Arthur Conan Doyle
překlad: František Gel

PES BASKERVILLSKÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA X
VÝŇATEK Z DENÍKU
DOKTORA WATSONA

Až potud jsem mohl citovat ze zpráv, které jsem za oněch raných dnů posílal Sherlocku Holmesovi. Nyní však jsem dospěl k úseku vyprávění, kde musím od této metody upustit a znova se spolehnout na svou paměť, osvěžovanou deníkem, jejž jsem si tenkrát vedl. Těch několik pasáží z tehdejších záznamů překlene úsek mezi začátkem našeho pátrání a mezi oněmi výjevy, které jsou do nejmenších podrobností nesmazatelně vryty v mou paměť. Začínám tedy jitrem, jež následovalo po našem nezdařeném stíháni trestance a po ostatních podivnostech oné noci na blatech.

16. října – Od rána je zataženo a mlhavo, chvílemi poprchává. Náš dům je obklopen valícími se mračny, která občas povystoupí a uvolní nám výhled na kus ponurých blat s úzkými stříbrnými žilkami na stráních kopců; vzdálené balvany žhnou tam, kde světlo dopadá na jejich vlhké stěny. Trudno je vně i uvnitř zámku. Baronet je hluboce sklíčený po vzruchu uplynulé noci. I já sám cítím tlak na srdci a mám pocit bezprostředního nebezpečí – všudypřítomného, stálého nebezpečí, jež je tím hroznější, že je nemohu určit ani popsat.

A nemám snad důvodů, proč být hluboce znepokojen? Vezměte jen tu dlouhou řadu událostí, jež všechny ukazují na nějakou ponurou moc, která se kolem nás uplatňuje. Je tu především smrt posledního obyvatele zámku, smrt, která tak přesně odpovídá rodinné pověsti, jsou tu opětovně výpovědi rolníků o přízračné bytosti na blatech. Dvakrát jsem na vlastní uši slyšel zvuk, jenž připomíná vzdálené vytí obrovského psa. Je neuvěřitelné, je nemožné, aby šlo o věci vymykající se normálním zákonům přírody. Astrální pes^[18], jenž zanechává hmotné stopy a plní vzduch svým vytím, je jistě něco nemyslitelného. Stapleton třebas tomu může věřit, i doktor Mortimer; ale mám-li vůbec nějakou dobrou vlastnost, je to zdravý lidský rozum, a nic mne nedonutí, abych v něco takového uvěřil. Vždyť bych se tím snížil na úroveň těch zdejších ubohých venkovanů, kterým nestačí obyčejný satanský pes, ale mermomocí ho ještě musejí vylepšit pekelným ohněm, který mu prý srší z tlamy a z očí. Holmes by na takové báchorky nic nedal – a já jsem jeho zástupce. Ale fakta jsou fakta a já jsem dvakrát na blatech slyšel jeho hlas. Dejme tomu, že by se po blatech skutečně potuloval nějaký obrovský zdivočelý pes, tento předpoklad by vysvětlil všechno. Ale kde by se ten pes ukrýval? Odkud by bral potravu? Dlužno přiznat, že přirozený výklad naráží skoro na tolik obtíží jako ten druhý. A dále – i když si odmyslím psa, zůstává tu stále jedno faktum: lidská složka v Londýně, muž v drožce a dopis, jenž sira Henryho varoval před blaty. To psaní bylo zaručeně reálné, ale mohlo být stejně snadno projevem strážného přítele jako projevem nepřítele. Kde je ten přítel či nepřítel nyní? Zůstal v Londýně, či nás sledoval sem? Je to – je to snad ten neznámý, kterého jsem viděl na skalisku?

Pravda, viděl jsem ho jednou a letmo, jen okamžik, ale přece je několik věcí, na něž bych mohl (...)

(......)