Václav Čtvrtek

MANKA
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Jak kněžna uvařila Mance pití

Když se jičínské kněžně nepovedlo pokazit Cipíska na princátko, sedla si do zámecké věžičky. Tak seděla a vymýšlela, jak Mance ublížit jinak.

Přišel za ní knížepán a ptá se:

"Už to víte, ma šér?"

Kněžna dupla zlatým kramflekem, že se rozlehlo v klenbách.

"Čekám, až mi poradíte, mon šér."

Knížepán si dal přinést židli a vymýšlel taky.

Lokaj Fricek jim do věžičky nosil jídlo.

Už tak seděli týden, a brnělo je, a nic. Pod parukou jim nechce vzejít myšlenka, kudy na Manku.

Až osmý den, když Fricek odklízel talíře, přistrčí kněžně:

"Já bych uměl poradit."

Kněžna mu pustila do kapsy rakouský dukát a Fricek jí přišeptává do ucha:

"Kněžna by se měla zeptat erckrajckrutibab."

"Ungehért," řekl do toho knížepán, protože to slovo ještě nikdy neslyšel.

Jenže kněžna vyskočila ze židle jako ovlažená rosičkou:

"To je kapitální rada!"

Erckrajckrutibaby byly baby, co žily v pazderně pod kopcem Zebínem. Každá byla ošklivá za sedm, hádavá za čtrnáct a zlá za celé očko. Přes den spaly, v noci se hádaly s měsícem, anebo čarovaly lidem zlé.

"Tak abys tam, Fricku, rovnou došel," poručila ještě kněžna a ukázala ke dveřím.

Lokaj Fricek se vydal pod Zebín navečer, kdy se erckrajckrutibaby budily z denního spaní. Když šel loukami, uviděl ho Rumcajs, co seděl ve vršku dubu a obhlížel, jestli je v kraji spravedlivě.

"Kampak, Fricku? Už se šeří!" zavolal.

Ve Frickovi až klopýtla krev od leknutí. Ale pak se vytočil:

"Kněžna posílá do kapličky na Zebíně svíčku. Tak ji nesu."

Rumcajs se obrátil na druhou stranu a Fricek proklouzl.

Došel k pazderně, překročil vyvrácené dveře. Šest erckrajckrutibab ještě spalo na hrachovině. Vzhůru byla jen sedmá, a nejhorší.

"Co chceš?" zahuhlá na Fricka.

Ve Frickovi se při pohledu na tu krásu zadrhlo. Teprve za chvíli ze sebe dostal:

"Jičínská kněžna si vzkazuje o radu."

Sedmá erckrajckrutibaba našpicovala soví ouška.

"A o jakou?"

"Ona už ti řekne sama." A Fricek kouká, aby už byl radši venku na zdravém povětří.

Sedmá erckrajckrutibaba překročila šest ostatních, sáhla na kolík pro pytel se sušenými trávami a vyšla před pazdernu. Tam povídá:

"Píchá mě do pat."

A skočila Frickovi na záda a on ji musel nést až do Jičína.

V tu chvíli kolíbali Manka s Rumcajsem Cipíska do spánku. Rumcajs na chvíli ustal a prohrábl si rukou bradu.

"Tak mi divně čemejří ve vousech, jako by se někde chystalo zlé."

Kněžna s knížepánem už čekali. Seděli v komnatě při tlusté svíci. Plamínek svíce zavál a do komnaty klopýtá Fricek s erckrajckrutibabou na zádech.

Kněžna hnala Fricka do kuchyně, aby mu tam lojem opravili hřbet, a erckrajckrutibabě povídá:

"Chci od tebe radu."

Knížepán kývl palcem v rukavičce, že je to tak.

Erckrajckrutibaba schovala kolozub, aby jim byla milejší.

"Leckdo by chtěl. Ale co za ni?"

Usmlouvaly to na sedm rakouských dukátů. Potom erckrajckrutibaba nastavila soví ouško a kněžna jí do něho svěřila, co ji tolik mrzí:

"Nevyšlo mi, když jsem Mance chtěla pokazit Cipíska na princátko. Chci za to zle odplatit samé Mance."

Tou dobou už Rumcajs s Mankou spali. A vtom Manka poplašeně zavolá ze sna. Rumcajs se pozdvihl na loži z jedlových haluzí.

"Zdálo se ti zlé?"

"Zlé, Rumcajsi," řekla Manka. "Ale už jsem zapomněla." Vydýchla si a znova usnula.

Když tedy kněžna sedmé erckrajckrutibabě poručila, aby jí na Manku vyvzpomenula to nejhorší, erckrajckrutibaba se zamyslela. Bylo až slyšet, jak hoří plamínek na svíčce. Nakonec ťukla okopnutým palcem o podlahu a řekla:

"Mám radu."

Kněžna rovnou k ní.

"A jakou?"

Erckrajckrutibaba si ukazuje po prstech, za každý prst slovo:

"Jestli ti Manka pokazila, aby z Cipíska bylo princátko, udělej z ní kněžnu. To pro ni bude trest nad všecky tresty."

Kněžna si to dala ještě jednou opakovat. Knížepánovi se muselo třikrát.

Pak třeskla kněžna vějířem o dlaň.

"Ať si ta loupežnická pýcha užije, co ji bude soužit nejvíc."

Taky knížepán za chvíli přikývl palcem v rukavičce. Ať se tedy udělá z Manky kněžna.

"Ale jak na to?" řekla pomaloučku kněžna.

Erckrajckrutibaba nastavila dlaň.

"První rada byla za sedm rakouských dukátů, druhá je za devět."

Kněžna jí nasypala dukáty. Erckrajckrutibaba je ukryla v sukních a sáhla pro ten pytel s trávami, co si přinesla. Když povolila tkaničku, vyšly z pytle takové vůně, až osleplo zrcadlo.

Erckrajckrutibaba se chvíli v pytli přebírala. V hrsti jí uvízl snopek podpařené trávy, že by to ani koza nevzala. Podala snopek kněžně, zadrhla pytel u krčku, a že půjde.

"A co s tou trávou?" volá kněžna.

Jenže erckrajckrutibaba zas nastaví dlaň:

"Třetí rada je za třináct."

Kněžna nasypala erckrajckrutibabě dukátů. A je tu rada:

"Ta tráva, to je pejchavice míchaná s nesrdečníkem. Uvař z toho pití a dej Mance."

Kněžna už se ohlíží po hrnečku, a vtom jí přijde:

"Ale jak ji přiměju, aby se napila?"

Erckrajckrutibaba se pleskla po sukních.

"Máš prázdnou kasičku, počtvrté neporadím."

Otočila se na černé patě a odešla do pazderny pod Zebínem, aby jich tam zas bylo sedm.

Do rána hořela v komnatě svíčka. Kněžna s knížepánem při ní vymýšleli, jakou kličkou přimět Manku, aby pila od kněžny.

To už Řáholečtí vstávali. A jen se Rumcajs vykulil z lože, na prvním kroku křivě šlápl.

"Dnes nebude dobře," povídá.

V tu chvíli se jičínská kněžna div nepřekotila radostí. Ťukla se kotníkem do čela a málem zazpívala:

"Už vím, jak ode mě Manka bude pít!"

Hnala lokaje Fricka do kuchyně, aby jí poslali pánev horkého uhlí. Uvařila na ní pití z pejchavice a nesrdečníku.

Přelila pití z hrnečku do lahvičky a dala si podat obyčejný plášť. Ukryla lahvičku do kapsy a vydala se tajně úvozem k Řáholci.

 

V lese Řáholci Rumcajs zrovna povídá:

"Vzkázal mi včera jelen šestatřicaterák, že se mu viklá staré paroží, a ne a ne ho shodit."

Vysadil si Cipíska na rameno a odešli na dolní konec lesa s pomocí jelenovi.

Manka zůstala v jeskyni sama. Udělala si z břízy chvošťátko a vymetala pavučiny. Při takové práci musí ženská mít oči pod stropem. A tak si Manka nevšimla, že se v houštince hnulo. Potom někdo tajně vystrčil z houští ruku a vylil plnou lahvičku do studánky před jeskyní. Po vodě se rozešly kruhy, a zas bylo všecko jako dřív.

Od vymetání pavučin vysychá v hrdle. Manka tedy, že si ovlaží. Nabrala dlaní ze studánky, vypila sotva doušek - a vtom jako by se jí převrhlo v hlavě. Na chvošťátko už ani nepohlídla a do jeskyně křikla:

"Ať si to tam vymete, kdo chce."

To v ní začala pracovat pejchavice s nesrdečníkem.

A bylo hůř.

Manka si klekla nad studánku a dělá do ní vznešené špuličky jako do zrcátka. Zkouší i poklonky.

A bylo ještě hůř.

Rozmáčkla malinu a nabarvila si tváře. Z kopretin natřásla zlatý prášek a pudruje si čelo. Všecko po kněžně.

A bylo ještě mnohem hůř.

Když se Rumcajs vrátil s Cipískem od jelena, Manka křikne:

"Mon šér, dojděte mi do Hradce pro paruku!"

Rumcajs se div nepokácel.

Pro Cipíska nemá Manka oči. Na drozdovi chce, aby jí zapískal minetek po francouzsku. A že tu stejně nebude, že se jí chce do zámku.

"Kruciš," povídá Rumcajs a hlavu z toho má na rozskočení.

Přehodil si Cipíska na druhé rameno, a že si musí rozmyslet, kudy to všecko do Manky vjelo.

V rozmýšlení došel až k lesnímu rybníku, co v něm hospodaří vodník Volšoveček. Volšoveček sedí v puškvorcích, míchá palcem v rybníce a volá:

"Jde od vás shora, Rumcajsi, nějaká divná voda. Ryby jsou po ní jako minutím pominuté."

"Ještě mi k mé starosti přidávej tu svoji," povídá Rumcajs; ale postál a dívá se.

V rybníce se dějou divné dryje. Rybičky plotičky se nesou jako komtesy a po každém se ohrnují. Kapři se bijí v klubku jako modří kavalíři, až se dřou šupiny. Štika se obhání ocasem jako vějířem a vzkazuje, že je celého rybníka kněžna.

"To jako by se ty ryby napily pití z pejchavice a nesrdečníku," vrtí hlavou Volšoveček. "A jde to shora od vás, Rumcajsi."

V Rumcajsovi jako by rozškrtl. Vyběhl na hráz a ostře se podíval přes louky k Jičínu. Ještě zahlídl, jak za sebou kněžna v obyčejném kabátě dovírá zámeckou bránu. V ruce se jí blýskla prázdná lahvička.

Rumcajs už to všecko ví.

"Zavři, Volšovečku, horní stavidlo," povídá. "A pusť rybám čerstvou vodu vedle ze strouhy." A ještě povídá: "Já musím taky začít s počinkem."

Přehodil si Cipíska z ramena na rameno a rozběhl se rovnou k jeskyni. Cestou se stavil u jelena šestatřicateráka a zeptal se:

"Chceš mi oplatit službu?"

Jelen přidupl kopýtky.

"Kdo mi dobře posloužil, tomu posloužím taky." A přidal se k nim.

Když došli k jeskyni, Manka zrovna cepovala víly, aby jí byly za komorné. Už byla málem nad kněžnu. Tak silně v ní pracovala pejchavice s nesrdečníkem.

Rumcajs to ale pořídil po rumcajsím. Cipíska posadil do mechu, jelena šestatřicateráka poklepal po pleci, aby se dobře přitočil k Mance, a povídá mu:

"Teď mi oplať službu."

Šestatřicaterák zatroubil, až se to třikrát točilo Řáholcem, a uhodil Manku kopýtky. Uhodil ji takovou silou, že všecko panské z ní vyletělo.

"Co se to se mnou dělo?" povídá Manka.

"Nejdřív se na mě heřmánkově usměj, jestli jsi zas ta pravá," řekl Rumcajs.

Když to Manka dokázala, pověděl jí všecko o tom, jak na ni jičínská kněžna nastrojila.

 

Kdo zle ublíží, nesmí od spravedlivých dostat nic darováno. Už druhý den chodili Rumcajs, Manka a Cipísek po pasekách. Hledali bylinu seberku a kradátkový kořínek. Když našli, rozlámal to Rumcajs na kousíčky a Manka z toho uvařila pití při vysokém ohni. Nalila pití do hrnečku zlaceného od sluníčka a povídá:

"Teď to, Cipísku, dones to Jičína a projdi se s tím kolem zámku. Kdyby se tě ptali, co je v tom hrnečku, řekni, že pití, co pije kněžna Manka."

Cipísek se vypravil a Rumcajs tajně za ním, kdyby se potkal se zlým.

A Cipísek došel k zámku, od hrníčku mu zlatě střílí sluníčkem.

Kněžna s knížepánem zrovna koukají z okna.

"Vida, to je ten loupežníček z Řáholce. A copak to má v hrnečku?"

Cipísek nahoru do okna:

"Ale mám tam Mančino knížecí pití."

Kněžna s knížepánem se jen smějí za vějířem:

"Už si ta Řáholecká myslí, že je pravá kněžna!"

Knížepán zavolal dolů:

"Nedal bys nám aspoň přivonět?"

Hned poslali lokaje Fricka pro hrneček. Fricek, sotva byl za vrátní, z něho upil. Co zbylo, odnesl nahoru do komnaty.

Kněžna s knížepánem nejdřív hrneček obhlídli a očichali.

"A teď ochutnáme," řekla kněžna a napili se. "Vždyť je to jen odvařená tráva!" směje se kněžna. Svlíkla si rukavice a mne si dlaně, jak se jí s Mankou povedlo. "Ta Řáholecká zhloupla po mém koření tolik, že má sebe za kněžnu a klechtačku z trávy za knížecí pití!"

Kníže hned dal zavolat trubače a poručil mu, aby zatroubil júbl júbl, že se kněžně podařilo Manku přemistrovat.

Jenže než trubač nasadil trumpetu, kněžna mu ji ukradla.

Než trubač vyšel z komnaty, vypálil mu knížepán z šosu pytlík s tabákem.

A než ten trubač vyšel z předsíně, štípl mu lokaj Fricek ze střevíce přezku.

To v nich tak pracovaly seberka a kradátkový kořínek z Mančina pití.

A šlo to dál.

Kněžna kradla na trhu slepice, hrušky, homolky, bábám z hlavy zavití a strejcům z kapes křesadla.

Doneslo se to až do Vídně císařovně.

Knížepán zas posmejčil dědkům kdejakou fajfku, v kasárnách kradl koně a v magacínu patrony.

Doneslo se to až do Vídně císařpánovi.

Lokaj Fricek stačil štípnout jen munzemlátko pekaři na podloubí.

A chytil ho přitom dráb a strčil Fricka rovnou do kamene.

Knížepanstvu to u císařpanstva nakonec prošlo, ale ostudy stejně bylo až pod nebe.

Erckrajckrutibaby pod Zebínem taky dostaly své. Knížepán jim ze zlosti dal povalit pazdernu.

"Dali ti pít panské a sami okusili loupežnické," povídá nakonec Rumcajs Mance.