Paulo Coelho
překlad: Marie Havlíková a Pavla Lidmilová

ĎÁBEL A SLEČNA CHANTAL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

"Vzpomeňte si, co jsem vám řekl na začátku: vždycky jsem se snažil obchodovat v souladu se zákonem, považoval jsem se za 'slušného člověka', jak se tomu říká. Jednou odpoledne mi kdosi zatelefonoval do kanceláře: jemný, ale nevzrušený ženský hlas mi oznámil, že skupina teroristů unesla mou ženu a mé dcery. Žádali velké množství toho, co jsem jim mohl dodat: zbraně. Nikomu prý o tom nesmím nic říct, mé rodině se nic nestane, pokud se budu držet instrukcí, které mi dají.

Dřív než ta žena zavěsila, ještě dodala, že se zase ozve za půl hodiny, a chtěla, abych čekal v jedné telefonní budce na nádraží. Řekla, že si nemám dělat velké starosti, s mou rodinou zacházejí dobře a za pár hodin ji propustí - protože jediné, co musím udělat, je poslat elektronický příkaz jedné z našich filiálek v určité zemi. Nešlo vlastně ani o krádež, ale o legální prodej, kterého by si dokonce ani v té společnosti, kde jsem pracoval, nikdo nevšiml.

Jako občan vychovaný k tomu, aby poslouchal zákony a cítil se pod jejich ochranou, jsem se okamžitě obrátil na policii. Hned v příští minutě už jsem nebyl pánem svých rozhodnutí, stal se ze mne člověk neschopný ochránit vlastní rodinu, do mého světa pronikly anonymní hlasy a zběsilé telefonáty. Ve chvíli, kdy jsem mířil k označené budce, už celý štáb techniků napojil podzemní telefonní kabel na tu nejmodernější aparaturu, takže mohli okamžitě určit přesné místo, odkud se volá. Ke startu byly připravené vrtulníky, auta zaujala strategickou polohu, aby mohla přerušit provoz, v pohotovosti byli vycvičení muži, ozbrojení až po zuby.

Dvě různé vlády ve dvou světadílech už byly o události informovány a zakázaly jakékoli vyjednávání; směl jsem pouze přijímat příkazy, opakovat věty, které mi řekli, a chovat se podle návodu specialistů.

Dřív než den skončil, policejní jednotky přepadly místo, kde byla držena rukojmí, a únosci - dva mládenci a jedna dívka, zjevně bez jakýchkoli zkušeností, pouhé postradatelné figurky jakési mocné politické organizace - padli v dešti střel. Předtím však ještě stačili popravit mou ženu a moje dcery. Jestli dokonce i Bůh má svoje peklo v lásce k lidem, pak kterýkoli člověk má peklo na dosah ruky v podobě lásky ke své rodině."

Muž se odmlčel: bál se, že neovládne hlas a dá najevo pohnutí, které chtěl potlačit. Sotva se vzpamatoval, mluvil dál:

"Policie i únosci použili zbraně vyrobené v mých závodech. Nikdo neví, jak se dostaly do rukou teroristům, a v podstatě na tom vůbec nezáleží; prostě je měli. Přes veškerou mou péči a přes úsilí, aby všechno probíhalo v souladu s nejpřísnějšími výrobními a prodejními předpisy, byla moje rodina zabita něčím, co jsem kdysi prodal já, pravděpodobně při večeři v nějaké luxusní restauraci, mezi řečí o počasí nebo o světové politice."

Další pauza. Když se opět ozval, zdálo se, že to mluví někdo jiný, kdo s tím vším nemá nic společného:

"Znám dobře zbraň a munici použité k vraždě mé rodiny a vím, kam je střelili: do prsou. Když střela (...)

(......)