<<< Literární doupě
Literární doupě

Václav Čtvrtek

O VÍLE AMÁLCE A ŽABCE MÁRINCE

náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 2 stran.]

 

O víle Amálce - Cupák Eduard, Čtvrtek Václav
 
 
cena původní: 105 Kč
cena: 93 Kč
O víle Amálce - Cupák Eduard, Čtvrtek Václav
Václav Čtvrtek  My tři a pes z Pětipes - Čtvrtek Václav
 
 
cena původní: 199 Kč
cena: 169 Kč
Václav Čtvrtek My tři a pes z Pětipes - Čtvrtek Václav
Manka  R. Pilař, V. Čtvrtek - Čtvrtek Václav
 
 
cena původní: 299 Kč
cena: 254 Kč
Manka R. Pilař, V. Čtvrtek - Čtvrtek Václav

 

   1   >

 

 

I. část
O víle Amálce

Jak víla Amálka nechala stát myslivce Mušku v lese

To jednou byla na lesním paloučku mlha, zasvitlo do ní slunce a maličko zafoukal vítr. V mlze se hnulo a vzdychlo. A stojí tu jemná panenka.

Stojí na paloučku v šatech lehkých jako pára a diví se, kde se tu vlastně vzala.

A zamyšlená je.

"Vždyť ani nevím, jak se jmenuju," špitá si. "A co," povídá nakonec, "budu si říkat víla Amálka."

Bylo odtamtud jen dvanáct kroků ke studánce. Amálka k ní dotančila po špičičkách trávy a sklonila se nad vodou. Voda je věrné zrcátko. Amálka se rozhlídla, jestli ji někdo neuslyší, a tiše vykřikla:

"Jé to jsem hezká!"

Vtom padla rána. Bylo to někde hloub v lese. A za chvilku běží ko lem srnka, kopýtka má mokrá od slziček, které jí padají z očí.

"Co to děláš?" povídá Amálka srnce.

"Pláču," řekla srnka.

"A proč pláčeš?" ptá se Amálka.

"Protože myslivec Muška mi postřelil srnečka a teď se za ním honí někde po lese," řekla srnka.

Víc se Amálka neptala. Rozběhla se hloub do lesa cestičkou, kudy by nikdo neprošel.

A už je vidí, ty dva. Vpředu kulhá srneček a za ním se žene myslivec Muška. Na hlavě má klobouk s kančím zubem, zelená kamizola, kalhoty s lampáskem, červené botičky. Je to sama myslivecká pýcha. Puškou odhazuje větve, co překážejí.

"A já tě dostanu," směje se Muška sám sobě do kroku a běží za srnečkem.

Amálka zkusila prstem, kam vane vítr, a předběhla myslivce Mušku. Postavila se mu do cesty a řekla:

"Z té pušky už nesmíš vystřelit. A najdi hojíčkový list a polož ho srnečkovi na ránu, aby zas mohl běhat po všech čtyřech."

Myslivec Muška se před pěknou panenkou nejdřív zarazil. Ale pak se opřel o svou pýchu a povídá:

"To by tak hrálo, abych místo střílení dělal srncům doktora!"

A už je zas na skoku za srnečkem. Jenže když běžel kolem Amálky, ona se bystře rozhlídla, utrhla list trávy zívalky a šlehla s ním Mušku přes čelo. Muška ani nedokročil krok. Zívl si, ospalost ho povalila do mechu a usnul tak hluboce, že les nemůže být hlubší.

Amálka se k Muškovi shýbla a otevřela mu torbu. Byly v ní už jen tři patrony. Amálka nad každou udělala vílí znamení. Potom řekla srnečkovi, co stál opodál na třech kopýtkách:

"Už se nic neboj! I kdyby na tebe Muška namířil a vystřelil, ničeho se neboj."

Když dořekla, schovala se víla Amálka do stínu pod jedlemi.

A myslivci Muškovi už se kazí sen. Vzdychl, posadil se, rozpomněl se - a sáhl po pušce. Nabil první patronu, namířil na srnečka a povídá:

"Teď se dočkáš." A stiskl.

Jenže z pušky vyšel jen bílý kouř a zahrálo to jako flétna. Srneček pokojně stojí.

Myslivec Muška profoukl pušku a láduje druhou patronu. A míří a střelí.

Z pušky vyletěl roj motýlů a roztočil se Muškovi kolem očí. Srneček dál pokojně stojí.

"To jako by mi někdo začaroval patrony!" křikl Muška a nabil do třetice. Stiskl tak jemně, jak ještě nikdy nestiskl.

Z pušky se vyhrnulo sedm sršáňů. Sedmý, ten hlavní, se usadil ve vzduchu na nitku od Muškova nosu a bzučí:

"Jestli se v tu chvíli nerozběhneš pro hojíčkový list, pustíme do tebe sedm žihadel!"

Tohle vyhnalo z myslivce Mušky pýchu. Pušku pověsil na rozsochu a rozběhl se pro hojíček. Ulomil z něho list a položil ho srnečkovi na ránu. Rána jako by tam nikdy nebyla. Srneček se zas postavil na všechna čtyři kopýtka a odběhl k srnce.

Myslivec muška se na to chvíli díval a potom ze zbytku své pýchy spustil na Amálku:

"Srnečka jsem ztratil, ale zato mám tebe, pěkná panenko."

Jenže to už víla Amálka odcházela po špičkách trávy do hlubokého lesa.

"Kdepak, Muško. Srneček odešel k srnce. Já jdu do hlubokého lesa. Ty tu zůstaneš sám s vystřílenou puškou."

A myslivec Muška tam zůstal sám s vystřílenou puškou.

 

   1   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist