována síla osudu. Jen místy převádí vypravěč děj do soudobé anglické doby, aby posluchačům přiblížil trvalost předkládaných lidských kvalit a situací.

Dále se o slovo přihlásí opilý mlynář. Vypráví o tesaři Johnovi, který ve svém domě ubytovává oxfordského studenta Nikolase, který se zabývá mimo jiné astrologií a předpovídá lidem za menší poplatek budoucnost. Studentovou druhou vášní jsou ženy. Tesař se ožení s mladou a krásnou Alison. Nikolas ji tajně svádí a Alison se do něj nakonec zamiluje. Aby se spolu mohli pomilovat, namluví student prostoduchému tesaři, že v noci přijde povodeň a všechny zahubí. Zachránit se mohou jen ve škopcích na půdě. Tesař studentovi uvěří a udělá všechno pro to, aby zachránil sebe, studenta, ale hlavně svou milovanou ženu. Na večer se všichni tři uloží do škopků na půdě, a když tesař usne, slezou student a Alison dolů do světnice. Ráno je překvapí kostelník Absolon, který je do Alison také zamilovaný. Alison se jej chce zbavit, a proto mu slíbí polibek, místo úst mu ale nastaví zadnici. Potupený Absolon jde za kovářem a půjčí si od něj rozžhavený srp. Jde zpět a požaduje po Alison další polibek. Tentokrát mu nastaví zadnici rozjařený student, kterého humor přejde v okamžiku, kdy se jeho zadnice setká s rozžhaveným srpem. Začne volat o pomoc a o vodu. Volání o vodu probudí tesaře, který se domnívá, že potopa právě přichází. Přesekne lano a při pádu ze škopku si zlomí ruku. Alison a student o něm roznesou, že je blázen, a že si vyfantazíroval potopu, čemuž všichni svorně věří.

Jako třetí se ke slovu dostává námořník. Vypráví povídku o kupci Petrovi a jeho krásné ženě ze Saint Denis. Petr byl sice člověk přející a rád hostil své přátele, ale na druhé straně byl velká držgrešle a vedl si pečlivě své účty. Jeho žena holdovala rozmařilému životu a ráda utrácela za parádu. Aby získala peníze, slíbila Petrovu nejbližšímu příteli, mnichu donu Johanovi, který ji tajně miloval, že se s ním za 100 franků pomiluje a jako jeden z důvodů uvedla Petrovu neschopnost a skrblivost. Mnich si 100 franků vypůjčil od Petra, a když byl Petr na cestě za obchodem, přinesl je jeho ženě. Když se pak Petr dovolával navrácení částky, řekl mu mnich, že zatímco cestoval za obchodem, předal peníze jeho ženě. Petr se své ženy zeptal, co se s penězi stalo, a ona se mu přiznala, že je utratila za parádu. Petr se nechal rád vyplatit jejím tělem.

Převorkyně vypráví o malém synu vdovy, který byl nadmíru zbožný a miloval nade vše Pannu Marii. Do školy začal chodit už v útlém věku a přestože zatím latině nerozuměl, zpíval ze všeho nejraději latinské písně k oslavě Boží rodičky. Do školy chodil kolem židovského ghetta a jednoho dne ho židé, kteří už nemohli dále snášet jeho chvalozpěvy, zabili a pohodili do kanálu, kde jej druhý den nalezla nešťastná matka s podřezaným hrdlem. Přestože byl chlapec mrtvý, linul se z jeho úst neustále onen zpěv. Až těsně před pohřbem mu kněz vyňal zpod jazyku kouzelné zrno, které mu tam podle chlapcových slov dala sama Panna Marie, a zpěv utichl ve stejném okamžiku, kdy uletěla chlapcova duše.

Dále začne vyprávět osamělý poutník, který nás v prologu seznámil se členy průvodu, a který nás také spolu s řečmi hospodského provází v přestávkách mezi povídkami. Vypráví básničku o proslulém a bohatém rytíři Thopasovi, který se hodlá utkat s mužem gigantem o královnu vil, po které vždy toužil. Hospodský jej ale přeruší, protože se mu příběh nezdá dostatečně poutavý, a ke slovu se dostává kněz.

Jeho povídka začíná na dvoře staré vdovy a jejích dcer a po zevrubném popisu celého hospodářství se vypravěč zaměří na kohouta Chauntecleera a jeho slepičí harém v čele s jeho favoritkou, krásnou slepičkou Pertelotou. Tento kohout byl pověstný svým krásným zjevem a zpěvem. Jednou v noci se mu zdál ošklivý sen o tom, že na jejich dvůr přišel hladový lišák. Pertelota se jeho snu vysměje a dělá si legraci z jeho obav a doporučuje mu různá projímadla, která mu z těla vyženou špatné šťávy, které navozují zlé sny. Chauntecleer o projímadla nedbá a vypráví jí příběhy, kdy se lidem sny skutečně vyplnily. Nakonec jej Petrtelota přeci jen udolá a on na svůj sen zapomene. Ráno se ale lišák skutečně objeví. Kohout chce utéct, ale lišák jej zahrne obdivem a lichotkami na jeho krásný hlas. Kohout zapomene na strach a předvádí mu své umění a lišák jej zatím chytí a utíká s ním do lesa. Slípky zburcují svou majitelku a ta celou vesnici a všichni se hrnou za lišákem. Kohout ale lišáka přelstí, ten jej při řeči vypustí z tlamy a kohout vyletí na strom a žádné nové lichotky už jej neudolají. Povídka se vlastně odehrává na třech úrovních – od lidí vypravěč přejde na zvířata ( v tomto bodě se povídka formou i obsahem podobá bajce) –ta přejdou na vyprávění o dalších lidech – vzápětí se děj stáčí opět do reality na zvířata – a vrací se také k majitelům, takže celá struktura příběhu tvoří jakousi pyramidu.

Odpustkář, obchodník s relikviemi a velký bohém nejprve vypočítává zhoubné vlivy obžerství, opilství, hazardérství, křivopřísežnictví a klení a pak teprve začíná vyprávět příběh, ve kterém se se všemi těmito vlastnostmi setkáváme. Tři opilci se dozví, že zemřel jejich přítel. V bujaré náladě se vydají hledat smrt, aby ji zničili, aby už nemohla nikoho zabít. Po cestě potkají starce, a ten jim poradí, u kterého stromu smrt najdou. Opilci jsou ke stromu a najdou pod ním poklad. Rozhodnou se jej přenést do vsi až v noci, aby je nikdo neviděl, a pošlou proto nejmladšího do vesnice pro jídlo a pití. Zbylí dva se na něj domluví a po návratu jej zabijí, aby na každého připadl větší podíl. Nejmladší na tuto variantu ale také pomyslel a přinesl jim otrávené pití, takže nakonec našli pod stromem smrt všichni.

Žena z Bath nejprve široce vypráví o svých pěti manželstvích, manželích a vztazích mužů a žen vůbec. Naváže povídkou o šlechtici, který znásilní mladou dívku a má za to být popraven. Královna mu udělí milost pod podmínkou, že jí do roka a do dne přijde říct, po čem ženy nejvíce touží. Mladík putoval krajem, ale jasné odpovědi na královninu otázku se nedohledal. Až těsně před vypršením lhůty potkal v lese starou šerednou bábu, a ta mu prozradila, že ženy nejvíce touží po tom, aby mohly ovládat muže. Mladík jí slíbí, že pokud bude královna s touto odpovědí spokojena, splní babce jakékoli možné přání. Královna i ostatní ženy se zjištěním souhlasí, šlechtic získá milost, ale bába po něm chce, aby si ji za radu vzal za ženu. Mladík musí splnit svůj slib, a proto si bábu vezme. O svatební noci se k ničemu nemá. Babka muži řekne, ať si vybere, jestli by chtěl spíše starou šerednou bábu, o jejíž poctivost by nemusel nijak pečovat, nebo mladou a krásnou záletnici. Rytíř se zamyslí a rozhodne se, že nechá volbu na své ženě. Ta je jeho přáním potěšena a slíbí mu, že pokud ji políbí, stane se do rána krásnou, mladou i počestnou zároveň, což se také stane.

Fráter vypráví o biřici, který vydíral a vykořisťoval lidi. Jednoho dne se na svých toulkách setká s ďáblem převlečeným za zemana. Dá se s ním do řeči a čert mu řekne, že i jeho povoláním je škodit lidem ve svůj prospěch. Biřic se nezalekne ani čerta a spřáhnou se spolu. Potkají sedláka, který svolává čerty na líného koně. Biřic tedy čerta popudí, aby mu koně vzal, když si to sám přeje. Čert tak ale neučiní, protože předvídá, že za chvíli bude sedlák svého koně blahořečit, což se také stane. Pak jdou ke vdově, kterou se biřic snaží vydírat. Vdova na něj volá čerta, a protože čert ví, že to myslí vážně, odnese biřice do pekla. Čert zde nemá vyloženě zápornou roli a je dokonce řízen Božím přikázáním.

Student zase vypráví o markrabím Walterovi, který se nijak neměl do ženění, ale jeho poddaní jej přesvědčili a on si začal hledat ženu, aby po jeho smrti markrabství nepřipadlo cizímu rodu. Za ženu si vybral krásnou pannu Griseldu, dceru nejchudšího starce z vesnice, která znenadání putovala z chýše rovnou do paláce. Lid byl jeho volbou překvapen, ale hned si milou Griseldu, která byla svému muži naprosto oddána, oblíbil. Poslouchala svého muže na slovo, za vše mu byla vděčná a jeho slovo bylo pro ni zákonem. Manžel měl ale neustále chuť její věrnost a pokoru podrobovat zkouškám, a tak, když se Griseldě narodila dcera, dal jí ji vzít. Griselda si myslila, že dítě zabijí, ale svůj postoj k manželovi nezměnila a plně jeho rozhodnutí akceptovala. Muž zatím poslal dceru tajně na vychování k příbuzným do Boloně. Byl ohromen ženinou reakcí, která ho nabádala k dalším zkouškám. Když se Griseldě narodil syn, udělal s ním totéž co s dcerou. Griselda se muži nepostavila ani tentokráte, ale lid jej začal považovat za násilníka a nenáviděl jej. Jeho zkoušení vyvrcholilo, když Griseldě oznámil, že si musí vzhledem k tomu, že není urozená, najít jinou nevěstu, aby byl lid spokojen. Griselda nic nenamítala, nechala se navléci do svých starých hadrů a s příslibem věčné věrnosti se vrátila do chýše k otci. Neodmítla ani když ji manžel požádal, aby mu pomohla s přípravami na svatbu. Místo nevěsty pak z Boloně přijela jeho dcera a syn. Walter se Griseldě přiznal, jak ji úmyslně mučil a slíbil, že je s tím konec, a šťastná Griselda, která se shledala s dětmi, o nichž se domnívala, že jsou mrtvé, mu vše odpustila a dále jej milovala a zbožňovala. V určitém intervalu je mezi sloky vkládána latinská věta.

Poslední povídku vypráví statkář. Udatný rytíř Arviragus si vezme za ženu krásnou Dorigenu, která jej nade vše miluje. Arviragus musí odjet bojovat do Anglie a Dorigena se zatím doma málem utrápí strachem o něj. O Dorigenu se v době manželovy nepřítomnosti začne ucházet všemi ženami vyhledávaný sličný mladík Aurelius. Dorigena o jeho přízeň nestojí. Aby mu dala najevo svůj nezájem, prořekne se, že bude jeho, až zmizí nebezpečné skály kolem pobřeží, o které by se mohl při návratu zabít její miláček. Aurelius ztrácí smysl života a chřadne. Zatím se vrátí Arviragus a Dorigena je opět šťastná. Pompilius pozoruje, jak jeho bratr Aurelius zaživa schází a dovede jej ke kouzelníku, který je schopný nechat pomocí kouzel a iluzí skaliska na určitou dobu zmizet. Aurelius mu daruje veškerý majetek, kouzelník nechá skaliska zmizet a Aurelius si jde pro Dorigenu. Ta neví co dělat a raději se chce zabít, než se nechat zneuctít. Svěří se manželu a ten uzná, že se mají sliby plnit a pošle ji s těžkým srdcem za Aureliem. Toho dojme jak věrnost ženy, tak obět manžela a nakonec Dorigenu propouští a smiřuje se s tím, že její štěstí je po boku Arviragna.

 

    1   >

 

 

 

[Listovat]

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist