Alexandre Dumas
překlad: Ema Horká

HRABĚ MONTE CHRISTO 3
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

X.
IDEOLOGIE.

Kdyby hrabě de Monte Cristo byl býval žil dlouho v pařížské společnosti, byl by býval plně ocenil krok, jejž k vůli němu učinil pan de Villefort.

Jsa u dvoru dobře zapsán, ať panující král pocházel z větve starší nebo mladší, ať vládnoucí ministr byl doktrinářem, liberálem nebo konservativcem, těše se pověsti obratného muže, — jako vůbec lidé, kteří nikdy nedoznali politické pohromy, bývají pokládáni za obratné, — nenáviděn mnohými, ale vřele protěžován některými, nemilován pak nikým, zaujímal pan de Villefort jednu z vysokých soudcovských hodností a držel se na té výši jako nějaký Harlay nebo Molé. Jeho salon, oživený mladou ženou a sotva osmnáctiletou dcerou z prvního manželství, náležel nicméně k oněm přísným pařížským salonům, kde zachovává se kult tradice a náboženství etikety. Chladná zdvořilost, absolutní zachovávati vládních zásad, hluboké pohrdání theoriemi a theoretiky, žhavá nenávist k ideologům, taková byla podstata vnitřního i vnějšího života, hlásaná panem de Villefort.

Pan de Villefort nebyl pouze soudcem, byl téměř diplomatem. Jeho styky se starým dvorem, o němž mluvil vždycky s důstojností a úctou, zjednaly mu vážnost dvora nového a on věděl tolik věcí, že byl nejen vždycky šetřen, ale někdy i dotazován o radu. Snad by tomu tak nebylo, kdyby bylo bývalo lze pana de Villefort odstranit; on však obýval, jako oni odbojní lenní páni nedobytnou tvrz. Tvrzí tou byl jeho úřad státního návladního, jehož výhody obdivuhodně vyčerpával a který byl by opustil jen proto, aby se dal zvolit poslancem a nahradil tak neutralitu oposicí.

Pan de Villefort většinou činil a splácel málo návštěv. Jeho žena konala návštěvy místo něho: okolnost ta byla přijata ve společnosti, kde brán byl ohled na vážné a četné soudcovy úřady; ve skutečnosti byla to však pouhá vypočítavost pýchy, aristokratická kvintessence, slovem použití zásady: Čiň, jako by ses ctil, a budeš ctěn, zásady v naší společnosti stokrát užitečnější, než řecké: Poznej sebe sama, jež nahrazeno je za našich dnů méně obtížným a mnohem výhodnějším uměním poznat jiné.

Pro své přátele byl pan de Villefort mocným ochráncem; pro nepřátele necitelným a zuřivým odpůrcem; ke lhostejným byla to živá socha zákona; hrdé vystoupení, tvář nehnuta, pohled matný a bez lesku, nebo směle pronikavý a pátravý, takový byl muž, jemuž čtyři revoluce, obratně na sebe nakupené, nejprve sestrojily a pak ztmelily piedestal.

Pan de Villefort měl pověst nejméně zvědavého a nejméně přístupného muže z Francie; pořádal každoročně ples, kde objevil se na čtvrt hodiny, totiž o čtyřicet pět minut méně než činí král na svém plese; nikdy nebylo ho vidět ani v divadle, ani v koncertě, ani na žádném veřejném místě; někdy, ale zřídka, sehrál partii whistu a tu byli mu pečlivě vybráni spoluhráči, kteří byli ho důstojni: býval to nějaký vyslanec, nějaký arcibiskup, nějaký kníže, nějaký president, nebo konečně nějaká stará vévodkyně.

Takový byl muž, jehož kočár stanul přede dveřmi Monte (...)

(......)