Arthur Conan Doyle
překlad: Vladimír Henzl

STUDIE V ŠARLATOVÉ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VII
Světlo v temnotě

Zpráva, kterou nám přinesl Lestrade, byla tak překvapující a neočekávaná, že nás všechny tři úplně ohromila. Gregson vyskočil ze židle a převrhl zbytek whisky s vodou. Já jsem se mlčky zadíval na Sherlocka Holmese, který stiskl rty a svraštil obočí.

„Tedy i Stangerson!“ řekl tiše. „Případ se zamotává.“

„Byl už tak dost zamotaný,“ zabručel Lestrade a přitáhl si židli. „Zdá se, že jsem přerušil nějakou válečnou poradu.“

„Je ta – je ta zpráva pravdivá?“ vykoktal Gregson.

„Právě přicházím z pokoje, který si Stangerson v hotelu najal. Přišel jsem první na to, co se stalo.“

„Gregson nám právě vyložil svůj názor na celou věc,“ poznamenal Holmes. „Byl byste tak laskav a řekl nám, co jste viděl a co jste dělal?“

„Beze všeho,“ odpověděl Lestrade a sedl si. „Upřímně se přiznám, že jsem se domníval, že Stangerson je do Drebberovy vraždy nějak zapleten. Tato nová událost však ukázala, že jsem se mýlil. S tou myšlenkou v hlavě jsem začal zjišťovat, co se stalo s tajemníkem. Třetího, asi v půl deváté večer, lidé viděli ty dva na eustonském nádraží. Ve dvě hodiny ráno byla Drebberova mrtvola nalezena v domě na Brixton Road. Musel jsem najít odpověď na otázku, co dělal Stangerson mezi 8.30 a dobou vraždy a co se s ním stalo potom. Telegrafoval jsem do Liverpoolu Stangersonův popis a upozornil tamní policii, aby dávala pozor na americké lodě. Potom jsem telegrafoval do všech hotelů a penziónů v okolí eustonského nádraží, Řekl jsem si: Co asi dělal Stangerson, když se rozešel s Drebberem na nádraží? Přirozené že si našel nocleh někde v okolí, aby hned ráno byl na nádraží.“

„Pravděpodobně se dohodli, kde se sejdou,“ poznamenal Holmes.

„Ukázalo se, že ano. Včera večer jsem si vzal telefonní seznam a ptal se v hotelích a penziónech. Marně. Dnes ráno jsem ve vyptávání pokračoval, v osm hodin jsem volal Hallidayův hotel v Little George Street. Na můj dotaz, jestli tam bydlí nějaký pan Stangerson, řekli, že ano.

,Jste jistě ten pán, na kterého čeká,’ řekli. ,Čeká na nějakého pána už dva dny.’

,Kde je teď pan Stangerson?’ zeptal jsem se.

,Nahoře. Spí. Máme ho vzbudit v devět.’

Řekl jsem si, že když se u něho objevím znenadání, poleká se a řekne něco, čím se prozradí. Sluha se nabídl, že mě dovede k jeho pokoji ve druhém poschodí, vedla k němu krátká chodba. Sluha mi ukázal, které dveře to jsou, a chtěl hned zase sejít dolů. Vtom jsem spatřil něco, z čeho se mi udělalo skoro špatné, třebaže jsem za těch dvacet let služby už něco viděl. Zpod dveří vytékala rudá stružka krve, tekla chodbou a u zdi na protější straně vytvořila malou kaluž. Vykřikl jsem. Když sluha uslyšel můj výkřik, vrátil se. Div neomdlel, když to viděl. Dveře byly zamčeny zevnitř, ale my jsme se do nich opřeli a vyrazili je. Okno v pokoji bylo otevřené a pod ním leželo tělo muže v pyžamu. Už nějakou dobu musel být mrtev, protože jeho končetiny byly ztuhlé a studené. Když jsme ho otočili obličejem vzhůru, sluha hned poznal, že je to člověk, který si najal (...)

(......)