Agatha Christie

VÁNOCE HERCULA POIROTA
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

"Obvinit je možné jednoho každého z vás. Začneme, pane Georgi Lee, s obviněním proti vám. Vy jste otce neměl rád! Vycházel jste s ním jen kvůli penězům. V den své smrti pohrozil, že vám zkrátí apanáž. Věděl jste, že po jeho smrti zřejmě zdědíte dosti značnou sumu. To je váš motiv. Po večeři jste šel, jak vy říkáte, telefonovat. Opravdu jste telefonoval - ale hovor trval jen pět minut. Poté jste snadno mohl odejít do otcovy ložnice, pohovořit s ním, a pak jste ho napadl a zabil. Odešel jste z pokoje a otočil klíčem, protože jste předpokládal,že vražda bude přičtena tomu zloději. V panice jste se ovšem opomenul ujistit, že okno je otevřené, aby bylo možné potvrdit teorii o vloupání. To bylo od vás dosti hloupé, ale vy jste, když dovolíte, sám o sobě dosti hloupý člověk!"

"Avšak," pokračoval Poirot po krátké pauze, v níž se George pokusil promluvit a neuspěl, "mnoho hloupých lidí už bylo zločinci!"

Obrátil pohled k Magdaleně.

"Madam také měla motiv. Topí se v dluzích, řekl bych, a tón, kterým byl zmíněn její otec, ji mohl - inu zneklidnit. Ani ona nemá alibi. Šla telefonovat, ale nikam nevolala, a na to, co dělala, máme pouze její slovo..."

"Pak tu máme," odmlčel se, "pana Davida Leea. Slyšeli jsme, a to nikoli jednou, ale mnohokrát, o pomstychtivých náladách a nestárnoucích vzpomínkách, které povahu Leeových provázejí. Pan David Lee nezapomněl ani neodpustil, jak se jeho otec choval k matce. Ten pošklebek na adresu zesnulé madam mohl být tou poslední kapkou. Má se zato, že David Lee v době vraždy hrál na klavír. Shodou okolností hrál Pochod mrtvých. Předpokládejme však, že Pochod mrtvých hrál někdo jiný, někdo, kdo věděl, k čemu se schyluje a schvaloval ten čin?"

Hilda Leeová tiše řekla:

"To je hanebné obvinění."

Poirot se k ní obrátil. "Nabídnu vám jiné, madam. Byla to vaše ruka, která spáchala ten čin. Byla jste to vy, kdo se vyplížil nahoru a vykonal rozsudek nad mužem, pro nějž nebylo odpuštění. Jste z těch lidí, madam, kteří umějí být strašní ve svém hněvu...."

Hilda řekla: "Nezabila jsem ho."

Inspektor Sugden bryskně poznamenal:

"Pan Poirot má pravdu. Může tu jít o proces proti každému vyjma pana Alfreda Leea, Harryho Leea a paní Lydie Leeové."

Poirot jemně poznamenal:

"Já bych nevylučoval ani tyto tři..."

Inspektor protestoval: "Ale jděte, pane Poirote!"

Lydie Leeová se otázala: "A jaképak obvinění vznášíte proti mně, monsieur Poirote?"

Nepatrně se usmívala, obočí ironicky pozdvižené. Poirot se maličko uklonil.

"Váš motiv, madam, pominu. Je sdostatek zřejmý. Co se ostatního týče, toho večera jste na sobě měla květované taftové šaty s nápadným vzorem a pláštěnkou. Připomenu vám fakt, že Tressilian, vrchní sluha, je krátkozraký. Vzdálenější předměty se mu jeví jako rozmazané a nezřetelné. Také chci zdůraznit, že váš salon je rozlehlá místnost a lampy zde mají těžká stínidla. Ten večer, minutu nebo dvě před tím, než se ozval výkřik, Tressilian vstoupil do salonu, aby odnesl kávové šálky. Viděl vás, jak se domníval, na důvěrně známém místě, u vzdálenějšího z oken, zpola zahalenu těžkým závěsem."

Lydie Leeová řekla: "On mne tam skutečně viděl."

Poirot pokračoval:

"Mohlo to být takhle - je možné, že co Tressilian viděl, byla pláštěnka vašich taftových šatů, naskládaná kolem okenního závěsu tak, jako byste tam byla vy sama."

Lydie řekla: "Ale já jsem tam opravdu stála..."

Alfred se vložil do hovoru: "Jak se opovažujete naznačovat - ?"

Harry ho přerušil:

"Nech ho, Alfrede. Budeme brzy na řadě. Jak chcete dokázat, že tady drahoušek Alfred zavraždil svého zbožňovaného otce, když jsme tou dobou byli spolu v jídelně?"

Poirot se k němu naklonil.

"To je velmi jednoduché. Alibi získává na věrohodnosti tehdy, poskytene-li se nevědomky. Vy máte s bratrem špatné vztahy. To je všeobecně známo. Vy se jemu pošklebujete před lidmi. On nemá pro vás jediného dobrého slova! Ale dejme tomu, že je to část velice chytrého komplotu. Dejme tomu, že Alfred Lee má po krk toho tancování kolem panovačného generála. Dejme tomu, že jste se před časem dali dohromady. A plán je na světě. Přijedete domů. Alfred předstírá, že je mu z vaší přítomnosti nanic. Dává najevo nelibost a žárlí. Vy jím pohrdáte. A pak přijde noc vraždy, kterou jste tak chytře spolu naplánovali. Jeden z vás zůstane v jídelně, mluví a hlasitě se hádá, jako byste tam byli oba dva. Ten druhý jde nahoru a spáchá vraždu..."

Alfred vyskočil.

"Vy jste ďábel!" Hlas mu neartikulovaně přeskakoval. Sugden na Poirota němě zíral. Řekl: "Vy si skutečně myslíte - ?"

Poirot prohlásil tónem, jenž byl náhle velmi autoritativní:

"Musel jsem vám ukázat různé možnosti! Jsou zde věci, jež se přihodit mohly! Které z nich se odehrály doopravdy, to budeme moci říci teprve tehdy, přeneseme-li pozornost od vnějších okolností k vnitřní realitě..."

Odmlčel se a pak pomalu dodal:

"Musíme se vrátit, jak už jsem řekl, zpět k charakteru Simeona Leea samotného..."