Arthur Conan Doyle

VZPOMÍNKY NA SHERLOCKA HOLMESE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Poslední případ

S těžkým srdcem chápu se pera, abych napsal těchto posledních pár slov, v nichž se ještě jednou pokusím zachytit jedinečné schopnosti svého přítele Sherlocka Holmese. Nesouvislým a - dobře to cítím - zcela neadekvátním způsobem snažil jsem se popsat všechno to zvláštní, co jsem zažil v jeho společnosti, od náhody, která nás kdysi svedla dohromady v období Studie v šarlatové až po jeho zásah v záležitosti Námořní smlouvy, který nepochybně zabránil vážným mezinárodním komplikacím. Měl jsem v úmyslu udělat tečku už tam a pomlčet o události, po níž vzniklo v mém životě vakuum nevyplněné ani za dva roky, které už od té doby uplynuly. Nicméně nedávné dopisy, v nichž plukovník James Moriarty obhajuje památku svého bratra, donutily mě sáhnout po peru, a nemám jinou možnost než prezentovat veřejnosti fakta přesně tak, jak se udála. Jen já znám plnou pravdu o celé věci a jsem přesvědčen, že nadešel čas, kdy už její zamlčování neslouží ničemu dobrému. Pokud vím, objevily se v denním tisku jen tři zprávy: v Journal de Geneve z 6. května 1891, zpráva Reuterovy agentury v anglickém tisku ze 7. května a konečně nedávné dopisy, o nichž jsem se už zmínil. První a druhá zpráva byly neobyčejně stručné, zatímco dopisy, jak hodlám prokázat, naprosto překrucují fakta. Je na mně, abych poprvé pověděl, co se opravdu odehrálo mezi profesorem Moriartym a Sherlockem Holmesem.

Třeba připomenout, že poté, co jsem se oženil a otevřel si soukromou ordinaci, důvěrné vztahy mezi mnou a Holmesem se do jisté míry uvolnily. Čas od času za mnou sice přicházíval, když chtěl mít při některém svém pátrání společníka; takové příležitosti však byly čím dál vzácnější, až konečně z roku 1890 mám zaznamenané pouze tři případy. Během té zimy a v předjaří roku 1891 jsem četl v novinách, že Holmes pracuje z pověření francouzské vlády na mimořádně závažném úkolu, a dostal jsem od něho dva pohledy, z Narbonne a z Nimes, z nichž jsem usoudil, že jeho pobyt ve Francii se pravděpodobně protáhne. Dost mě proto překvapilo, když se 24. dubna večer objevil u mne v ordinaci. Zarazilo mě, že je bledší a přepadlejší než jindy.

"Ano, je to tak, trochu jsem přepínal síly," poznamenal spíš v odpověď na můj pohled než na má slova, "a v poslední době jsem měl menší nepříjemnosti. Nemáte nic proti tomu, když zavřu okenice?"

Jediné světlo v místnosti vrhala stolní lampa, při níž jsem četl. Holmes obešel pokoj těsně při stěně, přivřel okenice a zajistil je závorou.

"Bojíte se něčeho?" zeptal jsem se.

"Ano, bojím."

"A čeho?"

"Vzduchovek."

"Proboha, jak tomu mám rozumět, Holmesi?"

"Znáte mě příliš dobře, Watsone, než abych vám musel dokazovat, že věru nejsem nervózní. Zároveň však to je spíš hloupost než odvaha, nedbá-li člověk nebezpečí, které mu bezprostředně hrozí. Mohu vás požádat o zápalku?" Vtáhl do sebe kouř z cigarety, jako by bažil po jeho uklidňujícím účinku.

"Omlouvám se, že jsem vás přepadl tak pozdě," řekl, "a navíc vás musím požádat, abyste nelpěl na (...)

(......)