Arthur C. Clarke

USMÍŘENÍ
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Pozemšťané, nemějte z nás obavy. Přicházíme v míru – a proč také ne? Jsme totiž vaši vzdálení bratranci, kdysi jsme tady žili společně s vámi.

Až se opět shledáme, od tohoto okamžiku už za pouhých pár hodin, poznáte nás. Přibližujeme se ke Sluneční soustavě téměř stejně rychle jako tahle rádiová relace. Vaše slunce už dominuje obloze před námi. Je to slunce, o které se před deseti miliony let dělili naši předkové s vašimi. Jsme stejní lidé jako vy, jenže vy jste své dějiny zapomněli, zatímco my si je pamatujeme.

Kolonizovali jsme Zemi ještě v době, kdy jí vládli veleještěři, kteří vymírali, když jsme přiletěli, a které jsme už nedokázali zachránit. Tehdy rozkvétal na vaší planetě tropický ráj a nám připadalo, že by se mohla stát příjemným domovem. Mýlili jsme se. Ačkoli jsme byli vládci vesmíru, jen málo jsme toho věděli o klimatu, o evoluci, o genetice…

Po miliony lét – v oněch dávných dobách žádné zimy neexistovaly – kolonie vzkvétala. Ačkoli musela žít v izolaci, ve vesmíru, kde cesta od jedné hvězdy k druhé trvá celé roky, udržovala kontakty se svou mateřskou civilizací. Třikrát či čtyřikrát za století se objevila kosmická loď přivážející galaktické novinky.

Jenže před dvěma miliony let se Země začala proměňovat. Po celé věky zde panoval tropický ráj, nyní však teplota poklesla a od pólů se do všech stran začal plížit led. A spolu s klimatem se proměňovali i kolonisté. Nyní si uvědomujeme, že to byla přirozená adaptace na konec dlouhého léta, jenže ti, kteří si ze Země udělali po dobu mnoha generací domov, se domnívali, že je napadla podivná a odpudivá choroba. Nemoc, která sice nezabíjela, která je fyzicky nijak nesužovala – jen je odpudivě znetvořila.

Někteří ovšem vůči ní zůstali imunní, změna je i jejich děti ušetřila. Takže se v rozmezí několika málo tisíciletí kolonie rozpadla do dvou oddělených komunit – téměř na dva různé druhy – podezírajících se navzájem a žárlivých jedna na druhou.

Rozdělení přineslo závist, nešvár a nakonec konflikt. Jak se soudržnost kolonie rozpadala a klima se neustále zhoršovalo, ti, kteří mohli, Zemi opustili. Zbytek se postupně proměnil v barbary.

Sice jsme s vámi mohli i nadále udržovat kontakt, jenže toho bylo tolik co na práci, ve vesmíru obsahujícím sto bilionů hvězd. Ještě před několika málo lety jsme vůbec netušili, že někteří z vás přežili. Potom jsme zachytili vaše první rádiové signály, naučili se vaše jednoduché jazyky a zjistili jsme, že jste urazili dlouhou cestu vzhůru zpět od divošství k civilizaci. Přicházíme, abychom vás pozdravili, své dávno ztracené bratrance a sestřenice – a abychom vám pomohli.

V průběhu oné dlouhé doby, poté co jsme opustili Zemi, jsme mnohé vyzkoumali a mnohé se naučili. Jestli si přejete, abychom vám vrátili věčné léto, které panovalo před ledovými dobami, dokážeme to zařídit. A co víc, známe jednoduchý lék na odpudivou, ačkoli neškodnou genetickou chorobu, která postihla tak velký počet pozemských kolonistů.

Snad už jí došel dech – ale jestli ne, neseme vám dobrou zprávu. Pozemšťané, můžete se připojit k vesmírnému společenství bez pocitů méněcennosti, beze studu.

Jestli jsou někteří z vás stále ještě bílí, umíme vás vyléčit.