Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA OSMÁ

Páně Pumblechookův příbytek na Hlavní třídě tržního města měl kořenný a moučný ráz, jak se na příbytek obchodníka s obilím a semeny docela sluší. Připadalo mi, že to musí být vskutku velmi šťastný člověk, když má v krámě tolik malinkých šuplátek. A když jsem do dvou do tří v nižších řadách nakoukl a spatřil uvnitř ty ovázané papírové paklíčky, uvažoval jsem zvědavě, netouží-li někdy květinová semínka a cibule za krásného dne prodrat se z těch vězeňských kobek ven a vydat květ?

Tím hloubáním jsem se obíral teprve časně ráno po svém příchodu. Předešlého večera mě totiž pan Pumblechook poslal rovnou na kutě do podkrovní světničky se šikmou střechou, která se v koutě, kde stála postel, skláněla tak nízko, že podle svého odhadu jsem měl tašky sotva na stopu vysoko nad čelem. Téhož časného rána jsem objevil pozoruhodnou příbuznost mezi semeny a manšestrovými kalhotami. Pan Pumblechook nosil manšestrové kalhoty a rovněž tak i jeho příručí; nevím jak, ale ty manšestrové kalhoty mi vnějším vzhledem i kořenný pachem tolik připomínaly semena a ta semena mi vnějším vzhledem i kořenným pachem tolik připomínala manšestrové kalhoty, že jsem stěží rozeznával, co je vlastně co. Táž chvíle mi poskytla příležitost k povšimnutí, že pan Pumblechook zjevně provozuje svou živnost tím, že se dívá přes ulici na sedláře, který zjevně provozoval svou živnost tím, že nespouštěl oči z kočárníka, a ten si zjevně uhajoval živobytí tím, že si strčil ruce do kapes a civěl na pekaře, který si zase pro změnu založil ruce na prsou a zevloval na hokynáře, jenž stál ve dveřích svého krámku a zíval na drogistu. Hodinář, věčně nakloněný nad svým stolkem se zvětšovacím sklem v oku a ustavičně okukovaný skrz sklo výkladu hloučkem dychtivě nakloněných čumilů v halenách, byl zjevně jediný člověk na celé Hlavní třídě, jehož pozornost poutalo jeho vlastní řemeslo.

V osm hodin jsem spolu s panem Pumblechookem zasedl v pokoji za krámem k snídani, zatímco příručí zapíjel skývu chleba s máslem puclákem čaje na pytli hrachu v přední místnosti. V panu Pumblechookovi jsem viděl pramizerného společníka. Nejenže byl stejně jako moje sestra posedlý představou, že mé stravě dlužno udělit ráz sebezapírání a kajícnosti - nejenže mi dával co možná nejvíc kůrek spolu s nejmenším možným množstvím másla a doléval mi do mléka takovou spoustu teplé vody, že by bývalo poctivější, kdyby mléko vůbec vynechal - ale jeho hovor nebylo nic jiného než samé počty. Na mé zdvořilé přání dobrého jitra opáčil nabubřele: "Sedmkrát devět, hochu?" A jak jsem mohl jen odpovědět, když mě takhle zákeřně zaskočil, a v cizím prostředí a na lačný žaludek! Měl jsem hlad, ale dřív než jsem spolkl sousto, pustil se do bleskového zkoušení, které trvalo přes celou snídani. "Sedm?" "A čtyři?" "A osm?" "A šest?" "A dvě?" "A deset?" A tak dále. A sotva jsem řekl výsledek, pokaždé jsem si jen tak tak stačil ukousnout nebo loknout, než vysypal další číslo; (...)

(......)