<<< Literární doupě
Literární doupě

Arthur C. Clarke
překlad: Vladimír Hanák

Ráma tajemství zbavený

náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 5 stran.]

 

Rendezvous With Rama - Clarke Arthur C.
 
 
cena původní: 259 Kč
cena: 231 Kč
Rendezvous With Rama - Clarke Arthur C.
Arthur and the Sword in the Stone -
 
 
cena původní: 199 Kč
cena: 177 Kč
Arthur and the Sword in the Stone -
2001: Vesmírná odysea - Clarke Arthur C.
 
 
cena původní: 299 Kč
cena: 296 Kč
2001: Vesmírná odysea - Clarke Arthur C.

 

   1   >

 

 

Prolog

V jednom z vnějších spirálových ramen Mléčné dráhy pomalu obíhá kolem středu galaxie vzdáleného třicet tisíc světelných let nenápadná osamělá žlutá hvězda. Této stabilní hvězdě-Slunci trvá dokončení jednoho oběhu 225 milionů roků. Když bylo Slunce naposledy ve své nynější poloze, obrovští ještěři hrůzostrašné síly začali právě ustavovat své panství na Zemi, na malé modré planetě, která je jednou z oběžnic Slunce.

Ze všech planet a dalších těles ve sluneční rodině se pouze na této Zemi vyvinul jakýsi složitý a přetrvávající život. Pouze na této zvláštní planetě se z chemických sloučenin postupně rozvinulo vědomí, a když začalo rozumět divům a rozměrům vesmíru, kladlo si otázku, zda k zázrakům podobným těm, které je vytvořily, nedošlo také někde jinde.

Koneckonců, uvažovali tito vnímaví Pozemšťané, jenom v naší Galaxii existuje sto miliard hvězd. Jsme si téměř jisti, že alespoň dvacet procent těchto hvězd má obíhající planety a že malý, avšak významný počet těchto planet měl v jisté fázi své historie atmosférické a teplotní podmínky vedoucí k tvorbě aminokyselin a dalších chemických sloučenin, které jsou sine qua non pro jakoukoliv biologii, kterou můžeme logicky předpokládat. Alespoň jednou v dějinách zde na Zemi tyto aminokyseliny zvládly reprodukci a vývojový zázrak, který nakonec vytvořil lidi, se dal do pohybu. Jak můžeme předpokládat, že se tento sled vyskytl pouze jedenkrát v celých dějinách? Těžší atomy nutné k našemu stvoření se vytvářejí ve hvězdných kataklyzmatech vybuchujících v tomto vesmíru po miliardy let. Je pravděpodobné, že pouze zde, na tomto jediném místě, se atomy zřetězily do speciálních molekul a postupně se vyvinuly do podoby inteligentních tvorů schopných klást si otázku: „Jsme ve vesmíru sami?“

Lidé na Zemi začali pátrání po kosmických společnících nejdříve budováním dalekohledů, jimiž mohli spatřit své nejbližší planetární sousedy. Později, když jejich technika dosáhla vyšší úrovně, posílali technicky složité kosmické lodi s roboty na průzkum těchto okolních planet, aby zjistili, zda tam neexistují nějaké známky života. Tyto průzkumy dokázaly, že na žádném jiném tělese v naší Sluneční soustavě nikdy neexistoval inteligentní život. Existuje-li někde nějaký rovnocenný druh, s nímž bychom mohli eventuálně komunikovat, usoudili pozemští vědci, musel by se nalézat za tím prázdnem, které odděluje naši Sluneční soustavu od všech ostatních hvězd.

Ke konci dvacátého století, počítáno v časové soustavě lidí, začaly ohromné antény ze Země pátrat na obloze po koherentních signálech, aby určily, zda nám nějaká jiná inteligence neposílá rádiová sdělení. Pátrání trvalo přes sto let, zintenzivnělo během zlatého věku mezinárodní vědy začátkem jedenadvacátého století, a zeslabilo se později v posledních desetiletích století. Poté, co v nalezení mimozemských signálů neuspěla ani čtvrtá oddělená řada systematických postupů naslouchání.

V roce 2130, kdy byl poprvé zjištěn podivný válcový předmět blížící se k naší Sluneční soustavě z mezihvězdného prostoru, dospěla většina přemýšlivých lidí k závěru, že život ve vesmíru musí být vzácný a že inteligence, pokud skutečně mimo Zemi existuje, je neobyčejně výjimečná. Jak jinak, tvrdili vědci, by bylo možné vysvětlit záporné výsledky všeho našeho pečlivého úsilí při pátrání po mimozemských civilizacích v minulém století?

Země proto strnula úžasem, když předmět vstupující v roce 2130 do naší Sluneční soustavy byl při bližším zkoumání jednoznačně a nepochybně identifikován jako artefakt mimozemského původu. Byl to nepopiratelný důkaz, že v jiné části vesmíru pokročilá inteligence existuje, nebo alespoň v jisté dřívější epoše existovala. Když byla probíhající kosmická výprava odkloněna, aby se setkala s válcovým monstrem, jehož rozměry se ukázaly větší než rozměry největších měst na Zemi, objevovali vyslaní kosmonauti záhadu za záhadou. Nedokázali však odpovědět ani na nejzákladnější otázky týkající se záhadného mimozemského kosmického plavidla. Vetřelec z hvězd nedal žádné podstatné vodítko vysvětlující jeho vznik ani účel.

První skupina pozemských průzkumníků nejen shromáždila divy Rámy (jméno vybrali pro obrovský válcový předmět dříve, než se zjistilo, zeje to mimozemský umělý výtvor), nýbrž také prozkoumala a zmapovala jeho vnitřek. Když průzkumníci z Rámy odešli a mimozemská kosmická loď opustila velkou rychlostí po hyperbolické dráze naši Sluneční soustavu, analyzovali vědci pečlivě všechny údaje získané během mise. Všichni se shodli, že se pozemští návštěvníci vůbec nesetkali se skutečnými tvůrci záhadné kosmické lodi. Pečlivá dodatečná analýza však objevila jeden základní princip Rámanského mnohonásobného konstrukčního přístupu. Všechny kritické systémy a subsystémy v plavidle měly dva záložní. Rámané konstruovali vše trojmo. Vědci považovali za velice pravděpodobné, že brzy budou následovat dvě další podobné kosmické lodě.

Léta bezprostředně po návštěvě Rámy I v roce 2130 byla na Zemi plná očekávání. Badatelé i politici prohlašovali, že v historii lidstva začala nová éra. Mezinárodní vesmírná služba pracující u Rady vlád vyvinula pečlivé postupy pro případ další návštěvy Rámanů. Všechny dalekohledy byly zaměřeny na oblohu a soutěžily mezi sebou o uznání, jehož se dostane jednotlivci či laboratoři, která první zahlédne další kosmickou loď Ráma. Nikdo však nic nespatřil.

V druhé polovině třicátých let dvaadvacátého století se ekonomický vzestup, podporovaný částečně v posledních fázích celosvětovými odezvami na Rámu, náhle zastavil. Svět se ponořil do největší deprese ve svých dějinách, známé jako Velký chaos, kterou doprovázela rozsáhlá anarchie a ničení. Během tohoto politováníhodného období ustala veškerá vědecká a výzkumná činnost a po několika desetiletích věnovaných přízemním problémům lidé na Zemi na záhadného návštěvníka z vesmíru téměř zapomněli.

V roce 2200 dorazil do Sluneční soustavy druhý válcový vetřelec. Obyvatelé Země oprášili staré postupy, které byly vyvinuty po odletu prvního Rámy, a připravili se na setkání s Rámou II. Na výpravu vybrali posádku dvanácti kosmonautů. Krátce po setkání podal tento tucet vyvolených zprávu, že druhá kosmická loď Ráma je téměř totožná se svou předchůdkyní. Lidé se setkali s novými záhadami a divy včetně několika druhů mimozemských bytostí, stále však nebyli schopni zodpovědět otázky o původu a účelu Rámy.

Pozemšťané celou historickou misi sledovali v televizi a tři podivná úmrtí mezi posádkou vyvolala na Zemi veliké obavy. Když ohromný válec provedl během letu manévr, kterým se dostal na dráhu hrozící srážkou se Zemí, změnily se obavy na pozdvižení a strach. Představitelé Země dospěli zdráhavě k závěru, že při nedostatku informací nemají jinou možnost než předpokládat, že Ráma II má nepřátelské záměry. Nemohli připustit, aby se mimozemská kosmická loď srazila se Zemí, ani aby se přiblížila dost blízko, aby použila zbraně, které mohla nést. Rozhodli se Rámu II zničit, dokud se ještě nachází v bezpečné vzdálenosti.

Průzkumná posádka dostala příkaz k návratu. Tři její členové, dva muži a žena, však zůstali na palubě Rámy II i ve chvíli, kdy se mimozemská kosmická loď vyhnula útoku jaderných raket vyslaných ze Země. Ráma se odchýlil od nepřátelské Země, odletěl vysokou rychlostí ze Sluneční soustavy a odnesl jak svá nedotčená tajemství, tak tři pozemské cestující.

Rámovi II trvalo třináct let, než relativistickými rychlostmi doletěl z blízkosti Země ke svému cíli, velkému montážnímu komplexu zvanému Uzel, který se nacházel na vzdálené orbitální dráze kolem hvězdy Sirius. Ke třem lidem na palubě gigantického válce přibylo pět dětí, stala se z nich rodina. Když zkoumali divy svého nového kosmického domova, setkali se opět s mimozemskými tvory, které poznali dříve. V době, kdy dorazili do Uzlu, byli však už lidé přesvědčeni, že tito mimozemšťané jsou stejně jako oni na Rámovi pouze pasažéry.

Lidská rodina zůstala na Uzlu něco přes rok. Během té doby byla kosmická loď Ráma renovována a vybavena na svou třetí a poslední cestu do Sluneční soustavy. Rodina se dozvěděla od Orla, nebiologického výtvoru Inteligence Uzlu, že cílem kosmických lodí Ráma je získat a katalogizovat co nejvíce informací o kosmoplavcích v Galaxii. Orel, který měl hlavu, zobák a oči orla a tělo člověka, je také informoval, že poslední Ráma, Ráma III, bude obsahovat pečlivě navržený Zemský habitat, kam se pohodlně vejde dva tisíce lidí. Z Uzlu byl na Zemi vyslán videozáznam oznamující brzký návrat třetí kosmické lodi Ráma. Tato nahrávka vysvětlovala, že vysoce vyvinutý mimozemský druh si přeje pozorovat a studovat po delší časový úsek činnost lidí, a požadovala, aby bylo vysláno dva tisíce reprezentativních osob na setkání s Rámou III na orbitální dráze kolem Marsu.

Ráma III vykonal cestu od Siria do Sluneční soustavy rychlostí větší než polovina rychlosti světla. V kosmické lodi spala na speciálních lůžkách většina lidské rodiny, která byla na Uzlu. Na orbitální dráze kolem Marsu přivítala rodina ostatní lidi ze Země a panenský habitat v Rámovi byl rychle obydlen. Výsledná kolonie, která se jmenovala Nový Eden, byla zcela uzavřena a oddělena od ostatních částí mimozemské kosmické lodi tlustými stěnami.

Ráma III téměř okamžitě opět zrychlil na relativistickou rychlost a vyřítil se ze Sluneční soustavy ve směru žluté hvězdy Tau Ceti. Uplynuly tři roky bez jakéhokoliv vnějšího vměšování do lidských záležitostí. Občané Nového Edenu se ponořili do svého každodenního života natolik, že věnovali jen prchavou pozornost vesmíru vně své kolonie.

Když nezkušenou demokracií v ráji, který pro lidi vytvořili Rámané, otřásla řada krizí, chopil se moci v kolonii oportunistický mocný podnikatel a začal bezohledně potlačovat opozici. V té době uprchl z Nového Edenu jeden z původních průzkumníků Rámy nakonec navázal kontakt se symbiotickým párem mimozemských druhů žijících v přilehlém uzavřeném habitatu. Jeho žena zůstala v lidské kolonii a neúspěšně se pokusila být svědomím komunity. Po několika měsících byla uvězněna, odsouzena za pobuřování a nakonec jí byl určen termín popravy.

Za neustále se zhoršujících podmínek životního prostředí i života napadla lidská vojska přilehlý obydlený prostor v Severním poloválci Rámy a vedla vyhlazovací válku se symbiotickým párem mimozemských druhů. Záhadní Rámané, známí pouze prostřednictvím svých dokonalých technických výtvorů, pokračovali mezitím ve svém detailním pozorování z dálky, vědomi si, že je pouze otázkou času, kdy se lidé dostanou do kontaktu s pokročilými druhy obývajícími oblast jižně od Válcového moře.

 

   1   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist