<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Daniel Defoe
překlad: Josef V. Pleva

ROBINSON CRUSOE
kompletní kniha, e-book

 

 

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě


Stáhnout tuto knihu v PDF, ePub a MOBI
    1   >

 

PŘEDMLUVA

Milí mladí přátelé

 

svého času jsem s velikou radostí a s pocitem upřímného přátelství psala předmluvu ke knize spisovatele Josefa V. Plevy, která se jmenuje Malý Bobeš. Zajisté ji dobře znáte. Vždyť průzkum mezi vámi, malými čtenáři ukázal, že Malý Bobeš je jednou z nejčtenějších a nejmilovanějších knih našich děti. Ani vám nemohu říci, jak mne to teší, že i další knihu, kterou prokvas spisovatel Josef V. Pleva připravil, mohu doprovodit na cestu svým úvodem.

Je třeba úvodu? řeknete snad. Myslím, že skutečně je třeba, abyste se dověděli několik věcí, nežli se pustíte do čtení příběhů Robinsonových. Vím, že kdybyste si směli zakramařit ve starých památných a milovaných knížkách svých rodičů, jistě byste našli Robinsona se zažloutlými listy, plnými otisků dětských prstů a se Zahýbanými rohy. Ale i v knihovně dědů a babiček je velmi často Robinson uložen mezi památkami. V mojí knihovně rovněž je, milí přátelé. Brávám s dojetím do rukou tu knihu s barevným obrázkem na desce, s plavovlasým mladíkem v roztrhaném šatě, ležícím v písku na břehu rozbouřeného moře. Jak jsme milovali svého Robinsona! Jak jsme s ním cítili a trpěli! Co jsme se nasnili nad černými rytinami té knížky, které naše představivost oblékala do zářivých barev kvetoucího pralesa, do rudých ohňů soptící hory, do světlé modře pustého, nekonečného moře.

Uvažte však, že kniha o Robinsonovi je stará už půl třetího sta let. Jaká je to řada pokolení, která ji četla v nejrůznějších zemích a dobách! A vždycky znovu osud Robinsonův vzrušoval a dojímal, vždy znovu dával mladým čtenářům pocítit touhu po dalekých zemích, mořích, ostrovech a neobyčejných zážitcích. Vždy znovu ukazoval sílu a nezdolnost lidského ducha, vůlí žit a vítězit nad překážkami, ať byly jakkoli těžké.

Myslíme-li takto na Robinsona, smyšleného a nesmrtelného hrdinu, jak bychom mohli nevzpomenout na spisovatele, který Robinsona vymyslil? Na ctihodného pana Daniela Defoea, obchodníka pleteným zbožím, podnikatele stíhaného nezdarem a vězněného pro úpadek, novináře a politika, odvážného snílka i posměváčka, autora dlouhé řady knih, které znají už jenom literární historikové. Robinson jediný přežil všechny ty slovesné výtvory a zůstal klasickou postavou neproměnné lidské hodnoty. Zůstal důvodem, pro který neupadá v zapomenutí ani jeho tvůrce.

Zajisté vité, milí přátelé, že Světová rada míru každoročně vyhlašuje světová kulturní výročí. Rok co rok je to několik velkých a významných postav kulturních dějin lidstva, které se octnou v popředí zájmu a vděčných vzpomínek. Na celém světě se pořádají akce, které oživí jejich památku, někdy i tisíciletou. Učenci hovoří o době, ve které žili a tvořili svoje díla. Literární historikové sdělují nové podrobnosti jejich života. Dramatičtí umělci předčítají jejich řádky a svým přednesem oživují a pro teplají postavy a myšlenky, na které se někdy už pozapomínalo.

Roku 1960 dostalo se této nejvyšší světové pocty právě Danielu Defoeovi. Narodil se totiž právě před třemi sty lety, roku 1660, a Světová rada míru slavnostně a vděčně připomenula všem národům spisovatele, který daroval dětem Robinsona Crusoea.

Dnes ještě se nemůžete vyznat ve všech složitých událostech, které se v té době odehrávaly v Anglii. Byla to pohnutá doba, plná náboženských a společenských rozporů. Na jeviště lidských dějin nastupovala nová třída bohatých kupců, podnikatelů a peněžníků, třída mesiánských kapitalistů. Defoe sehrál svou úlohu v dějinném procesu, který měl tuto třídu dovésti na vrchol politické moci. bojoval za to během let jako voják, jako novinář i jako skladatel výsměšných veršů - jako pamfletista. Jako protestant se bouřil proti katolickému králi Jakubovi a proti jeho politice, která usilovala, aby se Anglie stala katolickou zemí. Defoe se roku 1685 účastnil mohutného lidového povstání drobných sedláků a tkalců, vedeného vévodou Monmouthem. Po porážce tohoto povstání se musel skrývat, ale už za tři léta se znovu přidal k armádě Viléma Oranžského, který se přeplavil z Holandska do Anglie, aby katolického krále Jakuba zbavil moci. Jakub II. uprchl do ciziny a Vilém Oranžský se stal prvním anglickým králem z rozhodnutí parlamentu.

Mladý Defoe, který se oženil s dcerou obchodníka stávkovým zbožím, se vrátil k obchodu. Navázal obchodní styky, prodával své zboží i v cizině. Avšak koráb, který převážel jeho zboží přes moře, Ztroskotal v bouři. Defoe musel ohlásit úpadek. Dluh, který obnášel 17 000 liber, se zavázal splatit do konce života. Protože byl odvážný, podnikavý, pracovitý a vytrvalý, zkusil štěstí v novém oboru. Zařídil výrobu cihel a tašek. Za deset roků zaplatil všechny své dluhy.

Z velikých zkušeností své práce a z upřímné snahy o zlepšení společenského života napsal Defoe roku 1697 knihu Esej o projektech, která je nejzajímavější knihou toho druhu v XVII. století. Už tenkrát, před 250 roky, se v ní zamýšlí o pojištění Udí, kteří jsou v případě pracovní neschopnosti ponecháni svému osudu. Myslí i na pojištěni proti požáru, myslí na ústavy pro lidi duševně choré. Navrhuje, aby se peněžní prostředky na tyto ústavy opatřovaly pořádáním dobročinných loterií a využitím sázkařské vášně. Protože sám bez vlastní viny udělal úpadek, vymýšlí opatření na ochranu nevinných dlužníků, kteří se dostávají do vězení pro dlužníky, odkud zpravidla není záchrany. Navrhuje i reformy vzdělání, jehož se má dostávat také dívkám, a doporučuje věnovat pozornost slovesnosti a čistotě spisovného jazyka.

Daniel Defoe se octl také na pranýři. V ostrých náboženských sporech, které vznikly po smrti krále Viléma III., napsal anonymní pamflet, který však nepochopila ani jedna z obou stran, jichž se týkal. Nepochopily jemně posměšný tón pamfletu, který bezděky přiléval olej do ohně a spor silně přiostřil. Když byl autor odhalen, •postavili jej na pranýř pro veřejné pobuřování a odsoudili jej do vězení. Defoe stál po tři dny na náměstí, hlavu i ruce v potupné kládě. Avšak zástupy londýnského lidu se seběhly a zasypaly jej květinami.

Po návratu z vězení založil Defoe noviny, nazvané Přehled, které po celých deset let sám řídil a většinou i sám psal. O jeko působeni politickém se sondy rozcházejí. Defoe se střídavě přikláněl k oběma politickým stranám a literární historikové jej proto někdy pokládají za člověka bezzásadového. Nesmíme však zapomínat, že politika se tehdy běžné prováděla pomocí nejrůznějších zákulisních pletich a že tedy nebyl o nic horší než obraz kteréhokoli politického kejklíře své doby.

Lišil se však neobyčejně svou lidskostí, ušlechtilými snahami svých projektů, svým humanismem, který s různou silou a důrazem vyzařuje z těchto knih.

Danielu Defoeovi bylo šedesát let, byl autorem dlouhé řady knih, brožur a pamfletů politických, náboženských a národohospodářských, když začal psát svého Robinsona. Za základ příběhu nepochybně posloužilo vyprávění o skotském námořníkovi Alexandru Selkirkovi, který byl roku 1705 za trest vysazen z lodi. Na ostrově v Tichém oceáně prožil čtyři roky a čtyři měsíce, nežli byl náhodou nalezen a dopraven zpátky do Anglie. Příběh vzbudil obrovský zájem, mluvilo se o něm i psalo, a Daniel Defoe jej rozpracoval do knihy, nad níž pravděpodobně nezatušil, že založí jeho světovou slávu.

Milí přátelé, prozradím vám, že Robinson býval nejmilovanější knihou spisovatele Plevy, když byl ještě školáčkem, a že zůstal jeho velikou láskou dodnes.

Spoléhám se, že jako čtenáři Malého Bobše se také pamatujete, co jsem vám v předmluvě vyprávěla o trudném, těžkém a málo radostném dětství spisovatele. V Radňovicích, v maličké dřevěné chaloupce, která byla na prvý pohled opravdu jako klícka, s malou pestrou zahrádkou před jediným okénkem v průčelí, žil Plevův tatínek, maminka, babička, dědeček a osm dětí. V chaloupce byla pouze jedna světnice, v té se bydlelo, vařilo, jedlo i spalo! Jaký to musel být přísný řád, kázeň a pořádek, aby se tam všichni vešli, aby tam bylo útulno, aby ta jediná světnice byla skutečným domovem pro všechny. Jak moudrá a dobrá byla Plevova maminka a jak uměla vychovávat svoje kuřátka.

Malý Bobeš, jak se v okolí Nového Města a Radňovic říká Jozífkům, byl odmalička veliký čtenář. V rodině měli jenom kalendáře z kterých se čítalo nahlas za zimních večerů při dráni peří. Brzo-li však se nepřečte takový kalendář? Veřejná knihovna tehdy v obci nebyla, a ve školní knihovně bylo všehovšudy šedesát knížek pro děti. Byl mezi nimi i Robinson, rozbitá a ohmataná knížečka nějakého nejlevnějšího vydání.

Knížky putovaly s Bobšem i na pastvu, když od útlého mládí sloužil u sedláků. Před zlým pohledem pánovým je ukrýval pod klenbu silničních můstků nebo do suchých odvodňovacích trativodů. Úkradkem si z nich četl a jedním okem přitom ještě hlídal dobytek i úzkostlivě pásl po sedlákovi a jeho tvrdé, nelítostné holi.

Jistě se, čtenáři Malého Bobše, pamatujete na krásnou postavu pana učitele. Spisovatel Pleva do ní vtělil vzpomínky na svého milovaného a nezapomenutelného učitele Jaroslava Šabackého. Poslouchejte teď, jak pan učitel Šabacký nepřímo způsobil, že dnes berete do rukou tuto knihu o Robinsonovi a těšíte se na vyprávění o jeho příbězích.

Nevíme už, jaká to byla drobná úsluha, kterou malý Pleva prokázal svému učiteli. Důležité je, jaká byla odměna za tuto úsluhu. Pan učitel chvíli zamyšleně postál před knihovnou a potom vyndal jeden svazek. Poněkud váhavě podával chlapci krásnou knihu v polokožené vazbě, bohatě ilustrovanou pěknými německými rytinami. "Bobši, dej mi na ni pozor! Je to drahá kniha a mám ji rád." Byl to Robinson.

Když si ji Bobeš odnášel domů, pln radostného rozechvění a nedočkavosti, uviděl na poslední stránce dole vytištěnou cenu. Kniha stála šest zlatých. Ach děti, vždyť to bylo celé jmění. Uvažte, že Plevův tatínek vydělával denně jeden zlatý a z toho žila celá jedenáctičlenná rodina. Maminka musela přivydělávat šitím, aby bylo taky na šaty, boty a mnoho jiných věci. Šest dní by musel tatínek pracovat a nikdo by nesměl sníst ani jediné sousto, aby se mohla Zakoupit tato krásná kniha. Chlapec se zamýšlel nad tím hrozně velikým obnosem. Byl smuten, protože si tehdy pomyslil, že nikdy v životě nevydělá tolik peněz, aby si jednou mohl koupit toho krásného, touženého Robinsona. Najednou však ho napadlo: Já si tu knihu opíšu! Skutečně. Do sešitů po dvaceti haléřích začal psát stránku po stránce, ]aká to byla práce, jak dlouho to trvalo, než byla stránka opsána! A co když ji pan učitel už bude chtít nazpět? I bratr Bobovi pomáhal, i kamarád Frantík Kučerů, ale stránek přibývalo tak pomalu! Vždyť chlapci nechávali prázdné místo i na obrázky, které Josef pečlivé z knihy kopíroval.

Ovšem že panu učiteli začalo být podezřelé, že tentokrát horlivý a rychlý čtenář tak dlouho Robinsona nevrací. "Copak děláš, Bobši, s tou knihou už dva měsíce? Pročpak ji nevracíš?" A když se chlapec přiznal, že si ji celou, celičkou opisuje do sešitu, řekl pan učitel tiše: "Nech si ji, až ji opíšeš." To víte, ty obrázky byly přece jen trochu vyryté kopírováním. Pan učitel si toho povšiml a lehounce klepl Bobše za ucho. Nic nevytýkal. A taky nikdy na tohoto žáčka nezapomněl. Přes třicet let měl schovány ve svém psacím stole i slohové úkoly svého žáka Plevy, tak se mu líbily. Navrátil mu je krátce před svou smrtí.

Malý Bobeš tehdy ovšem ani zdaleka nemohl tušit, že po čtyřiceti letech bude znovu přepisovat tuto milovanou knihu stránku po stránce. Jak se to stalo?

V ediční radě Státního nakladatelství dětské knihy se roku 1953 hovořilo o tom, že by bylo dobře nově převypravovat Robinsona pro dnešní mladé čtenáře, kteří rostou v docela jiných podmínkách, ve světě nového myšlení a poznání i nové techniky. Vyprávět dnešním spisovným jazykem příběh starý dvě stě padesát let a dát mu týž vzrušující půvab, který nás, naše otce a dědy okouzloval v dětství a chlapectví.

Spisovatel Pleva přijal s radostí tento úkol, pln vděčné lásky ke knize, která mu v dětství dala tolik radostí, a pln vůle vyprávět starý příběh tak, aby stejně okouzloval i děti dnešního světa a života.

Jaké je tajemství této knihy? Čím to je, že po tolika letech stále ještě je živá, poutavá, drahá a potřebná malým čtenářům?

Robinson je příběh člověka, který vyvinul takovou vůli k životu, takovou odhodlanost, trpělivost a důmysl, že se sám, samojediný pustil do boje s přírodou pustého ostrova. Co to bylo každodenních nových a nových dobrodružství! A co je zvláštního a ojedinělého

v příběhu Robinsonově: dobrodružství si zpravidla představujeme mezi lidmi a ve vztahu k lidem. Tady však jeden jediný člověk vítězí svou prací a důmyslem nad nepřízní osudu, nad samotou a steskem, nad živly, zvířaty i přírodou. Robinson je velikou příležitostí ukázat krásu a slávu lidské práce právě dnešním dětem, jejichž otcové odhodlaně budují socialismus v naší vlasti.

Myslím, že je třeba, abyste věděli, jak velká, důkladná a svědomitá to byla práce. Spisovatel Pleva přečetl dvanáct různých vydání a úprav Robinsona z Universitní knihovny a všechna vydáni současná. Přečetl všechny robinzonády, to znamená příběhy o trosečnících. Přečetl Běhounkovu knihu o robinzonech a sto let starou knihu o námořních lupičích, bukanýrech a flibustýrech. Pohovořil si důkladně s naším krajanem, který byl na Karibských ostrovech a letadlem přeletěl ostrov Tobago, kam spisovatel Defoe před půl-třetím stoletím umístil katastrofu Robinsonova korábu.

Jestliže tedy Robinson ztroskotal na břehu ostrova Tobago, je třeba Zasadit jeho zážitky do skutečného místa na mapě světa. Do místa, kde rostou určité stromy a rostliny a žijí určitá zvířata. Kde jsou podmínky a podnebí určitého pásma, jak to odpovídá nikoli libovůli a fantazii vyprávěčů a dobrodruhů, o jejichž pravdivosti se nikdo nemohl přesvědčit, ale jak to odpovídá skutečnosti a vědeckému popisu ostrovů při severovýchodním břehu Jižní Ameriky.

Spisovatel Pleva proto prostudoval Polívkův Rostlinopis tropických rostlin. V knihách Brehmových se poučil například o želvách, mravencích, o zvířatech, jež se vyskytují na Karibských ostrovech. Sám se pokoušel roznítit oheň tlením kamínku, marně ovsem. Sám vyzkoušel některé Robinsonovy kuchařské pokusy.

Daleko důležitější však jsou úpravy Plevovy v oblasti myšleni a jednání osob. Defoe psal svoji knihu v době přelomu feudalismu a kapitalismu. Stranil pánům, kapitánům a bohatým kupcům, a díval se svrchu na těžce pracující námořníky. Pro barevné lidi měl pohrdání, které tehdy nikoho nepohoršovalo. Vzpoura námořníků má v původním vyprávění zcela jiný průběh. Byla to nesmírná krutost kapitána a kormidelníka vůči námořníkům, kteří se rozhodli vysadit své trýznitele na pustý ostrov a zmocnit se lodi. Tehdejší čtenář

ovšem stál na straně kapitána a proti námořníkům. Spisovatel Pleva, poučen o životě, myšlení a způsobech hukaným, vymyslil příběh tak, aby Robinson jako poctivý muž a dobrý člověk pomáhal tem, jimž se děje křivda. Posádka není složena z utlačovaných námořníků, nýbrž ze živlů, vedených touhou po bohatství a moci. A tak Robinson, třebaže pomáhá kapitánovi, má všechny sympatie čtenářů.

Stejně tak se spisovateli podařilo dát Robinsonovi zcela přirozené moderní lidský postoj a bratrský vztah k barevným lidem. Také od přemíry náboženských úvah a přehnané nábožnosti je náš Robinson oproštěn. Zato však co vtipu a bojového důmyslu dovede vyvinout na přemožení a zajetí celé tlupy zlosynů, aniž dojde k zabíjení a aniž v čtenáři zůstane otřesný dojem z vražd a smrtí, kterými původní Robinson oplýval.

V Defoeově knize stráví Robinson na pustém ostrove celých dvacet sedm let. Avšak moderní lékaři říkají, že po tak dlouhé době naprosté osamocenosti, ve svízelích primitivního boje o život by člověk musel docela zdivočet. Možná že by i mluvit zapomněl. A tak Josef V. Pleva nechává Robinsona na ostrově jedenáct let. Zcela sám, před příchodem Pátkovým, prožije šest let.

Dejoeúv Robinson nenajde po svém návratu ani otce, ani matku mezi živými. Odchází znovu do světa. Ve druhém díle románu dojde na obchodních cestách až do Pekinu a vrací se do vlasti po souši přes Tatarsko, Sibiř a Rusko téměř po jedenácti letech, jako dvaasedmdesátiletý stařec. Své stáří dožívá jako bohatý obchodník v Yorku.

V německých úpravách se vypravuje, & se Robinson vrátil po sedmnácti letech a setkal se ještě s otcem. Spisovatel Pleva však vycházel z předpokladu, že maminka byla mnohem mladší nežli tatínek. A její mateřské srdce tak pevně věřilo v Robinsonův návrat a tak vroucně v něj doufalo, že nebylo možno způsobit oběma tak krutou bolest a nedopřát jim šťastného shledání. A tak si v hlubokém dojetí a s kradmou slzou prožijeme sladké štěstí mateřské i synovské, rádi, že se Robinson vrací do nejsladšího přístavu měkké mateřské náruče.

Je zcela ve stylu nového Robinsona, že jako demokraticky smýšlející a ušlechtilý muž se rozhodne trvale spojit život svůj a své rodiny se životem věrného Pátka. Pátek se stane jeho obchodním společníkem.

A tak dostáváme po víc než třech stech letech od narození Daniela Defoea znovu do rukou prastarou, a přece novou knihu. Nic nového nebylo přikomponováno, žádná nová osoba, žádná událost, která by se byla neobjevila v původním znění. Jako by se byl rozbořil prastarý dům, z jehož bytelného, dobrého materiálu vznikla stavba nová, nově účelná, nově krásná. To právě byla práce spisovatele, který se snažil, věren své staré lásce, povědět nám příběh ušlechtilý a čistý. Ukázat převahu rozumu a myšlení nad hrubou silou. Ukázat krásu, blahodárnou a slávu práce, která zušlechťuje, dává užitek i radost, vytváří nové hodnoty, je zárukou lidského štěstí. Přemáhá malomyslnost a stesk. Je základem všech úspěchů a všech vítězství, nejenom na opuštěných ostrovech a mezi trosečníky, ale všude, kde lidé usilují o krásnější život na zemi, o dobro a štěstí všech lidí, o trvalý mír na celém světě.

A teď už obrátíte stránku, milí přátelé. Zaletíte v duchu zpět do roku 1642 a ve starobylém Yorku začnete sledovat osudy chlapce Robinsona.

Přeji vám, abyste dík krásné snaze svého spisovatele našli v knize totéž vzrušení a nezapomenutelné okouzlení, jako tolik pokolení mladých čtenářů před vámi.

 

Jarmila Glazarová


Stáhnout kompletní knihu v PDF, ePub a MOBI

 

    1   >

 

 

 

[Listovat]

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky

TOPlist