Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Jaroslav Hulák

ZLOČIN A TREST
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2

Raskolnikovovi byl dav cizí, a jak už řečeno, zvlášť v poslední době se stranil společnosti vůbec. Teď ho však najednou začala přitahovat. V jeho nitru zrálo cosi nového a zároveň sílila touha po lidech. Celý měsíc zoufalého tesknění a pochmurného rozjitření ho tak ubil, že zatoužil aspoň na chvilku dýchat jiný vzduch, ať kdekoliv, a tak přes všechnu okolní nečistotu mu bylo v pivnici velmi příjemně.

Majitel podniku byl kdesi vedle, ale co chvíli přibíhal do hlavní místnosti odněkud po schůdcích, na nichž se vždy nejdříve objevily jeho švihácké namaštěné holínky s velkými červenými přehyby. Na sobě měl jen košili a strašlivě usmolenou černou atlasovou vestu, byl bez kravaty a celá tvář se mu leskla jako naolejovaný zámek. Za výčepním pultem stál asi čtrnáctiletý chlapec a další, ještě mladší hoch obsluhoval hosty. Byly nabízeny nakrájené okurky, černé suchary a rybí řízky a všecko to odporně zavánělo. Pro dusno nebylo uvnitř skoro k vydržení a všechno bylo tak načichlé kořalkou, že jen z toho vzduchu mohl být člověk v pěti minutách opilý.

Někdy se setkáme třeba s docela neznámým člověkem, který nás zaujme na první pohled, zčistajasna a nenadále, dřív než s ním vyměníme jediné slovo. Přesně takový dojem udělal na Raskolnikova onen host, který seděl v ústraní a připomínal úředníka na penzi. Mladík si ten první dojem později víckrát připomněl, a dokonce v něm viděl předtuchu. Neustále po úředníkovi pokukoval, nakonec i proto, že ten z něho také nespouštěl oči a že bylo vidět, jak má tisíc chutí dát se do řeči. Naproti tomu na ostatní hosty v pivnici, včetně majitele, hleděl úředník jaksi bez zájmu a přímo znuděně, s trochou povýšené přezíravosti jako na lidi nižšího postavení i vzdělání, s nimiž si nemá co říct. Bylo mu jistě přes padesát, byl střední postavy a silné konstrukce, prošedivělý a hodně už olysalý, měl žlutou, od silného pití odulou tvář s napuchlými víčky, pod nimiž svítila z uzoučkých štěrbinek maličká, leč živá zarudlá očka. Ale jedno na něm zaráželo – to, že z jeho pohledu vyzařovalo dokonce jakési vytržení, že prozrazoval nepochybnou soudnost a rozvážnost, ačkoliv v něm zároveň probleskovalo i cosi nepříčetného. Na sobě měl starý, úplně rozedraný černý frak s utrhanými knoflíky. Jen jediný ještě jakžtakž držel a ten si host také zapínal, zřejmě nechtěl přestupovat společenská pravidla. Pod nankinovou vestou vyčuhovala náprsenka, strašně pomačkaná, ušpiněná a pobryndaná. Holil se po úřednicku, naposled už dávno, takže mu na lících vyráželo husté šedivé strnisko. I v jeho pohybech skutečně bylo něco úřednicky solidního. Byl však celý nervózní, cuchal si vlasy, občas si trudnomyslně oběma rukama svíral hlavu, opíraje se prošoupanými lokty o politý lepkavý stůl. Konečně se podíval na Raskolnikova přímo a začal hlasitě a úporně:

„Jistěže mi nebudete mít za zlé, velevážený pane, jestliže vás ve vší počestnosti oslovím. Neboť ačkoliv jste zevnějšku neokázalého, jako zkušený člověk ve vás poznávám muže vzdělaného (...)

(......)