Arthur Conan Doyle

VZPOMÍNKY NA SHERLOCKA HOLMESE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Žlutá tvář

Je přirozené, že při uveřejňováni těchto krátkých črt, založených na četných případech, v nichž jsem se stal důvěrníkem nevšedních schopností, svého přítele a někdy i aktérem nějakého podivného dramatu, zabývám se spíš jeho úspěchy než jeho nezdary. A není to ani tak v zájmu jeho dobré pověsti, neboť právě tehdy, když se octl s rozumem v koncích, byla jeho energie a všestrannost nejobdivuhodnější, ale proto, že když utrpěl nezdar on, neuspěl zpravidla ani nikdo jiný a problém byl navždy odložen s otevřeným koncem. Tu a tam se ovšem stalo, že pravda vyšla najevo i tehdy, když se můj přítel zmýlil. Mám zaznamenáno nějakých pět šest podobných případů: aféra s druhou krvavou skvrnou a ta, kterou se nyní chystám vyprávět, jsou z nich rozhodně nejzajímavější.

Sherlock Holmes nepatřil k lidem, kteří cvičí jen proto, aby cvičili. Málokterý muž byl schopen podat větší fyzické výkony než on a nepochybně byl jedním z nejlepších boxerů své váhové kategorie, jakého jsem kdy viděl; tělesné cvičení bez konkrétního cíle však pokládal za zbytečné mrhání energií a zřídkakdy pohnul kostrou, pokud tím nemohl posloužit nějakému účelu, spojenému s jeho profesí. Pak ale nevěděl, co je to únava a vyčerpání. Je pozoruhodné, že se za takových okolností dokázal udržet v kondici, ale zachovával obvykle tu nejpřísnější dietu a jeho životní styl byl téměř spartánský. Kromě toho, že bral příležitostně kokain, neměl jiné neřesti, a k této droze se uchyloval pouze na protest proti jednotvárnosti existence, když se případy vyskytovaly jednou za uherský měsíc a v novinách nestálo nic zajímavého.

Jednoho předjarního dne se rozlenošil natolik, že si se mnou vyšel na procházku do Hyde Parku, kde na jilmech právě začaly vyrážet první jemně zelené výhonky a kde se pichlavé hroty kaštanů měly co nevidět rozvinout do pěticípých listů. Dvě hodiny jsme se společně procházeli a většinu času jsme mlčeli, jak je přirozené u dvou mužů, kteří se důvěrně znají. Bylo skoro pět hodin, když jsme se opět vrátili do Baker Street.

"Promiňte, pane," řekl náš mladý sluha, když otevřel dveře, "ale byl tu nějaký pán, který se po vás sháněl."

Holmes se na mě vyčítavě podíval. "Tady máte ty vaše zatracené odpolední procházky!" řekl. "Už ten pán odešel?"

"Ano."

"Nepozval jsi ho dál?"

"Ano, pane; byl uvnitř."

"Jak dlouho tu čekal?"

"Půl hodiny. Byl to velice neklidný pán, pořád chodil sem tam a klepal nohou, celou tu dobu, co tu byl. Čekal jsem za dveřmi, takže jsem ho dobře slyšel. Nakonec vyšel do chodby a rozkřikl se: ,Copak ten člověk jakživ nepřijde?' Přesně tak to řekl, pane. ,Stačí, když ještě chvilenku počkáte,' povídám já na to. ,Tak to radši počkám někde venku, poněvadž jsem už skoro udušený,' povídá on.

,Vrátím se za malou chvíli,' a s těmi slovy se vyřítil odtud; ať jsem říkal co chtěl, nemohl jsem ho tu zdržet."

"No dobrá, udělals, cos mohl," řekl Holmes, když jsme vcházeli do našeho pokoje. "Tohle je opravdu k zlosti, Watsone. Hrozně by se mi hodil nějaký (...)

(......)