Arthur Conan Doyle
překlad: František Jungwirth

NÁVRAT SHERLOCKA HOLMESE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Šest Napoleonů

Nebylo nikterak neobvyklé, že se u nás večer občas zastavil pan Lestrade ze Scotland Yardu a Sherlock Holmes jeho návštěvy jen vítal, neboť se tak dovídal všechno, co se dělo na policejním velitelství. Jako protihodnotu za zprávy, které Lestrade přinášel, vyslechl Holmes vždycky ochotně a pozorně podrobnosti každého případu, na němž detektiv pracoval, a třebaže sám do záležitosti nezasahoval, občas mu mohl pomoci nějakou radou či návrhem, které čerpal ze svých rozsáhlých znalostí a zkušeností.

Tohoto večera Lestrade nejdřív probral počasí a zprávy v tisku. Nato se odmlčel a zamyšleně pokuřoval doutník. Holmes si ho změřil ostrým pohledem.

„Máte něco pozoruhodného?“ zeptal se.

„Kdepak, pane Holmesi, nic zvláštního.“

„Tak mi o tom povězte.“

Lestrade se zasmál.

„Víte, pane Holmesi, proč bych to zapíral, opravdu mám něco na srdci. Je to věc tak pošetilá, že jsem vás tím nechtěl obtěžovat. Na druhé straně, třebaže triviální, je nepochybně divná a vím, že máte rád všechno nezvyklé. Podle mého mínění je to však spíš případ pro doktora Watsona než pro vás.“

„Nemoc?“ otázal jsem se.

„Šílenství. A přitom podivná forma šílenství. Sotva by vás napadlo, že v dnešní době může žít člověk, který do té míry nenávidí Napoleona, že rozbije každé jeho zpodobení, jakmile je spatří.“

Holmes se pohodlně usadil v křesle.

„To není nic pro mne,“ prohlásil.

„Tak jest. To jsem také říkal. Jenomže když se ten muž dopustí vloupání, aby rozbíjel sochy, které mu nepatří, přestává to být jen věcí lékaře a přechází do sféry policie.“

Holmes se opět napřímil.

„Vloupání! To zní mnohem zajímavěji. Povězte mi podrobnosti.“

Lestrade vytáhl úřední zápisník a listováním v něm si osvěžoval paměť.

„První případ byl hlášen před čtyřmi dny,“ řekl. „Došlo k němu na Kennington Road v obchodě Morse Hudsona, který prodává obrazy a sochy. Prodavač na chvíli odešel z prodejní místnosti, ale vtom zaslechl silnou ránu, a jakmile přispěchal, uviděl napadrť rozbitou sádrovou bystu Napoleona, která předtím s několika jinými uměleckými výtvory stála na pultě. Vyřítil se na ulici, ale přestože několik kolemjdoucích prohlásilo, že si povšimli, jak z krámu vybělil nějaký muž, prodavač nikoho neviděl a nepodařilo se mu zjistit, kdo byl ten darebák. Zdálo se, že jde o nesmyslný vandalský kousek, jaký se občas přihází, a tak to také ohlásil strážníkovi, který měl ve čtvrti službu. Sádrový odlitek měl hodnotu pouhých několika šilinků a celá záležitost vypadala příliš dětinsky, než aby stála za zvláštní vyšetřování.

Druhý případ však byl vážnější a také podivnější. Odehrál se teprve v noci na dnešek.

Na Kennington Road, několik set kroků od obchodu Morse Hudsona, bydlí velmi známý praktický lékař, doktor Barnicot, který má jednu z nejrozvětvenějších praxí na jižním břehu Temže. Byt a hlavní ordinaci má na Kennington Road, ale filiální ordinaci a výdejnu léků v Lower Brixton Road, což je odtamtud dvě míle. Zmíněný doktor Barnicot je nadšeným obdivovatelem (...)

(......)