Arthur Conan Doyle
překlad: Eva Kondrysová

Z ARCHÍVU SHERLOCKA HOLMESE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Tři Garridebové

Pokládejte tu příhodu za komedii, anebo ji pokládejte za tragédii. Jednoho člověka připravila o rozum, mne připravila o trochu krve a dalšího člověka připlavila z moci zákona o svobodu. A přece některé její prvky měly vysloveně komický ráz. Nu, posoudíte to sami.

Mohu tu příhodu i přesně datovat, neboť se stala v témž měsíci, kdy Holmes odmítl povýšení do šlechtického stavu za služby, které snad jednoho dne budou moci být zveřejněny. Zmiňuji se o tom jen mimochodem, neboť mé postavení partnera a důvěrníka mne zavazuje, abych se zvlášť bedlivě vystříhal jakékoli indiskrétnosti. Opakuji však, že si z toho důvodu přesně uvědomuji datum: bylo to v druhé polovině června 1902, krátce poté, kdy skončila válka v Jižní Africe. Holmes strávil několik dní na lůžku, jak to čas od času míval ve zvyku, avšak onoho rána se objevil s jakýmsi obsáhlým dokumentem v ruce a s čtveráckým zábleskem v přísných šedých očích.

„Máte příležitost dopomoci si k penězům, příteli Watsone,“ řekl. „Slyšel jste někdy o někom jménem Garrideb?“ Doznal jsem, že nikoli.

„Nu, kdybyste dokázal vyšťourat nějakého Garrideba, získal byste odměnu.“

„Z jakého důvodu?“

„Ach, to je dlouhá historie – a také dosti prapodivná. Měli jsme už hodně příležitostí zkoumat složitosti lidské povahy, avšak nevzpomínám si, že bychom byli kdy narazili na něco tak kuriózního. Dotyčný sem přibude co nevidět na křížový výslech, a tak vám to nezačnu vyprávět, dokud nepřijde. Zatím však hledáme takové jméno.“

Telefonní seznam jsem měl po ruce na stole, i jal jsem se v něm bez valných nadějí listovat. K svému překvapení jsem však na patřičném místě to nezvyklé jméno spatřil. Vítězoslavně jsem vykřikl.

„Podívejte se, Holmesi! Tu ho máme!“ Holmes mi vzal seznam z ruky.

„,Garrideb N.,’„ četl, „,Littie Ryder Street, čp. 136.’ Nerad vás zklamu, milý Watsone, ale tohle je náš pisatel. Stejnou adresu udává ve svém dopise. Potřebujeme jeho jmenovce.“ Vtom vstoupila paní Hudsonová s navštívenkou na podnose. Vzal jsem ji a spočinul na ní pohledem.

„Tu ho máme!“ zvolal jsem užasle. „Křestní jméno se liší. John Garrideb, advokát, Moorville, Kansas, U. S. A.“

Holmes s úsměvem pohlédl na vizitku. „Obávám se, že budete muset vynaložit ještě další úsilí, Watsone,“ řekl. „Tento pán v příběhu už vystupuje, ač jsem neočekával, že nás dnes navštíví. Je však s to nám povědět spoustu věcí, které bych se rád dozvěděl.“

Zakrátko stanul v místnosti. Pan John Garrideb, advokát, byl pomenší, statný muž s kulatým, svěžím, hladce vyholeným obličejem, tak charakteristickým pro mnoho obchodně činných Američanů. Vyvolával povšechný dojem boubelatosti a dětinskosti, takže ho člověk mohl považovat za docela mladého muže s utkvělým širokým úsměvem. Měl však poutavé oči. Zřídkakdy jsem u někoho viděl oči, které by jasněji vypovídaly o bohatém duševním světě: tak pronikavě a bystře hleděly, tak citlivě prozrazovaly každý obrat v myšlení. Mluvil s americkým přízvukem, jejž však neprovázely žádné výstřelky (...)

(......)