Paulo Coelho
překlad: Antonín Pasienka

U ŘEKY PIEDRA JSEM USEDLA A PLAKALA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Epilog

Psala jsem celý den, pak druhý a třetí. Každé ráno jsem usedala u břehu řeky Piedra a každý podvečer za mnou přicházela žena, aby mě za ruku odvedla do mého pokoje ve starém klášteře.

Prala mi, krmila mě, mluvila se mnou o bezvýznamných věcech a ukládala mě ke spánku.

Jednou ráno, zrovna když jsem dopisovala poslední řádky, se nedaleko ozval zvuk motoru. Srdce mi poskočilo radostí, ale nechtěla jsem věřit tomu, co mi říká. Znovu jsem byla svobodná a připravená stát se součástí světa, ke kterému jsem se navracela.

To nejtěžší jsem už měla za sebou, třebaže se mi ještě stýskalo.

Mé srdce se však nemýlilo. Aniž bych zvedla oči od papíru, cítila jsem jeho přítomnost a slyšela zvuk jeho kroků.

"Pilar." řekl a posadil se vedle mě.

Neodpověděla jsem. Psala jsem dál, ale už jsem si nedokázala utřídit myšlenky. Srdce mi bušilo, jako by mi chtělo vyskočit z hrudi a utíkat za ním. Já jsem mu to však nedovolila.

Seděl tam, díval se na řeku, zatímco já jsem nepřestávala psát. Celé odpoledne jsme tam seděli bez jediného slova, stejně jako tu noc u studny, kdy jsem konečně pochopila, že ho miluji.

Od psaní mě už bolela ruka, musela jsem si na chvilku odpočinout. Tehdy promluvil:

"Když jsem vyšel z jeskyně, byla tma a já tě nikde nemohl najít.

Tak jsem jel do Zaragozy," řekl. "A do Sorie. A šel bych za tebou až na konec světa. Napadlo mě, že možná najdu nějakou stopu v klášteře Piedra, a tam jsem potkal jednu ženu.

Ona mi řekla, kde tě najdu. A řekla mi také, žes na mě celou tu dobu čekala."

Z očí mi vyhrkly slzy.

"Zůstanu tady s tehou tak dlouho, jak dlouho tu zůstaneš ty. A až půjdeš spát, budu já spát před tvým prahem. A když se rozhodneš odejít, budu tě následovat.

To všechno budu, dokud mi neřekneš: běž pryč. Pak tě poslechnu. Ale po zbytek života tě budu milovat."

Už jsem nedokázala zakrýt pláč. Viděla jsem, že také pláče.

"Chci, abys věděla..." začal.

"Už nic neříkej (...)

(......)