Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Jaroslav Hulák

ZLOČIN A TREST
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3

„Je zdráv! Zdráv,“ uvítal vcházející vesele Zosimov. Přišel už před dobrými deseti minutami a seděl na konci divanu jako včera. Raskolnikov seděl na druhém konci úplně oblečený, dokonce pečlivě vymydlený a učesaný, jako už dávno nebyl. Pokojík se naráz zaplnil, ale Nastasje se přesto ještě podařilo vklouznout za návštěvníky a poslouchat.

Raskolnikov byl skutečně skoro zdráv, zejména proti včerejšku, byl jen velmi bledý, roztržitý a zachmuřený. Zevnějškem připomínal člověka raněného nebo trpícího silnou fyzickou bolestí: svraštěné obočí, sevřené rty, žhavý pohled. Mluvil skoupě a neochotně, jako by se přemáhal nebo plnil nepříjemnou povinnost, a jeho pohyby chvílemi prozrazovaly zvláštní neklid.

Chyběl mu snad jen obvaz nebo kožený prst na ruce, aby byl k nerozeznání od člověka, kterému se třeba velmi bolestivě podebírá prst, který si poranil ruku nebo nějak podobně trpí.

Ale i ta bledá a zachmuřená tvář jako by se na okamžik rozsvítila, když vešla matka a sestra, jenže jeho doposud truchlivě roztržitý výraz tím dostal odstín ještě soustředěnějšího utrpení. Světlo brzy pohaslo, ale utrpení zůstalo, a Zosimov, pozorující a studující svého pacienta s celým mladickým zápalem lékaře, který právě začal provozovat praxi, si s údivem všiml, že příchod příbuzných v něm namísto radosti probudil jakési tíživé tajné odhodlání vydržet hodinu nebo dvě hodiny mučení, kterému se nikterak nemůže vyhnout. Potom viděl, jak skoro každé slovo následujícího rozhovoru se přímo dotýká nějaké rány jeho pacienta a jitří ji; současně trochu užasl, jak se včerejší monomaniak, kterého kdejaké slůvko div nedohánělo k šílenství, dnes umí ovládat a skrývat své city.

„Pravda, já teď také cítím, že už jsem skoro zdráv,“ řekl Raskolnikov a vřele se políbil s matkou i sestrou, takže Pulcherija Alexandrovna se okamžitě rozzářila. „A říkám to už jinak než včera,“ dodal k Razumichinovi a přátelsky mu stiskl ruku.

„Dnes mě opravdu překvapil,“ začal Zosimov, velmi potěšený jejich příchodem, protože i po těch deseti minutách už nevěděl, o čem se svým pacientem mluvit. „Bude-li to tak pokračovat, bude mu za tři čtyři dny zas jako před měsícem nebo před dvěma… nebo možná před třemi? Začalo to a připravovalo se to přece už dlouho…, viďte? Přiznejte se teď, že jste si to trochu zavinil sám?“ dodal s opatrným úsměvem, jako by se pořád ještě bál, že by ho mohl něčím podráždit.

„To je docela možné,“ odpověděl chladně Raskolnikov.

„Říkám to proto,“ rozpaloval se Zosimov, „že vaše úplné uzdravení teď hlavně závisí jedině na vás. Teď, když už s vámi o tom mohu hovořit, rád bych vás přesvědčil, že je nutno odstranit prvopočáteční, abych tak řekl základní příčiny, z nichž se vyvinul váš chorobný stav; jen tak se uzdravíte, jinak by se vám mohlo ještě přitížit. Ty prvopočáteční příčiny neznám, ale vám jsou jistě známy. Vy jste inteligentní člověk a jistě jste se pozoroval. Mně se zdá, že počátky vašeho neduhu se do jisté míry časově stýkají s vaším odchodem (...)

(......)