Alexandre Dumas
překlad: Ema Horká

HRABĚ MONTE CHRISTO 2
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III.
OSLNĚNÍ.

Slunce dostoupilo asi třetiny své dráhy a jeho květnové paprsky, teplé a životodárné, opíraly se o skály, které rovněž nezdály se necitelnými k jeho teplu; tisíce cikád, skrytých ve vřesu, vydávalo jednotvárný, nepřetržitý bzukot; listí myrt a oliv se chvělo a šelestilo téměř kovovým zvukem; každý Dantesův krok po vyhřáté žule plašil ještěrky, podobné smaragdům; v dáli bylo vidět poskakovat po nakloněném svahu divoké kozy, které lákaly sem někdy lovce: slovem, ostrov byl obydlen, rušný, oživen, a přece cítil se tam Edmond sám v ruce boží.

Cítil nejasné pohnutí, ne nepodobné trošce bázně: byla to nedůvěra, vzbuzená jasným světlem, které i na poušti vnuká pocit, že pátravé oči jsou na nás upřeny.

Pocit ten byl tak silný, že ve chvíli, kdy se chtěl dát do práce, Edmond se zastavil, odložil motyku, vzal pušku, vystoupil naposled na nejvyšší bod ostrova a tam objal dalekosahajícím pohledem vše, co ho obklopovalo.

Ale, musíme to říci, jeho pozornost nepřivábila poetická Korsika, jejíž i domy mohl rozeznati, ani téměř neznámá Sardinie, jež tvoří její pokračování, ani Elba gigantických upomínek, ani konečně ona neznatelná linie, táhnoucí se na obzoru a odhalující vycvičenému oku námořníkovu nádherný Janov a obchodní Livorno; ne: byla to brigantina, vypluvší za úsvitu a tartana, jež právě odjela.

První se ztrácela v úžině Bonifacia; druhá, berouc se opačným směrem, plula podél Korsiky, kterou chystala se obeplouti.

Ten pohled Edmonda ubezpečil.

Obrátil tedy zrak na předměty, jež obklopovaly ho blíže; viděl se stát na nejvyšším, kuželovitém bodě ostrova, křehká socha tohoto obrovského piedestalu; pod ním ani člověka; vůkol něho ani bárky: nic, než azurové moře, které přicházelo bít do základny ostrova, již tento věčný náraz krášlil stříbrnou třásní.

Sestoupil tedy krokem rychlým, ale přes to plným opatrnosti: bál se v takovémto okamžiku velice nehody, již tak obratně a šťastně napodobil.

Dantes, jak jsme již pravili, šel po opačné stopě podle záseků, vydlabaných na skalách, a viděl, že tato stopa dovedla ho k zátoce, skryté jako lázeň antických nymf; tato zátoka byla dosti široká u svého začátku a dosti hluboká ve svém středu, takže malá lodice druhu speronar mohla tam vplouti a skrýt se tam. Pak, sleduje nit logických vývodů, nit, pomocí které Faria tak důmyslným způsobem vodíval ducha labyrintem dohadů, přišel k názoru, že kardinál Spada, v jehož zájmu bylo zůstat skrytu, přistál v této zátoce, ukryl v ní svou lodici, sledoval linii, udanou záseky, a na konci té linie zakopal svůj poklad.

Tento předpoklad dovedl Dantese zpět k okrouhlému balvanu.

Jedině toto znepokojovalo Edmonda a mátlo všecky jeho představy o silách – jak bylo možno bez použití značných sil vztyčit tento balvan, vážící snad padesát či šedesát centů na onen podstavec, na němž spočíval?

Náhle se Dantesovi rozbřesklo. Místo aby byl vztyčen, pravil si, byl možná spuštěn.

I vyskočil Edmond nad balvan, aby vyhledal prvotní jeho stanoviště. A (...)

(......)