Arthur Conan Doyle
překlad: Jan Zábrana

PODPIS ČTYŘ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IX
Přetržený řetěz

Probudil jsem se teprve pozdě odpoledne, posílený a osvěžený spánkem. Sherlock Holmes stále ještě seděl na stejném místě jako ve chvíli, kdy jsem usnul, jen housle už odložil a zahloubal se do nějaké knihy. Jakmile jsem se zavrtěl, podíval se na mě a všiml jsem si, že se tváří mrzutě a ustaraně.

„Spal jste tvrdě,“ řekl. „Obával jsem se, že vás vzbudí náš hovor.“

„Nic jsem neslyšel,“ odpověděl jsem. „Máte už nějaké nové zprávy ?“

„Bohužel ne. A musím přiznat, že jsem tím dost překvapený a zklamaný. Čekal jsem, že touhle dobou už budu vědět něco konkrétního. Právě tu byl Wiggins a podal mi hlášení. Po člunu prý nikde není ani stopy. To je zdržení, které mě dopaluje, poněvadž záleží na každé hodině.“

„Mohu vám nějak pomoci? Jsem teď úplně svěží a připraven vydat se na další noční výlet.“

„Ne, nemůžeme nic dělat. Jedině čekat. Kdybychom teď někam vyrazili, zpráva by mohla přijít v naší nepřítomnosti a celou věc by to zdrželo ještě víc. Můžete dělat co chcete, ale já musím zůstat na stráži.“

„Tak to tedy zaskočím do Camberwellu a navštívím paní Forresterovou. Včera mě pozvala.“

„Paní Forresterová?“ zeptal se Holmes a v očích mu zableskl úsměv.

„Ovšem, a slečna Morstanová taky. Hrozně rády by se dověděly, co se vlastně stalo.“

„Já bych jim toho moc nevykládal,“ řekl Holmes. „Ženám se nikdy nedá plně věřit – ani těm nejlepším ne.“

Neudělal jsem pauzu, abych se s ním přel o toto ošklivé tvrzení.

„Vrátím se za hodinu nebo za dvě,“ poznamenal jsem.

„To je v pořádku! Hodně štěstí! Mimochodem, když ale jdete na druhou stranu řeky, mohl byste zároveň vrátit Tobyho, poněvadž mám dojem, že už ho asi nebudeme k ničemu potřebovat.“

Vzal jsem tedy hafana s sebou a předal jsem jej i s deseti šilinky starému chovateli zvířat v Pinchin Lane. Slečnu Morstanovou jsem v Camberwellu našel poněkud unavenou po všech těch nočních dobrodružstvích, ale na čerstvé zprávy se jen třásla. Také paní Forresterová byla nadmíru zvědavá. Vyprávěl jsem jim vše, co jsme podnikli, ale nejhrůznější části tragédie jsem samozřejmě zamlčel. Tak jsem jim například pověděl o Sholtově smrti, ale neřekl jsem jim přesně, jakým způsobem byl zavražděn. Navzdory všemu, co jsem vynechal, i zbývající informace je vyděsily a ohromily.

„To zní jak z pohádky!“ zvolala paní Forresterová. „Dáma, které bylo ublíženo, poklad v ceně půl miliónu, černý kanibal a padouch s dřevěnou nohou. Bohatě to nahrazuje obligátního draka či zlovolného hraběte.“

„A zachránci princezny jsou dva potulní rytíři,“ dodala slečna Morstanová a vrhla na mě zářivý pohled.

„Vaše štěstí přece závisí na výsledku pátrání, Mary. Nezdá se, že by vás to příliš vzrušovalo. Jen si představte, jaké to asi je, když je člověk bohatý a celý svět mu leží u nohou!“

Srdce se mi zachvělo radostí, když jsem si povšiml, že tato skvostná perspektiva v ní nevyvolává žádné velké vzrušení. Naopak, hrdě zavrtěla hlavou, jako by to bylo něco, co ji pramálo zajímá.

„Obávám se jen o pana Thaddeuse (...)

(......)