<<< Literární doupě
Literární doupě

Arthur C. Clarke
překlad: Zdeněk Volný

ZPRÁVA O TŘETÍ PLANETĚ

náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 2 stran.]

 

Nová zpráva o třetí planetě - Clarke Arthur C.
 
 
cena původní: 169 Kč
cena: 150 Kč
Nová zpráva o třetí planetě - Clarke Arthur C.
2061: Odyssey Three - Clarke Arthur C.
 
 
cena původní: 199 Kč
cena: 177 Kč
2061: Odyssey Three - Clarke Arthur C.
2001: A Space Odyssey - Clarke Arthur C.
 
 
cena původní: 199 Kč
cena: 177 Kč
2001: A Space Odyssey - Clarke Arthur C.

 

   1   >

 

 

předmluva

Následujících jedenadvacet příběhů, výběr z povídkové tvorby žijícího klasika s-f, si klade především jeden, zato však upřímný cíl. Rád by potěšil všechny čtenáře, kteří nalezli zalíbení právě v téhle literární končině, a zaujal ty, kteří do ní dosud nepronikli.

Arthur Charles Clarke, podle amerických literárně-sociologických průzkumů druhý nejoblíbenější autor s-f všech dob, vydal dosud přes padesát beletristických a populárně vědeckých knížek, jejichž celkový náklad dosahuje solidní astronomické cifry dvaadvaceti miliónů, dnes možná už o něco víc. Napsal hodně přes stovku povídek – a snad není třeba podotýkat, že právě povídka je kořením s-f –, z nichž česky vyšlo jenom pár, zejména díky knížce Oceánem hvězd. Clarka známe především jako spoluautora filmu Vesmírná odysea 2001(2001: A Space Odyssey), vytvořeného na bázi jeho povídky Hlídka (The Sentinel) ve spolupráci s americkým režisérem Stanleym Kubrickem, mohli jsme se seznámit i s literární verzí scénáře. Je to rozhodně Clarkovo nejvěhlasnější dílo, obešlo bez nadsázky celý svět, ale na druhé straně sotva padesátina všeho, co dosud vytvořil, a kdoví, jestli padesátina nejlepší.

Všichni předchozí Clarkové, generace za generací až do dob, kdy se stopy ztrácejí v šeru minulých století, byli angličtí farmáři. Pokud si Arthurův otec přál, aby syn, který se narodil před vánoci 16. prosince 1917, pokračoval v tradičním rodinném povolání, dopustil se osudné chyby, když mu v deseti letech věnoval sérii obrázků prehistorických zvířat na kartičkách z cigaret. Syn se totiž nadchl pro sbírání zkamenělin a od toho přešel k astronomii, a protože byl šikovný, zkonstruoval si sám malý teleskop. Když se dozvěděl o druhém patentu Alexandra Grahama Bella, vynálezce telefonu, s využitím světlometu z jízdního kola si postavil fotofon, přístroj, který přenáší zvuk pomocí měnící se intenzity světla. To mu ještě nebylo třináct.

Zároveň se mu dostal do ruky časopis Amazing Stories, publikující fantastické povídky, a v patnácti letech, coby žák Huishova gymnázia v Tauntonu, je Clarke začíná sám psát, navíc se hrdě označuje za zástupce šéfredaktora školního časopisu. V roce 1934 vstupuje do Britské meziplanetární společnosti, založené o rok dříve v Liverpoolu.

Protože po otcově smrti nemá prostředky na další vzdělání, po absolvování gymnázia odchází pracovat do Londýna a zároveň se rozhoduje, že se stane profesionálním spisovatelem. Spojuje se s Mauricem K. Hansonem, šéfredaktorem cyklostylovaného časopisu osmerkového formátu Novae Terrae, který byl tehdy oficiálním orgánem Science Fiction Association, a s Williamem F. Templem, najímají pár místností a přeměňují je na místo pravidelných střetnutí spisovatelů a fanoušků.

Mnohem prospěšnější však pro Arthura C. Clarka bylo setkání s Walterem Gillingsem, největším anglickým fanouškem s-f ve třicátých letech a zároveň vydavatelem časopisu Scientifiction. Clarkovi otiskl a zaplatil dva články, v zimě 1938 a v létě 1939, jeden shrnoval soudobé poznatky o Sluneční soustavě, druhý uvažoval o možnostech letu raketou na Měsíc. Arthur C. Clarke se stal spisovatelem.

V letech druhé světové války ho oblékli do uniformy britského královského letectva a zařadili k tehdejší nejmodernější zbrani – sloužil jako radarový instruktor a vyučoval, jak zacházet s přístrojem a čtyřmi sty elektronkami – které tehdy obsahoval. V hodnosti poručíka R.A.F. pak otiskl v říjnu 1945 v časopise Wireless World originální myšlenku, jak pomocí tří družic zajistit celosvětový příjem televizního signálu; protože však je v Británii k udělení patentu třeba dvou fungujících exemplářů vynálezu, Clarke se musel spokojit s tím, že v roce 1962, když se jeho myšlenka uskutečnila, publikoval v časopise Rogue článek Jak jsem přišel o miliardu dolarů vynalézáním Telstaru ve volném čase. V době války otiskl ještě jiný esej v RAF Quarterly, který mu přinesl první cenu v soutěži časopisu. Jmenoval se Raketa a válka budoucnosti a bohužel posléze se vyplnila i další Clarkova originální myšlenka, kterou esej obsahoval – spojení rakety s nukleární hlavicí.

Na počátku roku 1946 znovu zahajuje činnost Britská meziplanetární společnost a Arthur C. Clarke je ještě téhož roku zvolen jejím předsedou. Společnost na sebe upoutává značný zájem veřejnosti a vstupuje do ní dokonce sám veliký George Bernard Shaw – když si v The Journal of British Interplanetary Society v prosinci roku 1946 přečetl Clarkův článek Výzva kosmické lodi, který brilantně objasňoval vědecké i filozofické důvody pro kosmické lety a výzkum vesmíru.

Radarové technice zůstal Clarke věrný i po skončeni války – pracoval na vývoji automatických přistávacích systémů. V letech 1946 až 1948 konečně vystudoval vysokou školu – s pomocí vládni podpory, udělované válečným veteránům – absolvoval londýnskou King’s College a získal titul bakaláře fyziky a čisté a aplikované matematiky.

K literatuře ho to však táhnout nepřestalo, roku 1949 se stal zástupcem šéfredaktora časopisu Science Abstracts a dál, po roce 1950, se věnuje výhradně psaní. Tráví krátký čas ve Spojených státech, především na Floridě, kde se seznamuje s fotografem Mikem Wilsonem, tehdy pracujícím pro Life, a společně se vydávají v roce 1954 k Velkému hradlovému útesu a na pobřeží Cejlonu – a od té doby žije Arthur C. Clarke v hlavním městě Srí Lanky Kolombu.

Už v roce 1937 se v tajnosti pouští do prvního většího díla, které po pěti přepracováních dokončuje v roce 1946 a vydává pod názvem Proti příchodu noci (Against the Fall of Night). V této době už publikuje povídky v nejrůznějších časopisech: Astounding Stories, Fantasy, Amazing Stories, Science Fiction Quarterly, Startling Stories, F & SF, Super Science a dalších. Jejich první soubor shrnuje pod název Nebeské ostrůvky (Islands in the Sky).

V roce 1950 Clarke nejprve napsal na zakázku popularizující, mírně technicky zaměřenou knížečku Meziplanetární lety s podtitulem Úvod do kosmonautiky, která však šla dobře na odbyt i ve Spojených státech. Téhož roku otiskl novelu Anděl strážný (Guardian Angel), vyprávějící příběh o všemocných tvorech, kteří na Zemi zastaví války a začnou lidstvo vychovávat. Zde poprvé ve své tvorbě navozuje myšlenku, která se později v jeho dílech objevuje znovu a znovu – téma setkání lidí s mimozemskou, neuvěřitelně vyspělou civilizací, která má možnosti pro člověka nepředstavitelné. V Andělu strážném se vyslanci cizí civilizace dlouho vyhýbají přímému kontaktu s člověkem, a protože novela vyšla ještě před ufologickou horečkou, připusťme, že Anděl strážný mohl posloužit jako jeden z ufologických inspiračních zdrojů. V roce 1952 Clarke novelu přepracoval na román Konec dětství (Childhood’s End) a ironizující nadsázku proměnil v úžasný příběh o završení celé první etapy vývoje lidstva – celé lidstvo se sjednotí jako čirý intelekt a tak postoupí o další stupínek na vývojovém žebříčku. Závěr však vyznívá religiózně, a to tak, že Clarke dokonce považoval za nutné uvést knížku slovy: Názory vyjádřené v této knize nejsou názory autorovými.

Autor se však rázem proslavil. Konec dětství měl 27. srpna 1952 rozsáhlou recenzi v New York Times, celkový výsledek: Artur C. Clarke se stává jedním z nejznámějších a nejprodávanějších spisovatelů.

Snad inspirován předchozím úspěchem, vrací se k nepříliš zdařilé prvotině, přepracovává ji, podstatně rozšiřuje a v roce 1956 vydává pod názvem Město a hvězdy (The City and the Stars). Mezitím vydal jiná díla, v roce 1951 v Galaxy Science Fiction Novels román Předehra k vesmíru (Prelude to Space), která byla přijata celkem příznivě, hned nato román Marťanské pouště (Sands of Mars), který vydal v roce 1951 Sidgwick Jackson v Londýně. V roce 1957 potom Arthur C. Clarke vydává v New Yorku další velice úspěšnou novelu Hluboké pastviny (The Deep Range), kritizující drancování přírodního bohatství, zejména v oceánech, a popisující podmořské kovboje v jednomístných ponorkách, pasoucí stáda velryb. Knížku dedikuje svému cejlonskému příteli Miku Wilsonovi. V sedmdesátých letech publikuje své zatím poslední dva romány Setkání s Rámou(Rendezvous with Ráma) a Prameny ráje (The Fountains of Paradise).

Přestože žije v Columbu už víc než dvě desetiletí, Clarke v sobě nezapře rodilého Angličana. Nejen strohým zjevem, ale především jemným, někdy ironickým a jindy až trochu černým humorem, který ve větší či menší míře prostupuje celým jeho dílem a obohacuje je o další dimenzi. Silně se například obráží ve sbírce patnácti příběhů Vyprávění od Bílého jelena(Tales from White Hart), kam z tohoto výboru patří historka Kterak se Hercules Keating v orchidej proměnil (The Reluctant Orchid). V těchto příbězích se Clarkovi podařilo zachytit i neopakovatelnou, důvěrně známou a také jistě trochu směšnou atmosféru londýnské hospůdky Bílý kůň kousek na sever od proslulé novinářské Fleet Street, kde se dlouhá léta scházeli angličtí autoři s-f spolu s nejnadšenějšími fanoušky tohoto opěvovaného i vysmívaného literárního žánru.

Povídky obsažené v tomto výboru, který se pokouší zachytit průřez celou dárkovou povídkovou tvorbou, vycházely průběžně v celé řadě časopisů, např. Stěna z temnoty (The Wall of Darkness) v Super Science, Střílejte veverky (Hide and Seek) v Astounding Science Fiction, potom v řadě souborů např. Expedition to Earth a nakonec v nejrůzněji komponovaných výborech. Přesvědčivě dokládají, s jakým množstvím nových myšlenek a nápadů Clarke do sci-fi vstupuje, respektive jak hluboko je umí rozpracovávat. Ve Vesmírné odyseji si znovu vybírá nikterak originální motiv střetnutí s mimozemskou civilizací nebo jakýmsi galaktickým společenstvím, tohle téma mu však v podstatě slouží především k úvahám nad vývojem, minulostí a především budoucností lidstva. Přemítá, jaké důsledky by přinesla komunikace s tvory mnohem vyspělejšími, než jsme zatím my. Zároveň však překračuje rámec pouhého antropomorfního pohledu a pohledu úzce spjatého s dosavadním vývojem naší civilizace, pokouší se klást otázky širšího, obecného dosahu. Co je smyslem vývoje hmoty? Jakými formami a cestami se bude vyvíjet myšlení, myslící hmota ve vesmíru? Na řadu otázek věda zatím odpověď nenalezla, Clarke proto – v naprosté shodě s dosavadními poznatky o vývoji a struktuře vesmíru – hledá alespoň odpovědi „literární“. Ve své tvůrčí metodě umí velice působivě využívat rozsáhlého přírodovědního vzdělání a na rozdíl od mnoha jiných autorů až okouzluje přísně logickou výstavbou svých příběhů a hypotéz, přestože je třeba dodat, že – jak jsme viděli například u Konce dětství – raný Clarke nachází doušek inspirace také v mysticismu, u Howarda Phillipse Lovecrafta a dalších autorů.

První významné ocenění přinesla povídka Hvězda (The Star), která poprvé vyšla v listopadu 1955 v časopise Infínity Science Fiction. Následujícího roku za ni v New Yorku obdržel jednu ze dvou hlavních cen ve svém žánru – Huga – za nejlepší povídku roku 1955. V roce 1973 získal i druhou z nich – Nebula Award, a zcela mimořádně úspěšný měl Clarke rok následující, kdy obdržel dokonce ceny obě – a to za Setkání s medúzou (A Meeting with Medusa).

V té době už ovšem měl pět roků Oscara, společně se Stanleym Kubrickem za Vesmírnou odyseu 2001, a v roce 1971 mu na Pensylvánské univerzitě dokonce udělili čestný doktorát. Ale ze všeho nejvíc si Arthur C. Clarke považuje Cenu Kalinga, kterou mu roku 1962 udělilo UNESCO za popularizaci vědy. Do listiny laureátů se totiž před ním zapsaly takové osobnosti moderní vědy jako Bertrand Russell, Julian Huxley a další.

Ale o ceny přece nejde, důležité je, že čeká jedenadvacet příběhů…

Zdeněk Volný

 

   1   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist