Arthur Conan Doyle

VZPOMÍNKY NA SHERLOCKA HOLMESE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Mrzák

Jedné letní noci, několik měsíců po svatbě, seděl jsem doma u krbu, kouřil poslední dýmku a klimbal nad románem, neboť jsem měl za sebou den plný vyčerpávající práce. Má žena už odešla nahoru do ložnice a cvaknutí zámku domovních dveří, které jsem před okamžikem zaslechl z haly, mi ohlásilo, že služebnictvo už také odešlo. Vstal jsem z křesla a vyklepával jsem popel z dýmky, když jsem pojednou uslyšel zařinčet zvonek.

Pohlédl jsem na hodinky. Bylo tři čtvrtě na dvanáct. Host to být nemohl - takhle pozdě se na návštěvu nechodí. Zřejmě nějaký pacient a možná i vyhlídka, že celou noc nezamhouřím oko. S rozmrzelou tváři jsem vyšel do haly a otevřel dveře. S překvapením jsem uviděl, že na prahu stojí Sherlock Holmes.

"Och, Watsone," řekl mi, "doufal jsem, že snad není ještě tak pozdě, abych vás už nezastihl vzhůru."

"Račte dál, milý příteli."

"Tváříte se překvapeně a není divu! A také vidím, že jste odpočíval! Hm! Pořád ještě kouříte směs Arcadia jako za mládeneckých časů. Poznám to neomylně podle toho sypkého popele, který máte na kabátě. A není těžké uhodnout ani to, že jste býval zvyklý nosit uniformu, Watsone; nikdy vás nebudou pokládat za stoprocentního civila, dokud si budete zastrkávat kapesník do rukávu. Mohl byste mě tu nechat přes noc?"

"S radostí."

"Říkal jste, že tu máte mládenecký pokoj, a jak vidím, žádného gentlemana tu momentálně na návštěvě nemáte. Váš věšák na klobouky to dokazuje."

"Budu rád, když tu zůstanete."

"Děkuju. Zaberu vám tedy ten prázdný kolík na věšáku. Vidím, že jste tu měl nějakého řemeslníka. To nikdy nevěští nic dobrého. Doufám, že to nebyl vodovod?"

"Ne, plyn."

"Ach tak! Zůstaly tu po něm otisky dvou cvočků na linoleu právě v místě, kam dopadá světlo. Ne, děkuju, povečeřel jsem něco na nádraží Waterloo, ale s potěšením si s vámi vykouřím dýmku."

Podal jsem mu pytlík na tabák, Holmes se posadil naproti mně a nějaký čas mlčky kouřil. Dobře jsem věděl, že ho v tuto hodinu ke mně nemohlo přivést nic než nějaká opravdu vážná záležitost, a tak jsem trpělivě čekal, až o tom začne sám.

"Vidím, že máte právě teď ve svém povolání spoustu práce," řekl a velice pronikavě se na mě podíval.

"Ano, dneska jsem měl perný den," odpověděl jsem. "Možná že vám to bude připadat hrozně přihlouplé," dodal jsem, "ale opravdu nevím, z čeho jste to mohl vydedukovat."

Holmes se blaženě uchichtl.

"Mám tu výhodu, že znám vaše zvyky, milý Watsone," řekl. "Když je vaše obchůzka pacientů jen krátká, chodíte pěšky, ale když jich máte hodně, jezdíte drožkou. Jak jsem si všiml, máte na nohou sice ochozené, ale rozhodně ne zablácené boty, a tak je mi jasné, že máte momentálně hodně práce, a musíte si brát drožku."

"Výborně!" zvolal jsem.

"Nic jednoduššího," řekl. "Tohle je jeden z těch případů, při nichž může dedukující docílit efektu, který nezasvěcenému připadá pozoruhodný, poněvadž mu ušla nějaká maličkost, na níž je dedukce založena. Totéž se dá říct, milý příteli, o efektnosti některých těch vašich drobných (...)

(......)